Jsou dva typy turistů. Ten prvý zahleděný do průvodce v jedné ruce a mapy v mobilu v druhé, slepě následuje napsaná slova a vnímá jen ty útržky skutečnosti, které jsou zmíněné v brožuře. Honem honem, čeká nás další kostel, další město, další… kus průvodce.
Ten druhý rád zabloudí, užívá si světa často bez ohledu na to, co je v průvodci napsáno. Osobní zkušenost z Mexika: tištěný průvodce bílým turistům z důvodů osobní bezpečnosti NEDOPORUČOVAL návštěvu hospod zvaných cantina. Navštívil jsem dvě a obě byly výborné. To, že z nich člověk neodešel střízliv, ale výborně si pokecal z lidmi jejichž řeč neznal, se tak trochu předpokládalo. Úkrok stranou do Mexika měl sloužit jen jako upozornění, že žádný průvodce není svatý grál, který se musí doslovně poslouchat a jít jen a pouze podle v něm popsaných a doporučených tras.
Sicílie je ostrov malý a proslavený zejména dvěma atributy. Etnou a mafií. Zatímco (podle mé osobní zkušenosti) je to první největším lákadlem, s tou druhou se běžný turista osobně nepotká, byť možná nějakým eurem v rámci služeb nechtěně na její existenci přispěje. Myslet si, že turistický průmysl, nebo alespoň některé jeho části nemá mafie pod palcem, by bylo značně naivní. A nemusí se jednat jen o sexuální turistiku, která není v rámci křesťanského ostrova zrovna vyhledávaná, byť hampejzy na Sicílii samozřejmě najdete (ale průvodce je nezmiňuje). Možná proto, že autorka je žena – běžně toto téma alespoň okrajově zmíněné je. Mafii je věnovaná samostatná kapitola v oddílu Souvislosti, které se krom zločinné organizace zabývá i úchvatným sicilským barokem (ovšem tady je mnohem lepší se na něj dívat, než si o něm číst), dějinami ostrova, knihami a filmy na této téma a základy italštiny. Poslední část se opravdu hodí, protože naučit se pozdravit, poděkovat a představit se může znamenat, že vám místní na tržišti odpustí „turistickou“ přirážku.
Co v knize zcela chybí je samostatná část věnovaná přírodě – jako kdyby tam nebyla ani žádná chráněná území, ani národní parky či zajímaví, divoce žijící tvorové. Sice tu a tam o přírodě najdeme zmínku – jako například v boxu Výpravy do rezervace Riserva Zingaro, ale jediná relevantní informace je, že je dobré se zásobit pitnou vodou, „protože voda, kterou naleznete nemusí být vhodná k pití“. Ovšem o pár řádků níže, v oddílu se dozvíte, že „je zde zcela mimořádná kvalita zdejší vody, což je přímý důsledek přísných stavebních omezení.“
Osobní zkušenost recenzenta: vodu si rozhodně vezměte, mimo jiné proto, že letní vedra jsou opravdu vyčerpávající a na zdroj pitné, byť kvalitní vody, skutečně nemusíte narazit. Zároveň v knize uvedené maximální a minimální teploty nekorespondují se skutečností – podle uvedené tabulky by v letních měsících neměly vedra překročit 29 stupňů (červenec) a 26 stupňů (srpen). V těchto měsících se ale teploměr bez problémů vyhoupne přes „tropické“ třicítky.
