Václav Cílek je skvělý popularizátor mnohých vědních oborů a zároveň dokáže vyprávět velmi multioborově, přičemž čas od času zabrousí až do mysticismu. Ovšem Žulové krajiny jsou knihou velmi reálně podanou, za čímž bezesporu stojí kolektiv dalších autorů. I když se před časem mohlo zdát, že je „přecílkováno“ a mnohá fakta byla dávána do někdy až mysteriozních souvislostí, Žulové krajiny upřednostňují odbornost autorů před smyslem pro mýty a esoterično.
Je příjemné mít Žulové krajiny v knihovně z prostého důvodu. Jde o přesně takový typ knihy, k níž se vyplatí se čas od času vracet. A to i případě, že vyrazíte do Žulové na Jesenicku, oblasti zatopených žulových lůmků, které sice nezapadají do konceptu středočesky laděné publikace, ale žula (v širším slova smyslu granodioritů) zůstává žulou, a na jemný žulový písek – grus – se rozpadá jak v Českém masivu, tak se naší severní hranici s Polskem. Kniha není jen populárně naučnou záležitostí z oblasti geologie či petrologie, ale zabíhá do oblasti ekologie a evoluce krajiny i jednotlivých ekosystémů, historie využívání krajiny (vznik lomů, kamenické práce), zoologie i botaniky. Teprve při čtení si člověk uvědomí, jak moc informací se o tak „známém“ kamenu (kdo by neznal žulové dlažební kostky) dá získat. Od mechanismu jeho zvětrávání, přes minerály v ní obsažené, od procesu jejího vzniku až po zánik a obnovu, kdy se žula rozpadá a během zhruba 200 milionů let je schopna se znovu stvořit. Řekli byste, že jíl, ten jemný, ve vodě splývající zákal, má se žulou společného jmenovatele, ba dokonce žula že je matkou jílů?
Za samostatnou zmínku stojí obrazová fotodokumentace. Snímky mají nejen výraznou informační hodnotu, k čemuž nemalou měrou přispívají popisky, ale jsou samy o sobě i opravdu výstavními kousky, často uměleckými díly samy o sobě, takže jim velmi sluší jak relativně velký prostor, tak kvalitní papír. Zároveň mohou snímky sloužit jako fotografický tip na výlet, který zdaleka nemusí být motivován jen touhou poznat zajímavou geologickou lokalitu. Autoři se totiž nevyhýbají ani historickým zmínkám o zpracování žuly, takže se dá spojit příjemné se zajímavým a v jednom zátahu dát ryze přírodovědný výlet s historickými zajímavostmi. Neméně milou je přítomnost historických kreseb, fotografií, a užitečnou odborných map. Kniha potěší nejen amatérského geologa či turistu (toho prvého množstvím informací, toho druhého množstvím nenásilně podaných tipů na výlet), ale i fotografa – zejména krajináře.
Člověka, který se neorientuje v odborném názvosloví využije slovníček na konci knihy a kdyby náhodou chtěl v tématu pokračovat, tak výběr z literatury mu nabízí přehršle možností, kudy se vydat. Po přečtení Žulových krajin bude snad každý alespoň na chvíli hledět na ten „strakatý kámen“ možná s větším obdivem, ale rozhodně s většími znalostmi. A obdiv nepatří kameni jako takovému, ale kolektivu autorů a nakladatelství, který dokázal přiblížit granodioritový fenomén tak poutavým způsobem
Jediná „zbytečnost“, která v knize skutečně nemusela být, je předmluva hejtmanky. Středočeský kraj podporuje (alespoň závěrečné poděkování to zmiňuje) monografie této oblasti věnované, a vedení kraje má potřebu se zviditelnit. Nebo jde o úlitbu od autorů či nakladatelství, ale ve skutečnosti je v tom zbytečný kus ješitnosti ze strany vedení kraje. Poděkování na konci, které doprovázejí loga sponzorů (výroba knihy v takové kvalitě bezesporu nebyla levná) by stačilo.