„Zase nějaké yupiovské evangelium,“ zaznělo v internetové diskuzi na téma knih „jak být lepší, kreativnější, prodejnější…“ atd. Dost možná. Diskutující narážel na Konec prokrastinace, která mě osobně velmi obohatila, takže jeho ironická poznámka působila spíše motivačně, než dehonestačně. Během měsíčního pobytu v Barmě jsme s velmi moderně uvažující učitelkou Soňou Patočkovou vedli diskuze nad myšlenkovými mapami a „obrázkovými“, tedy grafickými pomocníky při výuce. A v neposlední řadě mě pomocí sociálních sítí lákaly na Příručku skečnoutingu marketingové informace nakladatelství Jan Melvil. Prostě jsem se na tuhle knížku těšil. Jenže okamžik očekávání vystřídal okamžik zklamání.
Přibližme si nejprve samotné slovo dominující názvu knihy. Jde o naprostý novotvar, hybrid a anglicismus v jednom, vycházející ze slova sketch (znamenající skicu či náčrtek). Překlad originálního názvu Sketchnote Handbook tak jazykově poněkud kreativně obsahuje zcela nové slovo. Jupí! , Upřímně řečeno, proč ne. Název „Příručka obrázkového písma“ by sice vystihoval podstatu a „Skečnouting hentbůk“ by byl důslednější z hlediska fonetického přepisu (takhle je to takový kočkopes), ale nebyl by tak „in“. Už samotný název totiž svým způsobem vymezuje cílovou skupinu. Mladé lidi, kteří chtějí být „trendy“, jsou kreativní a chtějí zkusit něco nového. Starý matador grafického designu na něco podobného asi slyšet nebude, stejně tak jako učitelka jedoucí už léta podle svých starých příprav.
V podstatě jde v knize o důkladný popis toho, jak si dělat skečnouty, tedy poznámky ozdobené obrázky, nebo spíše zápis, kdy jednotlivé myšlenky jsou zachycené kresbou. A tímhle způsobem je celá kniha psaná – kreslená. Důsledné vychvalování tohoto typu dělání si poznámek je v knize až vlezlé a v mém případě tedy kontraproduktivní. Vytváření skečnout je dynamické a zábavné! Ten pocit, když jsem skutečně vtáhnutý do tématu a používám kompletní výbavu svých verbálních a vizuálních dovedností – to je důvod, proč pořád skečnoutím. Skečnouting vám umožní uvolnit se a nechat se unášet tématy, o nichž řečník hovoří. Užijete si přetváření toho co máte v hlavě, ve vizuální poznámky, budete je chtít sdílet a opakovaně se k nim vracet.“ Začínám pod touto masírkou chápat onu facebookovou narážku na yuppiovská evangelia. Jednostrannost až zarážející a skutečnost zcela opačná. Každý, kdo se zúčastnil zajímavé přednášky a chtěl si zachovat alespoň hlavní myšlenky ví, jak nelehké je soustředit se na výklad, dělat si alespoň jednoduché poznámky a k tomu neztratit niť plynoucího vyprávění. K tomu si představte, že byste si měli vybarvovat obrázky, používat různé tužky, šrafovat a myslet na to, jak silné písmo použijete a rozložíte obrázky v prostoru. Zcela v duchu „musíte se pro tuto metodu nadchnout“ jde nadužívání slov skečnout a skečnouting. Tedy načrtnout a udělat nákres s popiskami.
Jedna z věcí, která bije do očí je až přílišná propagace jednoho konkrétního druhu skicáku a je několikrát zdůrazněno, že jde o ten nejlepší. Možná tomu tak není, ale v době, kdy nad euroatlantickou civilizací vládne marketing mě napadá, jestli tohle není klasická ukázka product placementu. Proč mi autor tolikrát připomíná, že používá zrovna tenhle skicák? Českého čtenáře mohu ujistit, že soudruzi z Číny vyrábějí náčrtníky a zápisníky stejně kvalitní, ale o několik stokorun levnější. Knize rozhodně nelze upřít svěží styl a pěknou grafiku, přičemž je rozdíl mezi tím, jestli je pěkná a jestli je srozumitelná. Tekoucí hodiny Salvatora Daliho či jeho Velký masturbátor je zajímavý, ale to neznamená, že je každému srozumitelný.Podívejte se na příklad obrázkových poznámek Alexis Finchové, které jsou v knize na str. 70 – 71 jako příklad.