Autorka naprosto oprávněně varuje před letními vedry i před místy, kde je pro snílka přece jen moc turistů – což jsou paradoxně místa, která jsou zároveň doporučovaná. Jakkoliv poslední věta vypadá jako oxymóron ve smyslu „doporučuji místa, kde je moc turistů a tak tam raději nechoďte“, tak má svou vnitřní logiku. Zatímco na Etně se davy přece jen na ploše „rozmělní“, tak v Taormině to v sezóně vypadá jako v pražské Zlaté uličce. „Početné zástupy mířící z náměstí Piazza Vittorio Emanuele kolem dlouhé řady obchodů se suvenýry a turistickými cetkami vás spolehlivě nasměrují k místnímu antickému divadlu Teatro Greco patřící k největším zajímavostem celé Sicílie.“
Podobné je to s informacemi o Parco Naturale dei Nebrodi, dozvíte se, že existuje a odkaz na italské webové stránky parku, ovšem podrobnější informace o rezervaci chybí.
Použitý slovník odpovídá danému žánru: „Sicílie patří potenciálně k nejděsivějším turistickým destinacím především kvůli početným katakombám a jeskyním, které tisíce let sloužily k pohřbívání a jsou přístupné každému se svítilnou a potřebnou odvahou.“ Je to to zhruba podobná nadsázka, jako napsat, že Brno a jeho okolí je děsuplné, neboť v samotném centru se nachází kostel, jehož sklepení je plné mrtvol a kapucínských mumií a v bezprostředním okolí města se v Býčí skále v pravěku odehrávaly strašlivé smrtící rituály. Brňáci nechť prominou, ve skutečnosti mám jejich město plné žijících kaváren rád, stejně tak jako Sicílii s její výbornou zmrzlinou. Mimochodem i té je věnována samostatný box.
Nově vydaný, tedy aktualizovaný průvodce Rough Guides – Sicílie – jde z hlediska kvality ve šlépějích své edice. Kniha je v lepené vazbě, která vydrží i drsnější zacházení, což je základní. předpoklad pro kvalitní používání na cestách. Mapky u jednotlivých měst by si zasloužily větší písmo – přece jen se v příšeří uliček hůře čtou. Na druhou stranu je jich dost a co se týče nejnavštěvovanějších center, jsou užitečně podrobné.
Na druhé straně obálky je schematická mapa s barevně odlišenými částmi odpovídající jednotlivým “průvodcovským“ kapitolám, kterých je celkem devět, což příjemně usnadňuje orientaci těm, kdo nepoužívají systém samolepících papírků. Jde o : Palermo a okolí, Cefalů a Mont Madonie, Liparské ostrovy, Messina – Taormina a severovýchod, Catania – Etna a okolí, Syracusy a jihovýchod, Enna a vnitrozemí, Agrigento a jihozápad, Trapani a západ.
venkovská Sicílie
To, co hledá asi nejčastěji, jsou možnosti ubytování a stravování plus nejatraktivnější turistická lákadla. Uvedené ceny ubytování jsou výborným základem pro základní orientaci, občas lze narazit, nebo mimo sezonu usmlouvat i ceny lepší, což autorka v knize připomíná. Ceny jsou odvozeny od aktuální nabídky a místě, moc se nekalkuluje s možnostmi, jako je booking.com nebo Airbnb, kde se zejména v druhém případě lze dostat níže.
Mít v batůžku Sicílii „z Joty“, což je nakladatelství, které průvodce Rough Guides v Česku vydává, se vyplatí v podstatě oběma výše zmíněným kategoriím turistům. Ti první mohou slepě následovat jeho stránky, těm druhým pomůže v základní orientaci a občas odhalí detaily, které by snadno unikly pozornosti. Jako například relamony na západní straně palermské brány Porta Nuovo. Jde o sloupy s lidskou podobou znázorňující skleslé kníraté maurské vězně s turbany na hlavě. Těžiště 407 „tlustého“ (ve skutečnosti díky užití vhodného papíru se jedná o rozumně útlou publikaci) leží v textu a mapách, ovšem velmi vhodně doplněné barevnými fotografiemi. Text není zbytečně rozvláčný, ale rázný, stručný a faktický. Tak, jak je u průvodců Rough Guide normou.
Belfordová R.: Sicílie, 2017, Brno, nakl. Jota, ISBN 978-80-7565-239-3