Představte si, že máte odjet do země s výskytem nemoci, jež sice léčitelná je, ale celosvětově zabije více, než 3000 lidí denně. Vyskytuje se v desítkách zemí světa (v podstatě v celých tropech a subtropech) a roznášejí ji miliony infikovaných komárů, kterým se nevyhnete. Očkování proti ni není, profylaxe je problematická. Druhá z chorob je léčitelná výrazně hůř, ale je mnohem vzácnější, vyskytuje se na omezeném areálu turisticky málo navštěvovaného koutu Afriky. K nakažení dojde pouze stykem s tělními tekutinami nemocného člověka (který je navíc viditelně „chabrus“, takže si lze dávat pozor) nebo zvířete. Očkování taktéž neexistuje. Které byste se báli víc. Malárie nebo eboly?
Ta druhá děsí Evropu stejně, jako to předtím dělala prasečí i ptačí chřipka nebo nemoc šílených krav. A ve všech případech se ukázalo, že šlo o falešný poplach. Nicméně je dobré být připravený na nejhorší. Zvláště v případě chřipek, kde stačí kýchnutí v přeplněném autobusu a na malér je zaděláno. Ale ebola? Ta se přenáší tělesnými tekutinami, takže bychom museli nemocného líbat, souložit s ním (s ní), sát mateřské mléko, zastavovat krvácení nebo aktivně se účastnit léčby (kdy dotyčný krvácí, plive, zvrací, sliní, močí…), aby k nakažení došlo. Ebola je mírumilovný strašák, jehož hrůzyplnost drobně podporují lékaři, kteří na rozdíl od novinářů, vědí o čem mluví. Eurozpravy například píší, že „kvůli strachu z eboly bude Česko kontrolovat všechny cestující v letadlech.“ Jsem rád, že mě prudit nebudou, neb z důvodů levnější letenky při návratu z ciziny přistanu ve Varšavě a dorazím vlakem. Chudáci europolitici létající na víkend domů.
Respektovaní Lékaři bez hranic na svém webu píší: „ Ebola je jednou z nejnebezpečnějších chorob na světě. Je vysoce nakažlivá a může zabít až 90 % nemocných.“ Ano, nemoc může zabít 90% nakažených. Ale taky nemusí. Statistiky Světové zdravotnické organizace WHO ke dni 24.10.2014 zmiňují o 9.936 potvrzených či podezřelých případů 4.877 úmrtí. Sami lékaři bez hranic ve svých zařízeních v Guinei, Sierra Leone a Liberii potvrdili celkem 3.195 případů eboly a z nich 1,140 vyléčili, což se k 90% neblíží ani náhodou. Toto horečnaté onemocnění bylo novinkou před 38 lety, když 26. srpna 1976 byl ošetřen prvý „ebolový“ pacient. Jenže řekněme si upřímně, svět se začal o ebolu více zajímat až v době, kdy začala ohrožovat jeho bohatší půlku. Západní Afrika? Koho to zajímá? On už je jeden nakažený v Evropě? Tak to musíme akutně začít řešit.
Díky výhružnému dopisu se začíná o ebole mluvit v příznivějším světle. Lékaři přiznávají, že případní vyděrači by měli problém virus do země propašovat, neb by si museli vzít sebou nakaženého tvora, nejlépe západoafričana nebo nasadit vlastní tělo. Vzhledem k riziku úmrtí by mohli post mortem aspirovat na Darwinovu cenu. Konečně se nahlas říká, že riziko nakažení v Česku je velice malé, riziko podchycení nakaženého poměrně vysoké a začínají se, alespoň na první pohled, obrušovat hrany jemné mediální hysterie. Jenže jen na první pohled.
„Ty se chystáš do Afriky? Tam je ebola,“ varují mě známí a bojí se příbuzní. Ale v jižní Africe virus není diagnostikován, souložit tam nemám v plánu a dávat si transfuzi taky ne. „Měli by tě zavřít jako nepřítele státu, vždyť to tady můžeš zanést,“ posteskla si mi kamarádka, výborná průvodkyně, jež zná kus Afriky jako své boty a na vlastním podnikání vidí, jaké nechtěné důsledky má české povrchní zpravodajství. Ale buďme féroví, alespoň někdo na ebolovém viru vydělal. Giant Microbes z Connecticutu začala vyrábět plyšáka ve tvaru viru. Prý jde na dračku.