Když se ozvala kritika voleb v Rusku, český prezident nezaváhal a řekl své jasné a rozhodné „jsou to jejich volby.“ No a co že jsou cinklé. Já jsem taky musel vytrpět svoje, když byla volba prezidenta. Víte jak to bylo trapné stát mezi těmi kupčícími a navzájem se vydírajícími stranami a zároveň mít jako protikandidátku paní Bobo a Američana Švejnara, kterému by to nebýt podpory komunistů mé osobě možná vyšlo? Bylo to opravdu, ale opravdu nechutné. Je fakt, že jsme oponenty nezavírali, neblokovali jim internet, máme tu více tu méně svobodná (není řeč o ekonomické svobodě) média. Ani nebylo nutno povolávat vojenskou divizi k pohlídání „regulérnosti voleb“. A teď? Jsem prezident a nechutnost prezidentské volby překryly jiné politické hnusárny. Chce to jen mít trpělivost a kachní žaludek. Jsem sice prezident dosluhující, ale můj čas ještě přijde. Nebojte se, já a mí přátelé se o to postarají. Já se o ně taky starám. Podívejte se na Putina. Vrátil se a bude tu další nejméně dvě sezóny. A Medvědev? Ani prezident Obama se nemůže pochlubit, že by se mnou povečeřel ve Strahovském klášteře.
Psát o ruských volbách je házení hrachu na zeď znalostí těch kteří se orientují a perel těm, kdož věří ruským oficiálním nebo českým „politicky korektním“ informacím. „Regulérnost“ voleb Rusům zajišťovala divize Džeržinského, tedy vojenské jednotky spadající pod ministerstvo vnitra pojmenovaná po zakladateli velitel obávané ruské Čeky, faktické předchůdkyně pozdějšího GPU a pozdější NKVD a posléze KGB. Už to samo o sobě je více, než symbolické. „Pan prezident (Medveděv) správně řekl, že jsou to jejich volby a nikoliv naše volby,“ komentoval Klaus a zablokoval ČT pronést otázky týkající se tohoto aktuálního tématu směrem k hlavě ruského státu. Znělo to zcela jinak, než proslulá slova tehdejšího sovětského prezidenta Gorbačova „eto vaše dělo“. Gorbačov tehdy podpořil rozvíjející se svobodný proces, Klaus učinil pravý opak. Obratem pak loboval za to, aby dostavbu Temelína měli v rukou Rusové. „S těch tří nabídek nabízí pravděpodobně relativně nejvyšší možnosti podílení se na subdodávkách .“ Prostě se stará a ví, že vděku se dočká. Bývalý německý kancléř Schröder taky bez zaváhání nastoupil ke Gazpromu a na nějaké vysvětlování, zdali v době svého úřadování nehrál s ruskými kartami (plynovod/ropovod) v ruce se prostě vykašlal.
Českému prezidentu je nutno přiznat konzistenci názorů. Kabát nepřevléká – prostě má Rusko rád. Už roku 2008 řekl, že nebezpečí ze strany Ruska necítí a že se nedá klást rovnítko mezi SSSR a Rusko. V roce 2008 možná ne, nyní se ale bývalá (a možná budoucí) země Sovětů totalitními praktikami a touhou po moci ke svému sovětskému předchůdci kvapem vrací. „Klaus si také nemyslí, že by se Praha a Moskva čtyřicet let po srpnu 1968 nacházely na různých stranách mezinárodních vojensko-politických barikád. Leckdo nás na tyto odlišné barikády sice stále tlačí, ale naším úkolem je tomu zabránit,“ citoval Klause 21. srpna, tedy v den výročí sovětské okupace server idnes.cz. Český prezident prostě dlouhodobě brnká na struny ruské balalajky. Je jedno, jesli jde o americký radar v Brdech nebo získávání peněz na jeho knihy vycházející v ruštině.
Přátelská vazba je oboustranná. „Minulost – pro ruského čtenáře ještě více, než pro kohokoliv jiného – je spojena s epochou „budování komunismu“. Podle názoru vydavatele bude pro ruské čtenáře zajímavý pečlivý a objektivní rozbor fenoménu moderních revolučních přeměn z pera prezidenta přátelského státu. Práce uznávaného politika s ohromnými zkušenostmi bude pravděpodobně přínosná i pro mladé čtenářské publikum. Jako další možnost získat poučení ze zkušenosti předešlých generací, i jednoduše jako dobrá, intelektuálně poctivá kniha,“ říká překlad z úvodu ruského vydání knihy V. Klause Kde začíná zítřek. (nakladatelství Chudožestvennaja litěratura, rok vydání 2011). Třeba Rus nakonec tu temelínskou zakázku dostane. Když už mu to nevyšlo s ovládnutím našich aerolinií nebo kontrolou českých petrochemických zásob.