Nejprve je nutno pochválit marketingovou vychytávku s načasováním. Připravit poměrně výpravnou knihu není záležitostí několika týdnů, ale mnoha měsíců. A přesto vyšla přesně v době, kdy se rušil vojenský újezd, většina Brd se zpřístupnila a zároveň byla oblast vyhlášena jako nová Chráněná krajinná oblast. O Brdech se mluvilo a prudce se zvedla jejich návštěvnost… a ve stejné době se objevila kniha, která zájemcům má opravdu hodně co dát.
Publikaci Střední Brdy má na svědomí celkem 8 autorů a kniha samotná je dílem výborně shrnujícím přírodovědné i historické informace týkající se této středočeské oblasti. Není určená náhodnému čtenáři, ale poučenému laikovi, tedy alespoň ve vědách geologických. Nepoučený totiž některé souvislosti bude muset dohledávat nebo vstřebávat poněkud ztuha. „Křídové sedimenty z brdské oblasti vůbec neznáme, ale přesto je zapotřebí o nich uvažovat, protože to mohl být křídový příboj, který přispěl ke vzniku brdských plošin, i když se v zásadě nejspíš jedná o strukturní plošiny, tedy povrchy, které jsou určené sklonem vrstev velice odolných slepenců.“ Ačkoli to z výše uvedeného úryvku nemusí být patrné, tak mnoho z odborných termínů je jasně vysvětleno, text má spád a příjemně se čte.
Publikace je rozdělena do tří logických celků: Hory, kopce a skály (geologie a geomorfologie), Brdský život – od lišejníků až k rysovi, a Dotyk člověka. Poslední část je ale nedotažená, chybí vojenské hospodaření ve 20. století, byť v popiscích pod obrázky je zmiňováno (nevíme, zdali shluky balvanů jsou pozůstatkem po dopadu těžkých střel) a na aktuální stav středních Brd mělo poměrně velký vliv. Pohled do historických řemesel velmi plasticky odhaluje lidskou historii Brd a Podbrdska, ať už se jedná o práci u milířů nebo cvočkařů (cvokárna není blázinec, ale cvočkařova dílna).
Stalo se kdysi, že přijela velká cikánská tlupa, utábořila se za městem, a cikáni rozeběhli se po městě, sháněli živobytí pro sebe i pro koně. K nám přišel také jeden, už starší, s černým plnovousem, špinavý a černý se zlatými kroužky v uších. Mne nejvíc upoutaly jeho černé žhavé oči. Jaktěživ jsem ještě takových neviděl, a když je na mne upřel, cílil jsem podivný strach. Zavolal jsem Karu k sobě a cikán si ho dobře prohlížel, ale nic neřekl. Žádal o trochu sena, a když mu naši dali otep, odešel. Asi za hodinu přišel ještě jednou pro třísky na oheň, a měl sebou bílou čubičku. Karo k ní hned přiběhl a očuchal ji, ale cikán je rozehnal a odešel. A ráno, když jsme vstali, Karo tu nebyl. Volali jsme, hledali všude, – ale marně. Nebyl a nebyl. „Aby ho tak ti cikáni“ – nedořekl otec neblahé tušení. Rozeběhli se všichni k jejich tábořiti za městem, – bylo prázdné, jen trocha smetí a vyhaslé spáleniště tu po nich zůstalo. Chasníci naši šli daleko za nimi, i několik sousedů, kteří pohřešili drůbež neb jiné věci, se k nim přidalo, ale cikáni už byli někde přes hory a lesy.“ Úryvky z dobové literatury, v tomto případě z Kořenů R. R. Hofmeistera, knihu zajímavě doplňují a zvláště zde zmiňovaný text je malou necenzurovanou náplastí na duši poškozenou euroatlantickou hyperkorektností, v níž americký prezident není Američanem, ale Afroameričanem.
Odbornost na jedné straně a srozumitelnost na straně druhé, jsou v perfektním souladu. Pokud vás Střední Brdy zaujmou natolik, že se jim rozhodnete věnovat více pozornosti a času, literatura v závěru knihy je skvělým odrazovým můstkem. Co je naopak zcela zbytečné a jde evidentně o úlitbu, je předmluva a doslov. Na svědomí je mají hejtman středočeského kraje a jeho náměstek. Nabízí se domněnka, že kraj vydání knihy finančně podpořil a tak za odměnu… Kvalitní fotografie doprovázejí ilustrace Renáty Fučíkové, dávající publikaci image místy až dětské knížky, podobně jako to dělal svými kresbami Zdeněk Burian. Přitom se jedná o rekonstrukce historických dějů. Nicméně palec nahoru za dobře odvedenou práci v oblasti populárně naučné literatury, což je jedna z těch těžších literárních disciplín.
Cílek V., Mudra P., Sůvová Z. a kol.: Střední Brdy – hory uprostřed Čech, 2015, nakl. Dokořán, ISBN 978-80-7363-720-0