Pro dobrou beletrii mám jediné měřítko – musí mě chytit od prvních řádek. Ztrácet čas tím, že „dám“ prvních třicet stran a pak se uvidí, na to … nemám čas. V případě Moskvy jsem tušil, že je to sázka na jistotu nejen kvůli námětu. První věta totiž zní: „V tutéž hodinu, kdy strážmistr moskevské policie přehodil plachtu přes nahou mrtvolu chlapce pod kremelskou zdí, vykolejila šestnáct set kilometrů od Kremlu raketa tažená dieselovou lokomotivou a zabila veškeré osazenstvo vlaku“. Obálka slibuje, že kniha bude „návyková“. A nelhala.
Jack Grimwood je pseudonym britského autora vlastním jménem Jon Courtenay Grimwood, který se coby „pisálek na volné noze“ dokázal prosadit v takových listech jako je The Independent či The Guardien. Už to je samo o sobě vysoká známka kvality. Fakt, že jeho knihy jsou oceňovány (např cena British Science Fiction Association za nejlepší science fiction) spolu se skutečností, že jsou hojně překládány, dokazují, že i na poli beletristickém se dokáže úspěšně prosadit.
Mrtvý hoch ležící pod kremelskou zdí byl zavražděný, zbavený ochlupení a hluboce zamražený. Zdaleka není hlavní postavou příběhu, je jen úvodním, nicméně velmi dobrým antré. Hlavní hrdinové jsou dva – major britské tajné služby se jménem tak britským, že být to v Čechách jmenoval by se Jan Novák. Jenže se jmenoval Tom Fox. Jeho literárním protipólem se stala unesená dívka Alex. Některá „pozadí příběhu“ se dají očekávat. Hlavní mužští hrdinové mívají problémy s rodinou či ženami a alkoholem (Harry Hole od Jo Nesbo či Philip („Phil“) Marlowe spisovatele Raymonda Chandlera). Těžko říct, proč by je alkoholismus či neurovnaný osobní život předurčoval k extrémně kvalitní detektivní práci a osobnímu hrdinství, nicméně je to tak časté, až je to nápadné. I v případě Toma Foxe jde linka příběhu podobným směrem – unesená Alex mu připomíná vlastní dceru, která se rozhodla čelní srážkou v autě skoncovat se životem. Čímž se pátrání stává poněkud osobním. Nicméně nejen Fox, ale i všechny další osoby příběhu jsou velmi plasticky, což znamená velmi uvěřitelně, vykreslené.
Do hry vstupuje jednonohý Děnisov, člen Specnatz, což Foxovi, který si s Foxem v minulosti sloužícím v utajení v Severním Irsku padne do noty, vysocí politici i vysocí mafiáni. Objevují se další mrtvoly a pátrání se z ryze kriminálního činu přesmykává do kriminálně politické roviny a během četby se čtenář dozvídá, že příběh aktuálně unesené Alex vyrůstá z kořenů právě osvobozeného Berlína v roce 1945. Grimwood ve své knize popisuje prostředí gangsterského podsvětí i neméně nebezpečné politikaření na nejvyšších úrovních, a byť v závěru tvrdí, že „s výjimkou těch skutečných žádná z postav nikdy neexistovala“, je vidět, že ruské reálie zná dobře. I to je důvodem, proč je tak snadné se nechat do dramatického vyšetřování vtáhnout. Rusko se od sovětského pádu, s výjimkou krátké Gorbačovovy perestrojky, vlastně z gangsterské politiky nevymanilo. Rozprodávaly se zbraně od radioaktivních až po tajné jedy (ano, včetně aktuálně mediálně známého Novičoku) a kupoval se vliv.
Kniha se dá číst dvojím způsobem. Jako klasický, opravdu dobře napsaný thriller, který by si zasloužil být zfilmován. Nebo jako občasná, dobře skrytá kritika současného Ruska, kde se nevhodné zločiny nevyšetřují, respektive nevyšetří – námátkou jmenujme vraždy některých kritiků režimu či novinářů (Politkovská, Němcov, Magnitskij…), a kde je homosexualita považována za deviaci. Příběh ukazuje, že vydírat se dá i odtajněnými dokumenty, které desítky let ležely v archívu a západní politici (v příběhu jde o britského velvyslance v Moskvě) nejsou zrovna morální elitou a etalonem ctnosti. Tím je spíše Fox, což se ale jaksi v rovině příběhu tak trochu čeká. Moskva má mnoho vrstev a nemálo mrtvol včetně dětí. To však neznamená, že by krev tekla proudem. Naopak, kromě zajímavých dialogů je síla příběhu ve spádu děje jehož kořeny jsou v poválečném Berlíně. Výše zazněla narážka na to, že by si kniha zasloužila stát se scénářem, a to díky happy endu nejlépe v americké režii. Říká se, že „konec dobrý, všechno dobré“, ale stejně vás nakonec mrzí, že jste na 459 a čtete poděkování. Krom chvály knihy jako takové je dobré zmínit i jediný obrázek – skvěle zpracované Rudé náměstí zdobící obálku. Upřímně se přiznám, že nebýt jí, kniha by mi asi unikla. A to by byla škoda.
Grimwood J.: Moskva, Praha 2018, Kniha Zlín ve společnosti Albatros Media, ISBN 978-80-7473-627-8