Co všechno se vyvíjelo a vyvíjí? Vlastně všechno. Od vesmíru, morálky, života, genů, kultury a ekonomie, technologii, mysl, až k osobnosti, vzdělávání či populaci. Abychom měli názvy kapitol kompletní, nezapomeňme na roli vůdců, vlády, náboženství, peněz, internetu. Evoluci podle Ridleyho podléhá i naše budoucnost. Tu ostatně vytváříme každý z nás svými malými (po)činy.
Bůh musel být žertéř, když umístil zkameněliny hlubokomořských organismů tisíce metrů nad hladinu moře. Jsou lidé, kteří i dnes věří, že jde o pozůstatky potopy světa. A pak ti vzdělaní, kteří tuší něco o vrásnění, geologických epochách a (v případě vyvrásnění Himaláje) o nárazu Indie do euroasijské tektonické desky. Ridley hned v úvodní kapitole (Evoluce vesmíru) cituje Skota Jamese Huttona, který předestřel teorii, podle níž horniny pod námi vznikly během procesů eroze , vrásnění a sedimentace, a které působí dodnes. „K objasnění nálezu mušlí na vrcholcích hor není potřeba proto není potřeba žádné biblické potopy.“
Evoluce všeho kniha, kterou stojí za to číst
Podobné je to s evolucí života metodou postupných kroků (tato kapitola je poněkud nelogicky zařazena nikoliv za vesmír, ale za morálku). Jeden z přelomových důkazů o boží neschopnosti je fakt, že Bůh musel pracovat v rámci fyzikálních zákonů, nemohl si tedy „dělat stvoření“ jen tak. Musel například akceptovat index lomu světla při „výrobě očí“ suchozemských a vodních organismů. Evoluce metodou pokusu a omylu vyvinula ideální oči pro každý z organismů v daném prostředí a oko se nevyvinulo jednou, ale mnohokrát.
Oko je oblíbený argument zastánců stvoření. K čemu je ploštěnce pouhopouhá světločivná skvrna, která ani pořádně nerozezná tvary? Třeba k tomu, že díky ní vidí, kde je nahoře a kde dole. A když nahoře světlo náhle zmizí, může se tam vznášet mrak nebo predátor.
Udělejme krok stranou od přírody, kde je evoluce víceméně jasná. Stačí si vzít tak obyčejný nástroj jako je tužka. Jistě ji někdo „stvořil“, ale předtím někdo jiný musel vytěžit grafit, někdo jiný skácet strom a další zajistit, aby se obojí spojilo v jeden malý , nenápadný celek. A to nemluvě o tom, že někde hluboko v dějinách musel být člověk, jemuž došlo, že grafit, který tak krásně kreslí a nehezky špiní ruce, by bylo dobré „zabalit“ třeba do kousku dřívka. I tužka, má svou evoluci.
A teď si podobným způsobem zkuste představit třeba převodovku závodního kola. To máte ocel, což znamená těžbu železné rudy i znalost správných postupů výroby oceli, plasty, maziva, vynález převodů… Vynález technologií nepřišel shůry, ale postupoval krok od kroku. Kdyby si James Watt nevšiml pokličky poskakující nad hrncem s vařící vodou, neznamená to, že by nevznikl parní stroj. Znamenalo by to jen, že za jeho objevitele by byl v učebnicích označen někdo jiný, vynález byl na spadnutí a Watt byl jen jedním z mnoha hloubavých. Nakupilo se totiž kritické množství pozorování.
Aby mohl být vynalezen kufr na kolečkách, musela se zintenzivnit doprava a lidstvo pochopit, kterak vyrobit plast z ropy a dostat hliník z bauxitu. To, co je dnes naprosto běžné, tedy kufr na 2 kolečkách a s vysunovacím držadlem, spatřilo světlo světa až v roce 1987, a není náhoda, s nápadem přišel pilot. Pokud vás zajímá jeho jméno, byl jím Robert Plath. A tak je to se vším. Podle potřeb lidí a v závislosti na fyzikálních podmínkách vznikly stovky typů lodí. Ty, které se neosvědčily v evolučním „závodě lodí“ skončily na dně nebo někde reznou. Voda rozředila soutěžní pole lépe, než Boží zásah.
