Na příkladech dvou článků by se dala hrát oblíbená hra „najdi 10 rozdílů. Jenže bylo by to trapně jednoduché, protože článek Význam a role nestátních neziskových organizací v ochraně životního prostředí z „pera“ Kateřiny Březové je v podstatě totožný se článkem Neziskovky a ochrana přírody z klávesnice (tentokrát bez uvozovek) náměstka ředitele Správy KRNAP Jakuba Kašpara. Nechám na samotných čtenářích, který titulek je lepší. Jakmile se zkopírování a falšování autorství provalilo, byl článek stažen a autorka se hájila tím, že chtěla „pozdvihnout povědomí veřejnosti“. Pokud vezmeme podobnou argumentaci jako reálnou, tak pro pozdvižení bezpečnosti v ulici je potřeba okrást několik policistů o jejich auta, zbraně a uniformy. Přijde vám to jako demagogická nadsázka? Pokud vás na ulici bude kontrolovat člověk v policejní uniformě, s odznakem a bude mluvit česky, za koho ho budete považovat? Předpokládám, že za „četníka“. Pokud si přečtete článek, bez zjevně logických nesmyslů s kvalitní češtinou, koho budete považovat za autora? Asi toho, kdo je pod ním podepsaný. Autor těchto řádků se setkal s podobným jednáním – jeho článek se objevil na osobních stránkách pana Škromacha s jeho (Škromachovým) podpisem. J. Paroubek pochází ze stejné sociálně demokratické líhně, takže prvorepublikové heslo „sociální demokrat, kudy chodil, tudy krad“ má zřejmě pořád své opodstatnění. Nicméně buďme féroví a přiznejme, že muž se sexy mozkem o praktikách serveru nemusel vědět (tedy – ehm – tomu se nedá moc věřit).
Čistý člověk si článkem do stranického tisku nebude špinit klávesnici, protože se může realizovat na veřejném a nikoli stranickém fóru, kde jde o přesvědčování přesvědčených. Server ale neplní platformu mediální, ale stranickou. Cílem není informovat „padni komu padni“, ale ukazovat, jak my jsme ti dobří, aktuální a ze zájmem o věc (kydání hnoje na toto pole patří) a „oni“ jsou ti špatní, hloupí, nezkušení. V osobě Kateřiny Březové našel „ekologickou poradkyni“. Možná proto, že neumí (nemá znalosti, zkušenosti, morálku, témata…) psát vlastní články, loví v cizích vodách. Množné číslo je k tomu tvrzení snadno doložitelné. Pomineme-li totálně zkopírovaný článek Jakuba Kašpara, který původně vyšel v časopise Ochrana přírody, aby se v ženském rodě objevil v „jejich“ věci, tak jiný materiál (podle data vzniku) týkající se evropské rybářské politiky vykradla od Greenpeace. Vzhledem k její „ekologické“ stylizaci není těžké pochopit, že své úlovky loví ve vodách environmentálního tisku.
Stav evropských populací ryb je dramatický: přes 70 % evropských druhů je považováno už za přelovené. Řízení rybolovu v Evropě je jedno z nejhorších na světě. Může za to dosavadní zastaralá rybářská politika EU. Kvóty na lov jednotlivých druhů ryb dlouhodobě daleko přesahují doporučení vědců. I konečná úmluva na rok 2012 nechává kvóty dvacet procent nad úrovní, kterou doporučila Evropská komise na základě vědeckých poznatků. (www.vasevec.cz)
Stav evropských populací ryb je dramatický: přes 70 % evropských druhů je považováno za přelovené. Řízení rybolovu v Evropě je jedno z nejhorších na světě. Může za to dosavadní zastaralá rybářská politika EU. Kvóty na lov jednotlivých druhů ryb dlouhodobě daleko přesahují doporučení vědců. (www.greenpeace.cz)
Poučení z výše napsaného? Hlídat si svoje věci, aby se z nich nestaly jejich věci. Logicky to totiž vypadá, že kdyby se „paroubkoviště“ (od slov Paroubkovo pískoviště) chytilo za nos a pod článek Jakuba Kašpara podepsalo, mohl by chudák vypadat před světem, jako že s názory souzní. Nejde ani tak o to, jestli ano či ne (NE!!) ale o to, že se to může stát každému. Tedy i vám.
Původní článek Jakuba Kašpara najdete tady: http://www.casopis.ochranaprirody.cz/Zamereno-na-verejnost/neziskovky-a-ochrana-prirody.html