Ten, kdo někdy porovnal zájezd s cestovkou a cestu na vlastní pěst, to už ví. Poznávací zájezdy vám nedají příliš šancí cokoli poznat víc do hloubky, nebo si užít dané místo podle osobní chuti a potřeb. „Zbytečně se nezdržujte, vezměte si letáček u vchodu, přečtete si ho v autobuse, máme před sebou ještě tři katedrály.“ Jeden zážitek překrývá druhý, zůstávají jen matné obrysy střech a závany hotelových snídaní. Ale když jedete sami, jde o mnohem větší adrenalin, ale i zážitek. Neustále totiž dostáváte lekce ze života, z vlastní neznalosti a zároveň se vám mění náhled na svět. Z hotelu resortu totiž vidíte jen svět daného definovaný turistickými potřebami a někdy vlastně zcela minete zemi, kterou na „poznávacím“ zájezdu vlastně ani nepoznáte. „Dějepis ani zeměpis ve škole moc lidí v lásce nemělo. Když ale osobně navštívíte Versailles, žasnete nad architekturou baziliky v Africe, strávíte den v chodbách Louvru nebo bloudíte chrámem Angkor Wat v Kambodži, nemůžete si pomoct – jednoduše si historie začnete vážit. Díky cestování dějiny ožívají před očima. Přestávají být pouhými obrázkami v knize, ale stávají se hmatatelnou vzpomínkou,“ píší autoři a nezbývá, než souhlasit. Ale nesmíte tam být den či dokonce jen několik málo hodin. Copak byste řekli o cizinci, který bude den v Praze, omrkne chrám sv. Víta, dá si pivo U Fleků, koupí buřta na Václaváku a projde na Staromák, aby si poslech orloj a následně tvrdil, že „zná Prahu“. Nepamatuji si čísla a tedy ani data. Nevím, kdy byla postavena katedrála v Santiago de Compostela. Řečem o sakrálním významu vykuřování prostoru obrovskou stříbrnou kadidelnicí, která se houpala na dlouhém laně hlavní lodí nevěřím. Je jasné, že když v ní spali poutníci v mokrých, špinavých a propocených šatech, byla vůně kadidla tím nejlepším, co mohli sluhové Boží udělat. Jenže aby mi něco takového „docvaklo“, musel jsem vidět, jak kadidelnice „prohučela“ chrámem, motat se kolem Santiaga několik dnů, a zároveň mi docvaklo, jak byznysově se dá poutnictví využít. Ne si o tom číst. Na knihy došlo na knihy až později. Samotná katedrála i město přestala být, řečeno slov Travel Bible, pouhým bodem na mapě. Není nad osobní zkušenost.
Autoři výborně vystihli a rozebrali dva základní bubáky: strach a finance. „Nemám na to ani koule (strach, nízké sebevědomí), ani peníze“. Jenže v naprosté většině případů to není pravda. Pokud vám přímo na záda nedýchá exekutor, tak na to máte. Jen si něco takového odmítáte připustit. Nenabízejí obecné plky o tom, že náš „normální“ způsob života je postavený na spotřebě, ale ukazují, jak lze KONKRÉTNĚ na cestu ušetřit. Mezi ebooky o osobním rozvoji, jichž je plný internet a Travel Bible je podobný rozdíl, jako mezi reportáží o zvířátkách na konci zpráv TV Nova a populárně naučným filmem Davida Attenborougha.
Autoři přiznávají, že letenky je baví a na rozsáhlé kapitole o letenkách a jejich vyhledávačích je to poznat. Najdete tady desítky tipů a užitečných rad, což platí nejen o letenkách, ale dalších cestovatelských dovednostech. Nevíte jak je to s vízem do vaší destinace? Mrkněte na web www.visacentral.co.uk. Kluci se fakt snaží poradit a dělají to opravdu naplno. Vtipné je, že na jednu stranu tvrdí, potřebujete toho opravdu málo. Skoro nic. Trochu peněz a pár triček. A na druhou stranu několik kont na přelévání peněz, několik kreditek (co kdyby některá nefungovala), chytrý telefon s aplikacemi umožňující hledat co nejlevnější ubytování… Velké kouzlo elektronické verze knihy tkví v aktivních proklicích, díky kterým se četba stává svým způsobem hrou. Třeba na cvičné hledání letenek. Byly to právě prokliky, které „četbu“ prodlužovaly, neboť jsem si chtěl zkusit, tohle, mrknout támhle.
