Na začátku svého působení v úřadě působil Vladimír Putin jako nevýrazná postava. Málokdo si uvědomil, že právě k tomu byl svými zaměstnavateli v KGB vyškolen. Nevyčnívat z davu, neupozorňovat na sebe, sbírat informace, vidět a nebýt viděn. Jakmile se ale v úřadu „zaběhl“ , okamžitě začal pracovat metodami, na které byl zvyklý a jež považoval za normální. Vydírání, zastrašování, nátlak. Do repertoáru ruské velmocenské politiky patří i vraždy a msta. Stačí zmínit ve Velké Británii poloniem otráveného bývalého agenta a přeběhlíka KGB Alexandra Litviněnka, kde jen málokdo pochybuje o smrtonosném podílu Moskvy. Edward Lucas na tento fakt poukazuje na stránkách své knihy, kde má působit jako varovně zdvižený prst i ukazováček ťukající si na čelo. Opravdu si demokratická Evropo a USA myslíte, že Rusko nevyvíjí záškodnické aktivity, neudržuje kohorty svých agentů a nesnaží se po dobrém i zlém získat všechna možná tajemství, jež mu zatím brání uchvátit další kus moci? Evropané, Američané, sakra, kde to žijete ??? Hned v úvodu autor popisuje příběh Sergeje Magnitského, který upozornil na milionovou (mluvíme v dolarech) krádež pomocí státu. Co za svou aktivitu ve prospěch ruského daňového poplatníka Magnitský získal? Nejprve přišel o svobodu, později ve vězení o zdraví a nakonec i o život. „Majetek představuje devět desetin zákona,“ vystihuje Lucas podstatu ruského zákonodárství. Bohužel je tento rys daný mnoha zbohatlíkům, Česko nevyjímaje. Představa, že se jednoduchá dopravní nehoda při níž opilý muž přejede ženu, vyšetřuje několik let, vyžádá si několikeré znalecké posudky a ani po takřka dvou létech není opilý řidič odsouzen, vypadá z pohledu rozvinuté demokracie absurdně. Roman Janoušek dál jezdí, soudy se táhnou a zdá se, že v tomto případě logika zákona se sklání pod tíhou peněz. Podobných úvah a paralel s naší domovinou nabízí Lucasova kniha nepřeberně. Co vězí za chováním některých českých politiků, kde svou roli hraje pochlebování a podezřele vstřícný přístup vůči diktátorským režimům na východ od nás?? Proč má Rusko zájem o dostavbu Temelína i kontrolu strategických ropných rezerv? A kdo jiný, než vrcholní politici jim do mohou umžnit. Pamatujete na Gerharda Schrödera? Jamile tento čelný německý politik skončil v politice, okamžitě skončil za ruské peníze jako předseda dozorčí rady společnosti Nord Stream AG, plánující výstavbu ropovodu Nord Stream.
Autor v Klamu navazuje na svou knihu Nová studená válka a na mnoha příkladech ukazuje, jak je v zemi bývalých Sovětů úzce propojené podsvětí s vládou, která více než o blaho svých občanů dbá o blaho své peněženky a podílu na moci. Paralela mezi současnou vládnoucí garniturou s prezidentem Putinem v čele a kágébáckými metodami je až příliš snadno vysledovatelná. Více či méně skrytou politikou Rusko podkopává spolupráci zemí EU a stále udržuje suitu skrytých špionů. Ti první, více skrytí, patří do skupiny dlouhodobě žijících nelegálů, ti druzí mají běžné „diplomatické krytí.“ Není žádné tajemství, že své agenty v cizích zemí mají všechny vlády dbající o bezpečnost svých občanů. Jak ukazují nedávné kauzy s odposlechy, kdy americká NSA odposlouchávala své nejbližší přátele včetně vrcholných politiků, mají máslo na hlavě mají všechny velmoci. „Zatímco americká zpravodajská komunita přesouvala důraz od živých špionů k satelitům, statistickým analýzám a dalším pasivním metodám sběru informací, Sověti pořád hodně sázeli na lidský faktor,“ píše Nelson DeMille ve špionážním thrilleru Škola dobrých mravů. Jeho slova z fiktivního příběhu dokonale sedí na realitu popsanou v Klamu.. Podle Lucase je základním rozdílem mezi USA a Ruska využití nelegálně získaných informací. Zatímco západní svět se snaží informace proměnit v bezpečnější svět pro své občany, ruská vláda běžně tajné služby zneužívá k vlastnímu obohacení a spolupracuje s kriminálním podsvětím. Rusko prostě se špionáží a podrýváním kapitalismu nikdy nepřestalo, zatímco západ je podle Lucase nebezpečně ukolébán. „Protivník dokáže měnit podobu, nejprve se jeví jako legitimní energetická společnost, rázem je z něj zvědavý student z údajně členské země NATO, pak průbojný činitelů ruské ambasády, pak domněle nezávislá dobročinná nadace nabízející štědrý dar každému, kdo provede patřičný výzkum, pak pilně pracující sekretářka a pak portugalský obchodní poradce. V případě Ruska je tato „přirozená schopnost“, o jaké si CIA může jen nechat zdát, reálně využívána,“ píše autor v závěru své knihy. Jeho poselství je jasné. Západ usnul na vavřínech, které z hlediska špionáže nikdy pořádně nezískal.
Lucas E.: Klam – špioni a lži aneb jak Rusko obelhává Západ, Praha 2012, nakl. Mladá Fronta, ISBN 978-80-204-2774-2