Trochu jsem se podle názvu bál, že kniha Václava Cílka, Jiřího Hladíka a dalších třinácti autorů bude věnována zejména pedologii. Naštěstí zkušenost se Srdcem Českého krasu a Krajem Joachima Barranda, knih z podobné série, mi dávalo naději, že se nudit nebudu. Byl jsem, jako obvykle, nadšen a poučen, jen jsem nebyl připravený na to, že závěr bude drsně pesimistický.
Půda a život civilizací
„Tak vypadá dnešní dilema: buďto kondenzované penězovody současné zemědělské produkce spojené se ztrátou půdy a vody v krajině, a nebo půda, která dýchá a pije,“ píší autoři v narážce na brutální nadužívání chemických hnojiv. „Podle celoevropského porovnání jsme společně se Slovenskem na prvním místě v čerpání fosforu ze staré půdní zásoby, z organických a minerálních fosforečných hnojiv použitých do roku 1990.“
Dodáváme do půdy dusík v takovém množství, že dochází k redukci kořenových výměšků, což je základní zdroj energie pro půdní organismy. Velmi zjednodušeně řečeno, abychom měli nad půdou co největší přírůstky „zeleného“, tak zabíjíme „to hnědé“. A bez půdního edafonu rostlinstvo prostě neporoste. Bez živé složky je půda jen mrtvý materiál.
Jak je této řady zvykem, je naprosto luxusně fotograficky vybavená. Snímky z výšky (letadlo, dron) odhalují pro běžného smrtelníka nepoznané úhly záběru, takže i tak „běžná“ místa, jako jsou pole či meze se dostávají na úplně jinou fotografickou úroveň. To spolu s konkrétními popiskami vytváří další informační úroveň.
„Vlám Jean Baptiste van Helmont (1580 – 1644) v mládí hodně cestoval, ale později mu dobrý sňatek a povolání lékaře umožňovaly vést život nezávislého učence se zájmem o alchymii, což byl v jeho době obor na pomezí chemie a filozofie. Nejvíc se proslavil pokusem s vrbou zasazenou do květináče, kterou vážit a pak vážil úbytek půdy. Po pěti letech zjistil, že vrba váží desítky kilogramů a z půdy ubylo sotva pár gramů.“ Tentýž učenec vynalezl slovo plyn (gas) odvozený od slova chaos. Jednalo se o oxid uhličitý, v jeho podaní lesní plyn – gas sylvestris. Podobných zajímavostí je kniha plná.
Koukli jste se někdy do výkopu (v tomto případě výměna vodovodního řadu na sídlišti Skalka v Ústí nad Labem), abyste věděli, jaké půdy máte pod drnem? V tomto případě pod trochou humusového horizontu (úplně nahoře) je nejspíš trochu hnědozemě, která přechází v jílopísčitou vrstvu (druhohorní pískovce a pod ním šedý glej. Kousek od tohoto místa je trvale zamokřená terénní sníženina, takže gleje by tu byly logické. A přitom… obyčejná díra.
Ovšem nejde jen o zajímavosti, ale základní informace, které se vytrácejí jak z osnov, tak z povědomí zemědělců, kteří jsou schopni zasázet kukuřici po svahu, čímž zapříčili při první velkém dešti mohutný splach ornice do obce. Nejde o nadsázku, ale skutečný případ (v knize nepopsaný, neb se zaměřuje zejména na Středočeský kraj) z Hněvošic na Opavsku. Zatímco tehdy se kvalitní ornice ze sklepů vyházela a spláchla pryč, v Číně se erodovaná půda vracela zpět. „Splavená půda se těžila z kanálů, nechávala se vysušit , roztloukala se na prach a ten byl mísen s kompostem, lidskými a zvířecími výkaly, popelem a dalšími zbytky. Na pole byl dodáván v míře odpovídající až 70 tunám na akr (0,4 ha),“ dočteme se na straně 168.
Zatímco první část knihy je zaměřená spíše na historii využívání půd, druhá se více zaměřuje na naše půdy a její fungování. Místy jsou popsány souvislosti naprosto nečekané. Za druhé světové války jezdila mohutná japonská bitevní loď Jamato na sójový olej, protože válečné Japonsko bylo odříznuto od zdrojů ropy. Jenže sóju bylo nutno někde vypěstovat. A jsme znova u půdy.
Kdyby někoho téma nadchlo (mě osobně zaujaly kapitoly a zmínky o práci s hnojem a jeho významu u nás i ve světě), poskytují autoři celou řadu dalších zdrojů k dalšímu studiu. A to jak přímo v textu, tak v přehledu literatury v závěru knihy. Využití v knize obsažených informací si umím představit nejen v populárně naučných článcích (ne všechno se najde na wikipedii), ale i ve výuce přírodopisu či dějepisu. Aktuální konflikt na Ukrajině ukazuje, jak je kvalitní černozem strategická surovina a jak moc dokáže agresivní Rusko komplikovat potravinovou situaci ve světě tím, že zablokuje vývoz nebo ukrade ukrajinskou pšenici.
Půda je strategická surovina, kterou nehorázně plýtváme. Bez půdy není života. Tohle sedláci věděli, ovšem ti se nedívali na půdu jako na chemickou substanci, kterou stačí „nalít“ umělými hnojivy a ona bude plodit. Po přečtení si možná „obyčejné hlíny“ začneme víc vážit. Protože život v ní je to, co dává život nám.
Cílek V., Hladík J. A kol.: Půda a život civilizací, co děláme půdě, děláme sobě, nakladatelství Dokořán, Brno 2021, dotisk 2022 ISBN 978-80-7675-015-9