Přemýšleli jste někdy nad tím, kde se kyslík jako prvek vlastně vzal? Nick Lane si tuto otázku položil a rozvedl ji do obrovské šíře včetně úlohy kyslíku v evoluci života na Zemi. To ale neznamená, že by neoplývala desítkami zajímavostí z mnoha dalších oborů. Namátkou jeden „military“ příklad.
„Královské námořnictvo tajně vyvinulo rozličné směsi dusíku s kyslíkem (nitrox), jež snižovaly riziko otravy kyslíkem i dusíkové narkózy (po případě kesonové nemoci). Směsi používaly britské jednotky commandos při obraně Gibraltaru během druhé světové války a byly drženy v takové tajnosti, že na ně námořnictvo Spojených států amerických přišlo až v padesátých letech. Díky používání směsi kyslíku s dusíkem mohli britští potápěči operovat ve větších hloubkách. Hlavním prvkem britské taktiky bylo lákat nepřítele do hlubokých vod, dokud je neochromily křeče. Útok kyslíkem: Albion je vskutku proradný.“
Nick Lane přiznává, že pokud držíte v ruce jeho knihu, tak držíte knihu o vědě, „která je jako věda sama plná výstředností, experimentů, podivností, spekulací, hypotéz a předpovědí.“ Mě osobně kniha přinesla nejen nové informace, ale i oprášení starých, školských znalostí, které mizely v propadlišti paměti a jejichž neuronové dráhy vzpomínek na znalosti pomalu vybledávaly.
Výše položenou otázku po původu kyslíku Lane zodpoví. V kapitole 2 rovnou přiznává, že „zpočátku na Zemi žádný kyslík nebyl. Před čtyřmi miliardami let jej vzduch pravděpodobně obsahoval asi desetitisícinu procenta. V dnešní atmosféře je to lehce pod 21 %.“ Historie kyslíku a s ní související například gigantické vážky s rozpětím křídel srovnatelným s dnešními racky je fascinující, stejně tak jako povídání o volných radikálech. O těch se píše nejčastěji v souvislosti s procesem stárnutí a hledání léku proti smrti, tedy jinak řečeno prostředků pro zajištění nesmrtelnosti.
Lane se hledá souvislost mezi LUCA (last universal common ancestor), což je nejstarší společný předek všech organismů, a kyslíkem, věnuje se vitamínu C, kurdějím i otázce, zdali může být vitamín pro člověka nebezpečný. Zkoumá úlohu železa jak v lidské krvi, tak uložené ve formě páskovaných, tedy „zrezivělých“ (oxidovaných) rud ve Skandinávii a to vše v souvislosti s kyslíkem. Jak je vidět z naznačeného, a rozhodně ne kompletního, souboru témat, tak kniha není určená absolventům „vysoké školy života“, kteří ve své (ne)znalosti dokáží rozvrátit jakýkoli poznatek či diskuzi. Naopak je vítaným doplňkem knihovny zvídavých a zvědavých lidí se středoškolskými znalostmi z celé řady oborů – od chemie po přírodovědu, přičemž prim hraje evoluce.
Kniha je na jednu stranu extrémně zajímavé čtení a na druhou stranu předpokládá jisté penzum znalostí na straně čtenáře. Sebevzdělání je celoživotní proces a to je důvod, proč mám Kyslík v knihovně. Je mi totiž jasné, že dříve nebo později pro knihu sáhnu, třeba jen proto, abych si něco připomněl či ověřil.
Lane N.: Kyslík, molekula, která stvořila svět, 2020, Praha, Dokořán s. r. o., ISBN 978-80-7363-878-8 (Dokořán), 978-80-257-3314-1 (Argo)