Kniha Průmysl lži dokonalé shrnuje vše, čím nás ruská propaganda ovlivňuje. S výjimkou práce utajených špionů, ale to je zcela jiná rovina. Díky brutálně podceněné občanské a mediální výchově, se Rusku podařilo udělat z Česka laboratoř hybridní války. Na malém vzorku testuje velké výsledky, opět se totiž v praxi ukazuje, že rozeštváváním lidí se tvoří dokonalé podhoubí pro jejich ovládání. Po revoluci v roce v roce 1989 i někteří komunisté „zvonili klíči“, protože postavit se jednotnému davu, byť s umírněným Havlem v čele, by mohlo být nebezpečné. Přesně jako ve scéně z Tankového praporu: “ Bez výčitky pověsím každýho komouše, kterej mi padne do ruky! A já vo nich mám přehled, pane Daniel! Mám na starosti stranický známky v naší organisaci, mě se nikdo nebude moct zapřít.„
Zatímco komunisté si „v podzemí“ dál hýčkali svou zločineckou ideologii (za zločineckou ji označil zákon č. 198/1993), v Rusku proběhla smršť režimů, která skončila putinovskou oligarchií. Protože ruský člověk potřebuje impérium a silného vůdce, současný ruský prezident se snaží seč může. A zaměřuje se zejména na státy, které historicky patřily do jeho sféry vlivu.
Kus ukradené Ukrajiny ukazuje, že se neštítí použít horké zbraně, masivní elektronicko-kybernetické napadení Estonska zase jasně ukazuje na extrémně dobrou práci s internetovými zbraněmi. Česká republika je z geopolitického hlediska ideálním cílem, ne nadarmo tady má Rusko u nás větší ambasádu než v Číně. Při případném vyhošťování špionů si máme skutečně z čeho vybírat. Poloha na hranici západního bloku, ruská menšina, prorusky smýšlející část populace i parlamentu (včetně prezidenta, který svým chováním nahrazuje jednotku ruských agentů), volný pohyb v schengenském prostoru, to vše je důvodem, proč se na nás vyvíjen tak intenzivní tlak a Česko se stalo bojištěm hybridní války.
„My, malý evropský národ mírumilovných zahrádkářů, chovatelů slepic a králíků, jsme se díky ruské propagandě proměnili v panikařící šílence, kteří si budou kupovat pistole a střílet po všem co vypadá opáleně a pohybuje se okolo naší hrušně.“ Proč Rusko vynakládá tolik času, peněz a energie, aby polarizovalo české obyvatele, postavilo je proti sobě (havloidi a sluníčkáři proti absolventům vysoké školy života a „akademikům z SPD“). Důvody jsou v zásadě tři: protože nás chce ovládat, protože by příklonen ČR k Rusku získalo spojence v nejen geografickém srdci „nepřítele“ (jsme členem EU i NATO) a v neposlední řadě proto, že se mu to skutečně daří.
Alvarová staví na skutečnosti, že klasická žurnalistika, ta poctivá, kde se informace ověřují, fakta předkládají v souvislostech a nenabízí rychlá, jednoduchá (nesprávná) řešení zmírá na úbytě. Nikdo nechce číst dlouhé články, protože „tomu nerozumí“, je přece každému jasné, že „stačí tady ty čmoudy nepustit“. Pod slovem „čmoud“ se schová sunnita, šiíta, ekonomický migrant z Mongolska (jdoucí opravdu z lepším) i válečný uprchlík z rozstřílené Sýrie (prchajícím z místa, kde kdysi stál jeho dům a dneska je kráter po bombě). Nejde o zastavení migrace jako takové, křiklouni si skočí pro pivo večerky, kterou spravuje Vietnamec odnaproti, aby si vzápětí koupil tričko s českou vlajkou v krámku, jehož prodavač nezapře ruský akcent. Celé mašinerii nahrává z hlediska mediální gramotnosti skutečné hloupnutí populace, což autorka dokládá celou řadou příkladů, jak se zpravodajství mění v zábavu odvádějící pozornost od skutečných, často neřešených problémů a reálných ohrožení. Zároveň je vliv seriozních médií rozmělněn buď zcela mystifikačními články, nebo alespoň hodně manipulativními, přičemž cílem je rozmělnit pravdu a zasít nedůvěru.
