Správně namíchaný koktejl dramatických prvků, kde nechybí zhrzený milionář, půvabná žena (její dcera je unesená) a policajt dočasně postavený mimo službu. Mimochodem to už je taková klasika, že kdyby si autor tohoto spojení dal dvojici polda mimo službu – žena patentovat, byl by dnes milionář. Počítačový virus ničící krásu ve smyslu deformace digitálních obrázků, které mění tak, aby neodpovídaly zlatému řezu, jež vnímáme jako ideál krásy. Ostatně fotografové a malíři dobře vědí, o čem je řeč. A jako etalon krásy použil Rode obraz Mony Lisy, jak tu pravou z Louvre, tak její kopii z Museo del Prado v Madridu.
Mona Lisa virus
Když lékař zohyzďující nejkrásnější americké dívky díky dostane „na stůl“ i jednu „nekrálovnu“, pochopí, že pochybil a spolu s ní prchne. Mimochodem, kdyby neonanoval před notebookem, jehož kamera byla bez jeho vědomí spuštěna (varování pro všechny, kdož navštěvují porno stránky), neměl by být čím vydíratelný. Takhle skončil ve velmi nezáviděníhodné situaci a stal se tak jednou z hlavních osob příběhu. Dalšími jsou milionář popálený po nehodě vrtulníku a jeho syn, majitel IT firmy, která se zabývá firewally a likvidací počítačových virů. Už se vám rýsuje myšlenková linie děje? Coby další bod dodejme, že cílem zhrzeného zbohatlíka je změnit mem vnímání krásy tím, že lidem se začnou líbit ohyzdnosti proto, že se díky počítačovému viru s ním budou v médiích běžně setkávat. Poněkud bizarní, leč v rámci fikce – proč ne.
Příběh se odehrává hned v několika časových rovinách: současnosti (královny krásy, počítačové viry, plastické operace, muzea) a v počátcích 16. století. Naštěstí jsou jednotlivé osy graficky rozděleny typem písma, což usnadní orientaci těm, kteří přehlédnou dataci v mezititulku. Pokud se čtenář nenechá odradit poněkud chaotickým začátkem, bude odměněn opravdu kvalitním, dynamickým příběhem, který fanoušci thrillerů bezesporu ocení. Nejde o žádnou druhořadou „rychlokvašku“ snažící se přiživit na Brownově slávě, úspěchu a talentu. Toho spíše využívají propagandisté mající za úkol dostat knihu do čtenářova povědomí. Jakmile si Mona Lisa virus přečtete, bude vám stát za to zapamatovat si jméno Tibor Rode, protože u jeho další knihy nesáhnete vedle. Narážka na novou knihu není nadsázka, k vydání se připravuje jeho Morfeův gen.
Srovnání s Danem Brownem se skutečně nabízí, neboť děj je rychlý, dobře se čte, zápletka dramatická a napětí autor drží až do posledních stránek, kdy ovšem je rozuzlení trochu typem „deux ex machina“. Když Brown ve svých Andělech a démonech používá Řím jako kulisu pro vraždy kardinálů, jde o tak podrobné reálie, že existují turističtí průvodní jdoucí po stopách fikce v reálném Římě. Tibor Rode se pokusil o podobný trik – popsal skutečné Mony Lisy, seznámí čtenáře s existencí skutečného výzkumného pracoviště Le Centre de Recherche et de Restauration des Musées de France a použije reálně existující postavy. Možná proto působí jako protimluv jeho doslov, kde píše: „Všechny postavy v tomto románu byly vymyšlené a nemají předobraz v nikom skutečném. Luca Pacioli, Leonardo da Vinci a také jejich pomocník Salai, skutečně žili.“ Podobně jako v Brownově případě by se z knihy dal natočil dobrý filmový thriller. Zatím je natočena jen knižní trailler.
A jak do toho spadají nakažené včely, jejichž onemocnění se nakonec ukáže jako rychle, až zázračně léčitelné? Vlastně nijak zásadně – jde jen o trochu zbytečnou dramatickou vložku.
Tibor Rode je v rámci propagace přirovnáván k Danovi Brownovi. Téma i styl mají podobné, nicméně Brown je (zatím) jen jeden. Rodemu chybí dokonalé propracování detailů i skvělá provázanost historických souvislostí, kdy čtenář neví, kdy už přechází z faktů do fikce. To ale neznamená, že kniha není dobrá. Naopak – v současné nadprodukci“ tohoto typu literatury výrazně vyčnívá.
Rode T. Mona Lisa virus, Praha 2018, Dobrovský s.r.o, edice Omega, ISBN: 978-80-7390-664-1