Pivní kultura v Česku
Nebudeme si nic nalhávat. Pivo je nejlevnějším nápojem v hospodách, v přepočtu na množství často levnější než balená voda. Pivní rozmanitost zrušilo centrální plánování, kterému nevyhovoval pivovar v každé větší vsi. Ano, i za to, že jsme ztratily, a to nenávratně, desítky druhů piv a pivní rozmanitost, můžeme poděkovat komunistům. V posledních letech je vidět návrat soukromých pivovarů a nutno říct, že některým se pivo opravdu daří (z větších Bernard, z malých např. brněnský U Richarda nebo pražský U tří růží), jinde je to bída. Pokusy o zlomení gambrinusovských euronávyků – to je skoro boj s větrnými mlýny. Belgická piva mají ve světě pivních festivalů zvuk a není důvod si nerozšířit pivní portfolio i u nás. Přesně o to se nově snaží restaurace Sluneční Terasa T-Anker umístěná na střeše pražského obchodního domu Kotva.
Vybere si každý
Belgičané se naštěstí sociálnímu experimentu, jenž nás stál 40 let minulosti, vyhnuli, takže škála jejich piv je nebývale pestrá. Jenže to je právě onen kámen úrazu. „Co cítíte v tomhle pivu?“ ptal se majitel restaurace, zasvěcující nás do dnešní nabídky . „Fůru věcí, které by v pivu vůbec neměly být,“ zazněla šeptem ironická odpověď od novinářky, která se už těšila na „plzničku“ (což mimochodem může být onen pomlouvaný, neurážlivý a dokonale průměrný Gambrinus – jedno z portfolia piv plzeňského pivovaru). Je fakt, že mezi pivními ingrediencemi by pravověrný klasik karamel, čokoládu, koriandr a lékořici nehledal. Silná piva bývají sladká, leč tady ale sladká chuť tu pivní nepřerážela. Název Delirium Nocturnum evidentně odkazoval na Delirium Tremens, jedno z proslavených silných belgických piv – ostatně pochází ze stejného pivovaru s kapacitou až 300 000 ha ročně. Stejně mě pivo o síle 8,5% k salátu z červené čočky s křepelčím vajíčkem trochu zarazil.
Následovala vepřová kýta s bramborovo špenátovým pyré, což zní lépe než kaše. Jídlo výborné, vlastní pivo, dvanáctka T-Anker taktéž. Tedy pokud vypustíme klasickou lež o výrobě výhradně z českých surovin, kam po přímém dotazu zařadili i zahraniční chmelový extrakt sloužící k dochmelení. Kolikrát už jsem se s majiteli na tohle téma bavil (sládci většinou nemají tyhle PR hry zapotřebí). Závěr patřil dámskému, ale výtečnému pivu Kasteel Rouge. Výrazná višňová chuť evokující pokročilé léto. Rád bych řekl, že jde o výborné „cyklistické“, jenže 8% alkoholu tomu moc nenahrává. Nicméně přesně tak si představuji „jiné“ pivo rozšiřující chuťové obzory. Sluneční terasa krásně ukazuje, že pivo k jídlu se dá pojmout i jinak, než urychlovanou desítkovou klasikou.
A které pivo bylo nejlepší? Snad to nebude znít příliš nacionalisticky, když řeknu, že to, jež jsme dostali na úvod – únětická desítka. Proč pozvali zrovna mě? Že by na základě článků o malých pivovarech u nás? Nebo pivních článcích jinde? Nebo mě PR agentura někde „vygooglila“ či vylosovala ze svého novinářského adresáře (každá agentura nějaký takový adresář má). Pokud se na Sluneční terasu vydáte, tak na zdraví!
Čočka a červená řepa. na to, jak to bylo zdravé, to bylo podezřele dobré.
Únětická desítka – z dneška moje pivo – favorit.
Prasečí maso, brambory a špenát – dlouho připravované, rychle snědené.
Kasteel Rouge mezi Úněticemi.
Rudý Kasteel Rouge.
Sluneční terasa si dělá vlastní pivko. A není špatné.
Pivní gurmánky? Rozhodně redaktorky lifestylu.