„Není důležité, že se to nestalo, ale že se to mohlo stát,“ zní závěrečná věta ze skvělé české komedie Světáci. „Nikdo neví, co by se mohlo stát, kdyby…“ zněla častá věta ve zpravodajství TV NOVA mající za úkol vybudit představivost, dramatický akcent a… představy o něčem, co se nestalo. Rusko platí a podporuje provoz dezinformačních webů a někteří čeští politici bud díky neuvěřitelné hlouposti, nebo snad stesku po diktatuře sovětského typu dál šíří dezinformace, které dál polarizují společnost. Ukázkovým příkladem budiž senátor Doubrava šířící informaci, že EU chce zrušit písmenko „ř“. Zároveň je potřeba „rozmělnit pravdu“ jako kdyby jedna pravda byla málo.
„Musí existovat pluralita pravd,“ cituje Alvarová ředitelku pařížské redakce ruského propagandistického webu Sputnik. Podobným způsobem postupuje ve prospěch Ruska prezident Zeman, který navzdory jednání evropských partnerů rozmělňuje jasná stanoviska tak, aby se jich mohli zmocnit ruští propagandisté. „Dnes je v každé zemí, kde ruská propaganda působí, nepřítel formulován malinko odlišně, podle kulturních stereotypů. Univerzálně jsou vděčným nepřítelem imigranti,“ vysvětluje autorka a zdůrazňuje, že českým specifikem, které vyhrotil Zemanův volební tým je pražská kavárna. Havloidi, sluníčkáři. Proč je zrovna Miloš Zeman takovou stálou proruskou pátou kolonou? Odpověď pravděpodobně tkví v minulosti a jeho pobytu na Prognostickém ústavu.
Alvarová předkládá velmi dobře zpracovaný přehled metod, které nasazuje mediální putinokracie na českém území, přičemž se soustředí zejména na virtuální prostor sociálních sítí. Na systém jak pracují trollové, ať už jako jednotlivci, nebo vzájemně si nahrávající týmy, jak „honitrapky“ (z anglického honey trap – medová past) lákají na velké poprsí naopak jiné trollky se vtírají do diskutujících ženských skupin, kde zasévají strach a nejistotu. Cíl je pořád stejný, znejistit, zastrašit. Obojí slouží k podpoře základních zdrojů propagandy – strachu a ignorance. Dokonale využívají Dunning-Krugerova efektu (za práci na tomto poli získali Dunning a Kruger Nobelovu cenu), který dokazuje, že čím méně člověk o dané problematice ví, tím je sebejistější. A ukřičení užiteční idioti nejen že inteligentní a přemýšlivé lidi přečíslí, ale i překřičí. Pak ale může nastat situace, kdy to mediálně vypadá, že mají pravdu… přece si „jejich“ pravdu myslí „všichni“.
Všichni ukřičení a neinformovaní, kteří jsou z hlediska propagandy zlatým dolem. Proto propagandisté míří na zamindrákované a lidi toužící po jednoduchých rychlých řešeních. Postavíme zeď! Prostě to uděláme. Přemýšlivý se zeptá „jak?“, ten nepřemýšlivý bere evidentní lež za bernou minci. A protože pak nechce přiznat že naletěl, bude dál podporovat myšlenku s tím, že druhá strana jim háže klacky pod nohy.
Jak je možné, že jsme se dopracovali do pro nás tak nelichotivého stavu, kdy „každý obecní idiot se může stát politikem na základě výkřiku „Zavřeme hranice!“ Dobrá otázka, jenže odpověď najdeme v trollích farmách, ruských analýzách mediálního obsahu a trvalému tlaku na dezinformace, kterým podléháme – díky vlastní lenosti cokoliv ověřovat a cokoli vědět – čím dál více. Osobně tuto knihu nepovažuji za dobrou, ale výbornou a extrémně potřebnou. Je to manuál pro boj s naším návratem do náruče ruského medvěda.
Alvarová A.: Průmysl lži , 2017, nakladatelství Triton – ISBN: 978-80-7553-492-7