Dějiny píší vítězové. Poraženým nezbývá, než se jim podřídit, vlichotit nebo spáchat sebevraždu. Podřízení znamenalo smířit se s osudem a odsunem, vlichocení (a v mnoha případech i touha po spravedlivém přístupu) obnášela prokázání antifašistických postojů a sebevražda se stala jen definitivní převzetí osudu do vlastních rukou. Na mnoha konkrétních příbězích postavených na archivních dokladech autor dokládá šikanu, které se Němci v poválečném Ústí nad Labem (ale i mnohde jinde) museli podřídit. Od neposkytování potravinových lístků, nošení viditelného označení (paralela s označováním Židů je nepřehlédnutelná) až plošné zabavování majetku. Pokud někdo prokázal své antifašistické postoje, měl šanci uchránit sebe od odsunu a majetek od rozkradení, pardon, znárodnění. Chování Čechů se stalo učebnicovým příkladem uplatňování principu kolektivní viny.
Cílem přijatých protiněmeckých opatření bylo:
– zviditelnit německou menšinu, aby bylo možné Němce lépe evidovat a hlídat
– omezit možnost pohybu Němců na minimum
– omezit možnost komunikace mezi Němci, ale i mezi českým a německým obyvatelstvem
– dovolit jim do odsunu žít jenom v provizorních podmínkách
– potravin dostávat na příděl pouze tolik, jako za války Židé. Němcům, kteří žili a pracovali na venkově a v zemědělství, bylo zakázáno využívat svých zemědělských produktů
Kniha se opírá o archiválie, z nichž se na konkrétních příkladech skládá obraz doby. Jedním z hlavních důkazů mluvících v neprospěch Němců, byla jejich příslušnost k některé z nacistických organizací s NSDAP v čele. Národně socialistická německá dělnická strana byla výběrovou organizací, která nebrala každého, kdo měl zájem. Majitel stranického průkazu už musel být skutečně přesvědčeným nacistou a o členství musel zažádat. Právě proto některá výpovědi, jako v případě Emila Bortita, ukazují na zoufalou snahu upozadit své němectví. „Ke straně NSDAP jsem byl přihlášen beze svého vědomí.“ Kniha je plná podobných mikropříběhů a zároveň jako správná literatura faktu se opírá o „papírově“ doložitelná fakta. Autor na konkrétních příbězích dokládá zoufalou snahu mnohých z nich dokázat, že držitel průkazu NSDAP byl ve skutečnosti antifašistou. Sháněli svědky a jejich svědectví. Máte-li rádi „poezii“ žádostí, formulářů a úřednického slohu, budete dostatečně uspokojeni.
Kniha navazuje na autorovy publikace Ústecké lágry, Ústecká štvanice, Ústecký mír a Ústecké vítězství – ve všech případech jde o podrobně rozebranou malou část dějin na Ústecku. V případě Ústeckého kádrování by šlo protáhnout příběhy některých lidí o delší časový úsek. Mám na mysli aktivní nacisty schopné rychle změnit světonázor a sloužit novému pánovi. Mnozí nacisté vstoupili do služeb StB (tato politická policie vznikla v roce 1945), neboť byli snadno vydíratelní, což byla oblíbená estábácká metoda náboru. Leckterý z Němců v touze po záchraně své vlastní budoucnosti dál ničil cizí životy. Ovšem tyto osudy už patří mimo rámec ústeckého „antifašistického“ kádrování. I když jste byli „právoplatnými“ Čechy, hrozily v rámci kádrování postihy za to, že jste se s Němci bavili. Své o tom ví Růžena Beranová z Chuderova, kterou fakt, že se bavila se svými německými sousedy stál 50 korun pokuty. V udání na její chování stálo „Růžena Beranová, ačkoliv je české národnosti, stýká se veřejně a bez příčiny s osobami německé národnosti, navštěvuje výhradně německé bohoslužby a dne 17. 5. 1946, když odcházela za účelem odsunu do sběrného tábora (viz kniha ústecké lágry, pozn. autora recenze) Freda Palmerová z Chuderova pro tuto veřejně plakala a projevovala nad jejím odsunem veřejně lítost …
Podtitul knihy zní: Jak jsme přišli o desetitisíce perspektivních německých komunistů. Jakkoli se může odsun Němců, kteří se proti Čechům provinili jen místem bydliště, zdát nespravedlivý, otázkou zůstává, zdali přijít o „perspektivní komunisty“ je opravdovou škodou. Jak praví staré přísloví, že poturčenec jest horší Turka. Německý komunista v Česku mohl být díky snaze zavděčit se horší, než komunistický našinec. Odsoudit je snadné, jenže… šlo o přežití. Chovali bychom se jinak? Pevnou součástí knihy je obrazová příloh čítající 41 snímků, převážně dokumentů z nichž autor čerpal. Nad četbou se nelze zamyslet nad kádrováním současným. Zatímco v roce 1945 byl neplnohodnotným člověkem Němec, tedy rozhodovala národnost, zdá se, že Češi se podobně projevují vůči muslimům. Jen vyměnili národnost za náboženství. Bez znalosti věci a opět plošně.
Roček F.: Ústecké kádrování, 2016, AOS Publishing, ISBN: 978-80-87624-31-9
Ústecké kádrování