Reklama
 
Blog | Topi Pigula

Politické prozření – vzkaz budoucím politikům

 

Když se oznámily výsledky posledních voleb, měl jsem radost a znovu získal naději že se naše politická scéna už neřítí do řiti. Byl jsem zrovna v hospodě. Dal jsem si na oslavu panáka. Teď bych pil na žal a zklamání. Ale lepší, než utápět žal v alkoholu je něco dělat. Dospěl jsem k zásadnímu rozhodnutí. Ať už budou volby kdykoli, za půl roku (což není vyloučeno) rok či dva, vím, jak se chovat.

Politik, chce-li přijít k penězům, musí buď krást, získat členství v dozorčí radě, nebo se nechat uplácet. Takové je alespoň většinové povědomí o morálních kvalitách námi volených zákonodárců. Vychází ze snadno získatelných fakt. Jako krádež berme zneužívání poslaneckých náhrad – a slyšel někdy někdo o poslanci, jenž by náhrady vracel z důvodů jejich nevyužití? Všichni každoměsíčně projedou, prooblékají a projí na korunu přesně přidělené desítky tisíc. Nebo si za to postaví dům. Ale rozhodně nikdo z nich peníze nevrátí. „Jedou“ všichni. Stejné, jen méně nápadné, je to se členstvím v nejrůznějších dozorčích radách, což jsou jasně politicko-trafikantské funkce pro spolehlivé soudruhy všech stran. A jde o opravdu hodně peněz za v podstatě nulovou muziku – no neberte to. Že dané problematice nerozumíte? No a? Nevezmete vy, dosadíme jiného. Stejně neznalého, ale „chytřejšího“. Solidárnějšího. Ostatně ani bývalý ministr John svou narychlo vymyšlenou trafiku neodmítl. A přes veškeré rádoby hrdinné řeči neodmítne, ani kdyby jeho pravomoci byly nulové – což se dá odhadnou s pravděpodobností rovnající se jistotě. Od chvíle, kdy jsem on-line sledoval poslední volbu prezidenta, kde hnus politické reprezentace vyhřezl v čiré podobě, přes argumentaci při posledním pokusu o vyslovení nedůvěry vládě (stejně demagogické osobní útoky – což zdaleka není doména jen D. Ratha) jsem dospěl k jasnému rozhodnutí. Přišlo Prozření.

 Paní poslankyně, páni poslanci, budoucí kandidáti do poslaneckých lavic. Vím, že volby budou „za dlouho“ (pokud je někdo neurychlí, ale kapříci si rybník nevypustí), přesto jsem dospěl k nezvratnému rozhodnutí už nyní. Nehodlám svůj čas, který strávím přemýšlením nad volebními lístky, sliby, programy a cestou do volební místnosti obětovat na „oltář“ vaší peněženky. Nemá to smysl. Zhnusen vaším chováním hodlám čas, jednu z mála komodit, jež jste ještě nestihli zdanit, věnovat něčemu užitečnému nebo někomu slušnému. Zachovám se stejně, jako vy se chováte vůči svým voličům. Volím jediný, plně občansky odpovědný postoj – odpovědný vůči sobě, neb jsem jediný, komu se zodpovídám. Pro ty méně chápavější – SERU NA VÁS!

 

Reklama