Ani nemrknete a jste svědky znásilnění. A to přímo na toaletách letního tábora Armády spásy. Pachatel se zdá být jasný, bratři (dvojčata) mají role v rovnici klaďas/záporňák rozdělené poměrně čitelně. Čtenář sice tuší, že tak prvoplánový příběh nebude, ale složitost souvislostí letního zločinu ho nakonec docela překvapí. Sexuální násilí je jedním z hlavních motivů vinoucích se jako červená niť příběhem, odehrávajícím se hlavně v Oslo. Drobné historické odbočky do válečné Jugoslávie či jedna z Holeových nepovolených „služebních“ cest za vrahovou matkou jsou nepodstatnými, nicméně pozadí děje vysvětlujícími, vsuvkami. Když se najde tělo feťáka v kontejneru, všem je jasné, že spáchal sebevraždu. Holeovi ne. Ohledání místa činu ho stojí několik stehů po kousnutí hlídacího psa a odstartuje podivuhodný propletenec vztahů mezi Armádou spásy, vukovarským vrahem, pojetím spasení a spravedlnosti. Harry Hole je klasický typ policajta dráždící své nadřízené inteligencí, výsledky a samostatností. Ovšem samostatnost je v této branži věrná sestra osamělosti. Když se k tomu přidá chlast, je základní rovnice jeho přístupu jasná. Vyšetřovatel s pitím bojuje, nicméně nálepka alkoholika mu poněkud komplikuje život. Nesluší se v recenzi vyzradit pointu díla, tedy prozradit, kdo je vrah. Slovy autora to bývá „zpravidla ten, kdo se nejvíc nabízí. Manžel. Nejlepší přítel. Chlapík s čistým trestním rejstříkem. A nikdy zahradník.“
Spolu s detektivovým pátráním čtenář proniká do práce Armády spásy, kde kromě spasení jde i o mohutné majetky, a pochopí, že spravedlnost nemusí být vždy černobíle spravedlivá. Děj graduje na konci a je až těžko uvěřitelný. Policie nepoužívá žádné odposlechy (dobrá, jen minimálně něco drobného a nelegálního) a vše je postaveno na lidském prvku a náhodě. V reálu v podstatě nemožné, nicméně dynamické a čtivé. Vyvrcholení přichází ve chvíli, kdy Hole, ten policajt tělem i duší, dá svou záměrnou „nevšímavostí“ povolení k vraždě. Možná ji vnímá jako trest za smrt svého parťáka, ale z hlediska práva se stává spolupachatelem.
Nesbø aktivně pracuje s memy, které si v naší euroatlantické civilizaci úspěšně předáváme a média je potvrzují. „Takže tenhle Robert Karlsen měl rád dívky pod zákonem. Prostředí křesťanských sekt je výborným podhoubím pro ten typ násilí, o kterém mluvíš.“ V hlavě čtenářů automaticky naskočí skutečné kauzy pedofilních kněží a zneužívání řádovými sestrami. „Někdo říká, že se tolik zločinců dostává na svobodu proto, že právní systém je síť s velkými oky. Jenže to je naprosto špatná představa. Je to slabá síť s jemnými oky, do níž se chytají malé ryby, ale která se trhá, když se do ní vřítí ryby velké,“ říká v naprostém závěru Holeův přítel, současný důchodce a bývalý nadřízený, jenž se sám stal velkou rybou. Ale v této chvíli se dostáváme až příliš blízko k vyzrazení jedné z point, kteréžto chyby by se „slušný“ recenzent dopustit neměl.
Čím je příběh uvěřitelnější, tím lépe. Proto je škoda, že „sedmiranná pistole Llama MiniMax Sub Compact…“ je ve skutečnosti desetiranná. Už proto, že počet nábojů hraje v příběhu docela podstatnou roli. Co se týče krátkých palných zbraní, čeká na poučeného českého čtenáře drobná lahůdka. V průběhu jedné z akcí vytáhne mladý snaživý policista pistoli Jericho 941. Jde o izraelskou původně služební pistoli postavenou na konstrukčním základě české CZ 75.
Ačkoli nakladatelství Kniha Zlín nebylo první, kdo Nesba představil českému čtenáři (to udělalo v roce 2008 nakladatelství Moba), vypadá to, že vydají celou „holeovskou“ sérii, jež v současnosti obnáší šest samostatných příběhů. Do světa zatím poslala dvě(Nemesis a Pentagram). Třetí Nesbova publikace z dílny Knihy Zlín, Lovci hlav, nepatří k příběhův Haryho Holea a Spasitel je připraven k vydání 14. března. Takže se je na co těšit.