Mnohokrát čeští poslanci slibovali, že si sníží plat. Nikdy to z „objektivních“ důvodů nevyšlo. Našinec nemusel být nijak bystrý, aby pochopil, že kapříci žijící v parlamentním rybníku sami sobě vodu nevypustí. Když se jim teď povedlo slib daný před mnoha lety splnit, dodali smutný důkaz o kvalitách vlastní práce. Každý, kdo kdy viděl přenos z poloprázdného parlamentu ví, jaká je zdejší docházka. V normální firmě by taková absence vedla okamžitě ke kárnému řízení, jež by vyústilo ve výpověď. Zmetky ve výrobě by vedly k výměně zaměstnanců (kdo by zaměstnával člověka, jež podkopává dobré jméno firmy). Jenže parlament ČR není normální firma. Zaměstnanci poměrně průhledně kradou a přesto jim to prochází. Z náhrad určených na oblečení a dopravu si staví domy eventuálně si pronajmou kanceláře u příbuzných a nájem je přesně tak vysoký, aby se nemuselo nic vracet. Co na tom, že bývá někdy i několikanásobně vyšší, než je v okolí zvykem. Co je doma, to se počítá. Do práce nechodí, zákony nečtou a poradit si nenechají asi ani od poradců z vlastní rodiny. Zevšeobecňovat se nemá. Ale znáte jediného poslance, který vrací peníze z náhrad zpět do rozpočtu? Opravdu věříte, že na korunu všechno projedou (když mají dopravu zdarma?) a za ubytování dají přesně tolik, kolik jim je vypláceno?
Proto celý národ upřímně pobavilo, že si OMYLEM snížili plat víc, než plánovali. Nejen Marek Benda přiznal, že to co si schválili, měli číst pečlivěji. Stručně to shrnula Mladá Fronta Dnes. „Poslanci si novelou zákona snížili platy celkem o 9% (zatímco ostatním státním zaměstnancům sundali plat hezky zaokrouhleně o 10%, pozn. autora) a zdanili si také štědré desetitisícové náhrady. Zároveň si však náhrady spojili se mzdou. Čímž se stalo, že z náhrad nově odvádějí nejen daň, ale i sociální a zdravotní pojištění.“ Vítězslav Jandák měl v parlamentu utrousit, že po parlamentu chodí poslanci celí zdrcení z toho, jak je Kalousek okrad.
Vtipná historka s poslaneckými platy nechtíc ukázala, jak moc je král nahý. Člověk, který má k dispozici desítky tisíc, aby si mohl platit poradce v oblastech, jimž nerozumí, si nepřečte novelu zabývající se jeho vlastním platem. Jak moc pečlivě asi čtou a sledují zákony, které se jich osobně nedotýkají? Dá se odhadnout, že nijak zvlášť. Zřejmě jen v případě, že je schvalovaná zákonná norma ve ve střetu zájmů s jejich osobním nebo rodinným podnikáním nebo v hledáčku zájmů lobbistů. Běžné parlamentní kabaretní vystoupení, během nichž se řeší, zdali je někdo díky puntíkovanému šátku Ferda Mravenec, či jiný je neprávem označen za bigamistu (přitom má jen manželku a milenku, bezesporu podobně jako mnoho jiných mužů sedících naproti parlamentnímu řečnickému pultíku) asi není to, zač si naše parlamentní vyjednavače platíme.
Když se k tomu připočtou nejrůznější přílepky, jež jsou často výsledkem dobře odvedené práce lobbistů, tak nám ve výsledku vyjde, že kvalita odváděné práce není nic moc.
Být zlomyslný není hezká vlastnost. Ale většinu národa, přiznejme, že zlomyslně (patří jim to), tahle zpráva potěšila a pobavila zároveň. Maminka autora těchto řádků o poslancích tvrdí, že jsou „zadarmo drazí“. Zadarmo ještě nedělají, ale při kvalitě odváděné práce a byrokratické složitosti systému (kdo za něj může?) by na její slova mohlo dojít.