Parní lokomotiva je pro nás historická záležitost a brambory naprostá samozřejmost. V podstatě si vůbec neuvědomujeme, kolik stovek lidí a desítek drobných „evolučních“ posunů v mysli společnosti muselo proběhnout, aby předchozí věta byla pravdivá.
Co by byla lokomotiva bez kolejnic
V případě lokomotivy je v historii vědy skloňováno jméno Georga Stephensona, muže, který v roce 1814 předvedl první veřejnou jízdu parní lokomotivy. Byl to on, kdo vyprojektoval první veřejnou železniční trať pro dopravu osob na světě (stroj Locomotion vezl cestující mezi britskými městy Stockton-on-Tees a Darlington). Poprávu je tedy Stephenson zván vynálezcem lokomotivy. Poprávu?
Michael Longridge stál ve vedení železárny v Bedlingtonu, kde zavedl nový postup při výrobě svářkové (nízkouhlíkové) oceli. Výsledkem bylo, že se kolejnice daly válcovat. „Longrindgeův inženýr Birkenshaw přišel s návrhem kolejnice, která měla klínovitě tvarovaný profil s širokým vrškem a zúženou základnou,“ píše Ridley. Odpůrci dlouho nevěřily, že těžká lokomotiva s hladkými koly by mohla jezdit po hladkých kolejnicích bez toho, aniž by její kola prokluzovala. Stephenson je známý, ale kdo zná Longridge a Birkenshawa? Přitom i na kvalitní kolejnici musel někdo přijít.
Evoluce brambor v lidské mysli
Energetický výnos brambor je trojnásobný s porovnáním s obilninami. Kukuřice, rajčata a tabák dorazily do Evropy dřív než brambory a nepřivezl je Kolumbus, jak se běžně traduje. Jejich „evropské“ šlechtění probíhalo na Kanárských ostrovech. První záznam pochází z roku 1567. V roce 1748 zakázal francouzský parlament konzumaci brambor z opatrnosti, že by mohly způsobovat lepru. Naopak během válečných let, když vojska v napoleonských válkách plenila zásoby obilí, zůstaly brambory většinou bezpečně pod zemí.
I přes plísně, které později dorazily z And za bramborami, či mandelinku, získaly hlízy v Evropě i Americe zásadní postavení v jídelníčku obyvatel. I je musel někdo prosadit, pěstovat, šlechtit. Francouzský parlament zrušil zákaz konzumace a dnes si každoroční štědrovečerní večeři bez bramborového salátu neumíme představit. Jakou roli v evropské historii brambor hraje lékárník Antoine-Augustin Permentier se dočtete na straně 79. Další z veřejnosti naprosto neznámých jmen, který pro popularizaci brambor použil pár velmi šikovných triků.
Uvedené příklady jsou jen dvě (doprava, jídlo) z dvanácti kapitol 270stránkové knihy nabité informacemi a souvislostmi, o kterých čtenář ve valné většině neměl ani tušení. Kdo je vzdělán v dopravě a výpočetní technice, ten bude překvapen inovacemi, které doprovázely stravování nebo vývoj vakcinace. A koho by napadlo, že někdo musel vynalézt i zápachovou uzávěru, což je ono „esíčko“, které zadržuje vodu a nepropouští pachy výkalů po spláchnutí. Tenhle vynález by si zasloužil Nobelovu cenu a jejím nositelem by byl Alexander Cumming. Neznáte? Ani já ho neznal a vůbec mě nenapadlo, jak důležitá pachová uzávěra je. Totéž platí o Henry Robinsonu Palmerovi, jehož vynález znáte, ale nikdy by vás nenapadlo, že to někdo vynalezl. Nebo jste někdy přemýšleli nad tím, kdo vynalezl vlnitý plech?
Ridley se v druhé části knihy věnuje i prehistorickým inovacím (oheň, zemědělství) i faktorům, které inovace omezují. Zatímco v Racionálním optimistovi v rámci postupných kroků srovnává, jak se máme dobře a čím dál lépe, tak v „inovacích“ ukazuje, kolik malých kroků dělá jeden velký vynález. Nezapomene kdo a proč háže inovacím klacky pod nohy. Kniha Jak fungují inovace a proč se jim nejvíce daří ve svobodné společnosti navazuje na Ridleyho titul Evoluce všeho.
„Neexistuje žádný konkrétní zlomový okamžik, jen řada drobných zdokonalení a postupných pokroků,“ cituje Ridley Frutze Habera, židovského génia na jedné straně a nacionalistu, co se týče císařského Německa na straně druhé. Hager tak vlastně v jedné větě shrnul pointu Ridleyho knihy. Komu to bude málo, má k dispozici v závěru knihy slušný seznam zdrojů a doporučené literatury. Jak už se stalo u edice ZIP zvykem, kniha je určená pro tu část populace, která se nespokojí s tím, co už ví, je zvědavá a zvídavá a hledá další souvislosti. K knihovničkách absolventů Vysoké školy života byste ji nejspíš hledali marně.
Ridley M.: Jak fungují inovace a proč se jim nejvíce daří ve svobodné společnosti, 1. vydání, Brno, nakl. Dokořán, 2022, ISBN 978-80-7675-017-3