Zatímco v evoluci coby přírodního činitele pochybuje u nás jen málokdo, Ridley jde mnohem dál a na mnoha příkladech ukazuje vývoj, tedy evoluci, jiných prvků. Vyvíjela se morálka, což se odráželo v konkrétních zákonech. A je tomu doposud. Stačí vzpomenou jen držení otroků, které ještě v 19. století leckomu připadalo normální a dobách velkého Říma, od něhož odvozujeme evropský mravní systém, byli otroci zcela přirozenou součástí domácností bohatých římských občanů.
Bohatství Řeků i Římanů, ale i Féničanů nebo Číňanů v malajské Malace úzce souviselo s obchodem. Ten nebyl nařízen shoda, ale vyplynul z neustále se měnících příležitostí a vznikajících potřeb. Někdo musel vymyslet peníze, protože zámořský směnný obchod by asi moc nefungoval. Volná ruka trhu, až už si o ní myslíme cokoliv, se pořád vyvíjí. Její brutální svázání shora nefunguje. Dlouhodobé centrální plánování jsme si osobně vyzkoušeli v rámci socialistických pětiletek a výsledek všichni známe. Nedostatek toaletního papíru byl jen jeden z nejnápadnějších výsledků.
Extrémně zajímavá je kapitola o evoluci vzdělání, a to dokonce i pro toho, kdo vzdělávací instituce nemá příliš v oblibě. Ukazuje se, že kvalitu soukromých škol určují rodiče, kteří se rozhodují, komu zaplatí. Ovšem musí jít s rozvinutou tradicí soukromého školství. Jde přece o to, aby dítě něco umělo, ne aby „mělo diplom“. Smutný je v tomto případě stav jisté části českého školství, což ostatně ukazuje bizarní příklad plzeňských práv. Jak vidno i státní škola může podlehnout a vydávat diplomy lidem, jejich docházka a doba výuky je přinejmenším diskutabilní.
Mě osobně oslovila kapitola Evoluce náboženství, která jasně ukazuje, kterak člověk stvořil bohy a následně si je institucionalizoval. Ostatně i Terry Pratchett v jedné ze svých knih ukazuje boha Evoluce.
Ridley k tomu poznamenává: „Charakteristické rysy mystické, čili nedůvěryhodné teorie, pro mě spočívají v tom, že není vyvratitelná, že se dovolává autority, že se příliš opírá o konkrétní příběhy a příklady a že za argument své platnosti označuje většinovou shodu (podívejte se, kolik lidí si myslí totéž, co já), a že si nárokuje morální převahu. To platí pro většinu náboženství.“
Autor nezapře, že je racionální optimista, což je mimo název jedné z jeho předchozích knih. Nezatracuje lidstvo, ani kdy popisuje zrůdnosti čínské politiky jednoho dítěte, která vedla k tomu, že dnes je v Číně prosazována politika dvou dětí za pomocí podobných represí, jako byly v minulosti v případě vynucování jedináčků. Kniha na desítkách příkladů ukazuje, že nic není stvořeno deux ex machina, ale vše má svůj prvopočátek. Nikoliv Bůh, ale evoluce stvořila živou přírodu od bakterie po člověka a byl to tvůrčí proces, tedy opět postupná evoluce, která dostala člověka k vytvoření Boha i jaderné bomby. Evoluci, tedy vývoji, podléhá i naše myšlení, vše se postupně mění.
Kniha je pro všechny hloubavé. Ridley už v minulosti mnohokrát prokázal, že i složité věci umí podat čtivě a pochopitelně. A protože tentokrát se nejedná o nic tak složitého, jako byla jeho Červená královna (kniha o sexuální evoluci a lidské přirozenosti), může si dovolit vtipné příklady, které pochopí každý se základním vzděláním a zvídavě otevřenou myslí.
Nelze jinak, než recenzi zakončit stejnou větou, jakou byla počata. Pokud by někdo měl být misionářem evoluce, byl by to Matt Ridley.
Matt Ridley: Evoluce všeho, nakladadatelé Dokořán, ARGO, 2018, ISBN 978-80-257-2516-0