Jak to vypadá s duševní anatomií politika hlásícího se o křeslo poslance v parlamentu? Vycházejme z toho, že věří billboardům vlastní strany. Vynechme lví prostituty lákající voliče na stažené kalhotky (zřejmě sofistikovaná narážka na sexy mozek mířící na voliče myslícího penisem) či takové minority jako jsou zelení, jež naštěstí nedostali šanci rozvinout svou naivní kreativitu či kreativní naivitu. Ignorujme i těch pár idealistů toužící po změně „k lepšímu“, kteří si neuvědomují, že se musí připojit k lumpům, aby je bylo alespoň trochu vidět. To ale v praxi znamená slevit s ideálů a začít s vlky výti. Kratší či delší období idealismu je pouhopouhým trápením, jak zjistili například v Liberci. O výsledcích voleb si můžeme myslet cokoli, faktem je, že ODS konečně dostala lekci, kterou si zasloužila a nutně potřebovala. ČSSD trvalo jen řádově desítky hodin, aby ukázala, že nejde o lidi, ale o člověka. A to konkrétně o jeho odstavení (nebudeme Sobotku jmenovat). Na billboardech sice tvrdili, že udělají fungující stát, ale zatím nemají ani fungující stranu. Okamurův Úsvit osvítil krajinu populismem a jediným světlým bodem kampaně je název evokující zemi vycházejícího slunce, jak se Japonsko často nazývá. Podpora Evy a Vaška byla spíše trapná než vtipná, ale tak už to občas u umělců chodí. Vrcholný Okamurův populismus spolu s dravým Babišovým stylem dává jistou naději, že přespříští volby konečně vyvedou Česko z Augiášova chlíva, který tady pod nimi právě vzniká. Agromagnát Babiš totiž už od počátku trvá na funkci ministra financí, což je 24 let po revoluci naprosto zásadní změna. Bude to totiž první člověk se zadkem na ministerské židli a pozitivním lustračním osvědčením v šuplíku. Jedinou konzistentní stranou jsou soudruzi – pomalu čekají, až si všichni nakálí do bot a pak jen budou ukazovat prstem a říkat „my nic, my komunisti“. A jak vidno, silným, ale neagresivním (agresivitu si nechávají na stranické schůze, kde pořád vládne diktatura proletariátu) způsobem čekají, kdo přijde s prosíkem. Kecy o tom, že s KSČM nikdy, jsou určeny opravdu jen těm nejnaivnějším z naivních voličů. A Zemanovci? Konečně prezident ví, jak silný je jeho fanklub. Přesně jde o 75 113 hlasů.
Země bude dál žít a čekat na další volby. Ty budou podle mnohých opět „těmi nejdůležitějšími, neb jde o zachování demokracie“. Ve skutečnosti se však nestalo nic horšího, než to, že se k moci kromě osvědčených matadorů, vědoucích, která strana chleba je namazána husí paštikou (čti: umí vyjednávat o místa v dozorčích radách) derou politici typu Berlusconiho (Babiš) nebo Ciccioliny (Okamura). Nic se neděje, jen ze zvedl kal z duševního dna lidí, jež vycítili příležitost, moc a peníze. Bude potřeba jedno či dvě volební období k tomu, aby voda trochu zprůhlednila. Pak bude jasně vidět, že tudy cesta opravdu nevede, a možná, ale opravdu možná, nastane čas pro slušné lidi.