Peníze za to, že „něco“ napíšu dostávám už slušnou řádku let, takže část knihy o tom jak psát, ať už na blog nebo pro papírové časáky, měla pro mě osobní kouzlo. Prý to není o múze, tady máte recept. Jenže tak to nefunguje, protože pokud by bylo psaní tak snadno naučitelnou dovedností, byl by každý pisálek Čapkem. Jenže mnohem více než Čapků, je negramotů s minimálními vyjadřovacími (ve formě písemného projevu) schopnostmi. Stačí se jen podívat do diskuzí pod články. Přesto jsou i tady rady užitečné stejně, jako konopná mast na bolavá kolena s kloubní endoprotézou. Tedy velmi. Jsou jasné a funční. Kdo chce psát, musí číst (což pisálci zhusta nedělají). Musí, nebo alespoň by měli vědět, jak postavit titulek a co je to perex. Kdo chce své články nabízet, neměl by jen opisovat wikipedii, ale mít svou nadhodnotu. Každý soudný editor nebo šéfredaktor se podívá, co už máte za sebou. Webové lustrování je dnes stejně snadné, jako založit si vlastní cestovatelský blog.
Knize se dá vytknout snad jediné. Přílišné nadšení lowendového stylu cestování, možná až mírná arogance, ohrnování nosu nad lidmi, kteří opravdu mají rodiny, nemají „koule“ na to vyrazit na několik měsíců na cestu. Přiznejme si, že i válení se u bazénu v all inclusive hotelu má něco do sebe. Kašlat na prachy a nechat se obskakovat. Možná přicházíte o setkávání s místními (o které zase až tak nestojíte), možná vás mine klasický cestovatelský průjem (o který stojíte ještě méně než o domorodce v hábitech), utratíte mnohonásobně více (no a?, vždyť jste si na to vydělali). „Jak člověk stárne, přibaluje si do života další a další zátěž. Koupíte si auto, pořídíte krásné bydlení na hypotéku, domácího mazlíčka, nový iPhone. To jsou věci, které vytváří mentální zátěž, se kterou se mnoho lidí bojí vydat na cesty. Svazují nás a omezují ve svobodném rozhodování.“ Ne, nový iPhone neomezuje svobodné rozhodování, dokonce ho díky mnohým aplikacích, podobně jako android, může rozšířit či usnadnit. Travel Bible má svým způsobem úzce vymezenou cílovou skupinu – povětšinou mladí, ještě nepříliš zakotvení lidé, mají odvahu a touhu po dobrodružství. Čest výjimkám, ale přece jen baťůžkářsky putujících lidí ve věkové skupině 40+ je přece jen jiné množství, než oněch 800 000, co každoročně vyrazí do Chorvatska k moři. Přesto svou cílovou skupinu Travel Bible oslovit dokáže. Možná někomu dodá odvahu k cestě, jiným potvrdí jejich zkušenosti. Že lidi jsou v zásadě hodní (ano, i muslimové, milí čeští xenofobové), že nejbližší pomocná ruka je na konci vašeho ramene, že se naučíte pokoře a přijmete fakt, že médiím není moc radno věřit. Až příliš často se jejich informace budou míjet s vašimi osobními zkušenostmi.
Během četby jsem měl neodolatelný pocit, že bych se měl sebrat a někam vyrazit, což samozřejmě udělám. A díky Travel Bible možní i levněji, než obvykle. Považuji se za zkušenějšího až zkušeného cestovatele a nečekal jsem, že mě Travel Bible osloví tolika prakticky využitelnými novinkami. Nevyužiji vše, ale něco určitě. Pánové, díky za skvěle odvedenou práci.
Novák P, Vinš M.: Travel Bible, 2015, nakladatel Blue Vision, ISBN 978-80-87672-53-2
Psáno pro www.foto-trip.cz