Možná jsem starý, rigidní, netvůrčí… ale ke mě z toho obrázkovo-písmenkového chaosu nepromlouvá žádná myšlenka. Co tím chtěla Alexis říci? Skečnouty prostě nejsou snadné pro pochopení někomu, kdo je sám nenamaloval. Nejsou ani jednoduché na přípravu. Podle Rohdeho je brát sebou ipod nebo foťák, aby bylo možné vyfotit přednášejícího a podle fotky ho pak namalovat, nebo fotku do skicáře vložit. Samotnou malůvku doma dodělat, oskenovat nebo znova přefotit a podělit se s ostatními. Jenomže jak bylo výše napsáno, malůvka je pro někoho, kdo se akce nezúčastnil, špatně pochopitelná. Ano, může bezesporu sloužit jako samostatné umělecké dílo. Ovšem to je zcela jiná kategorie využití, než propaguje autor příručky.
„Knížka je pro mě spíš jenom sbírkou nápadů, jak si kreslit,“ říká diplomaticky Soňa Patočková, která se na knihu těšila a koupila ji hned jakmile vyšla její česká verze. „Je fakt, že v knize uvedené skečnouty pro mě nejsou úplně přehledné. Ale rozhodně je tam pár věcí, které využiji.“ Mezi ně bezesporu budou patřit návody, jak několika tahy a pomocí základních tvarů naskicovat celé spektrum věcí. „Skečnouting je podobný tradičnímu zapisování poznámek,“ píše autor a recenzent dodává, že je to jen mnohem náročnější na dovednosti i čas. U poznámek musíte umět jen psát, malované poznámky po vás budou chtít i základy kreslení. Autor sice tvrdí, že to není potřeba, ovšem opět opak je pravdou. Pokud neumíte čitelně psát nebo píšete ve spěchu, stane se (a přiznejme si, že se to stalo každému z nás) že po sobě poznámku nepřečtete a následně marně dumáte, co jste tím chtěli říct. S kresbou je to podobné. Co sakra znamená ta hlavička s křížkem pod bradou? Možná to byla lebka se zkříženými hnáty jako graficky znázorněná kletba? Kdo ví?Autor sám sobě odporuje. „Největší výhoda živého skečnoutingu: jakmile akce skončí, vy máte hotovo.“ Fajn, ale to mám u klasických poznámek taky. A navíc, nepíše, že je dobré kresbičky dodělat, oskenovat, převést z PNG do PDF formátu a pustit do světa? Takže co myslí tím hotovo?
„Dnes vyhledávám důvody, proč jít v práci i na tu nejnudnější poradu, abych mohl procvičovat skečnouting,“cituje autor Timothy J. Reynoldse. Hosana! Teď už jen chybí, aby skečnoutisté začali vydávat vlastní verzi Strážné věže. Zatímco Konec prokrastinace se pro mě osobně stal skutečně užitečnou knihou, Příručka skečnoutingu byla zklamáním ze ztraceného času. Ale protože je pestrá paleta lidí, od grafiků, přes návrháře čehokoliv, architekty a vývojáře, určitě si kniha své čtenáře najde. Je metodická, na konci každé kapitoly je její shrnutí, obsahuje rady i pro lidi, kteří nemusí své záznamy z porad zrovna malovat (nedělejte dokonalý záznam, shrňte hlavní myšlenky, přijděte včas, vemte si malou lampičku, vyfoťte si přednášejícího, seznamte se s tématem dopředu, udělejte si přípravu…). Její struktura je logická a hezké jsou i „kulaté“ rohy a vlastně celá je malovaná. Škoda jen, že některé malůvky uvedené jako příklady zůstaly v angličtině.
Rohde M.: Příručka skečnoutingu, nakl. Jan Melvil, Brno 2015, ISBN 978-80-87270-70-7