Na mediální scéně to vypadá, jako by současná maistreamová média závodila, které z nich bude z lidí dělat větší hlupáky (čest výjimkám). Proto mají nadčasové knihy čím dál větší význam. Ne nadarmo se říká, že není nic staršího než včerejší noviny. Zato u knih jejich informační hodnota neklesá. Naopak se k nim po čase, ať už si chcete něco ověřit nebo připomenout, můžete vrátit. Proto není dobrých knih nikdy dost. A publikace Krajem Joachima Barranda je skvělá kniha hned z několika úhlů pohledu, ovšem mnohem více si ji vychutná poučený laik, než náhodný čtenář.
Krajem Joachima Barranda
Pouhá znalost písmen k přečtení a pochopení obsahu nestačí. Granodiorit, proterozoikum, Barrandien, neolit, či megalit – to jsou pojmy, s nimiž se v knize zcela běžně operuje a pro správné pochopení děje je třeba je znát. Ne, že by bez jejich znalosti nebyl text čtivý, ale poměrně dost point zůstane utajeno.
První polovina knihy mapuje geologické epochy Barrandienu, od archaika po ledovcové čtvrtohory, druhá se věnuje historii člověka a jeho působení na krajinu. Jde vlastně o dvě samostatné publikace, které na sebe plynule a logicky navazují, přičemž hlavní rozdíl je v tom, že ta prvá jde po milionech či desítkách milionech let, jak už to časová rovina měřená v geologických epochách vyžaduje, zatímco ta druhá sledující lidskou činnost musí tempo zbrzdit. To ale sebou nese vyšší přesnost a možnost větších detailů.
Krajem Joachima Barranda – dvoustrana
Určená je, slovy maminky recenzenta, všem, kteří nechtějí umřít blbí. Od novinářů popularizující vědecké aspekty české krajiny, přes milovníky Barrandienu až po zvídavé výletníky, byť tentokrát je kniha více odborná než byla například podobná publikace Podzemní památky středních Čech či Střední Brdy. Každý, kdo si v knize zalistuje více než dvakrát ocení kontext, tedy to, co v době „rychlých“ informací v běžné mediální práci často chybí. Dovolím si jen pár vyloženě namátkových zajímavostí, o nichž si dovolím tvrdit, že je neznáte (samozřejmě ani já je neznal).
-
Nehvizdyella je vyhynulá rostlina pocházející z českých Nehvizd podobná gingku
-
V „neměděném Česku“ se vyráběly napodobeniny měděných dýk z pazourku, což dost ničilo jejich funkci (lámaly se), ale zvyšovaly prestiž majitele.
-
Anglická geologická společnost měla v roce 1837 skoro 750 členů, zatímco ostatních evropských geologů bylo kolem 400
-
Monografie českého vědce Antonína Friče o fauně plynového uhlí (uhlí, z něhož se vyráběl svítiplyn – mimochodem svítiplyn proto, že se používal k osvětlování ulic do plynových lamp) byla na počátku 20. století hodnocena jako nejkrásnější paleontologická publikace tehdejší doby
-
Burianosaurus (ano, tipujete správně, jde o poctu malíři Zdeňku Burianovi), respektive jedna jeho kost, byla nalezena u Mezholez na Kutnohorsku. Jde o vzácný nález, neboť naše území na rozdíl od trilobitů dinosaury zrovna neoplývá
I pouhé listování obohatí
Přestože název Krajem Joachima Barranda evokuje spíš průvodce, a skutečně tak může sloužit, osobně vnímám knihu spíše jako učebnici geologie, evoluce, ekologie, paleoekologie, geomorfologie a historie lidského působení v oblasti mezi Prahou a Plzní. Je extrémně nabitá informacemi a stojí za to se k ní vracet. Ovšem za samostatnou chválu stojí její fotografické zpracovaní. Velké množství snímků je z nadhledu (používali autoři fotografií dron?), takže odhaluje pohledy, které z běžné perspektivy neuvidíme. Mnoho snímků je celostránkových, čímž dostatečně vynikají jejich vysoká kvalita jak technická, tak kompoziční. Snímky ocení nejen fotograf nebo turista, ale každý, kdo má alespoň trochu vyvinuté estetické vnímání. Fotoeditorovi i grafikovi, kteří knihu připravili do finální podoby tak patří velký dík. Díky popiskám tvoří jak fotografie, tak kresby Dominiky Lizoňové a Arnošta Hanáka další informační vrstvu propojující jednotlivá fakta do souvislých celků. Kapitole věnovanou prakeltské a keltské Evropě doplňuje kresba plastiky hlavy druida, jež byla nalezena ve čtyřech zlomcích a nakonec se stala „jakousi evropskou ikonou laténského a keltského světa.“ Když se na kresbu zadíváte, získáte neodbytný pocit, že ji odněkud znáte? Že by se objevila v komixích o Asterixovi? Stačí zadat vyhledávání obrázků do Google se slovem Keltové… a máte ji tam.
Není nad osobní zkušenost
Na straně 198 je kapitola věnovaná říčním terasám doprovázený obrázkem Berounky na Křivoklátsku. Vystoupáte-li na Žloukovicemi do svahu, jako se to při houbařské výpravě stalo mě, můžete vysoko nad vodní hladinou narazit na stovky vodou ohlazených valounů. Jste na jedné z říčních teras. Vědomí, že stojím na dávném říčním dnu, přičemž samotná Berounka se leskla hodně desítek metrů pode mnou, bylo zvláštní. I takovéto zážitky vám Václav Cílek pomůže zprostředkovat. Kniha pro své rozměry 297 × 210 mm není zrovna ideální do batohu na výlet, ale o to větší službu prokáže jejich 336 stran při dohledávání informací po návratu.
Moje obligátní výtka míří směrem předmluvě Jaroslavy Pokorné Jermanové, jež byla ve své době velmi kontroverzní hejtmankou Středočeského kraje. Dá se předpokládat, že nemá ponětí o čem kniha je a její předmluva má nulovou informační hodnotu. Své polínko si přihřál i její náměstek v doslovu. Kdyby předmluva a doslov knize nebyly, z hlediska faktů by kniha o nic nepřišla. Ale nejspíše jde o úlitbu k tomu, aby Středočeský kraj vydání knihy podpořil.
Václav Cílek, Zdeňka Sůvová, Jan Turek a kolektiv Krajem Joachima Barranda
Cesta do pravěku země české, nakladatelství Dokořán Brno, 2020, ISBN 978-80-7363-991-4,