Giles Milton je mistrem historické zkratky. Jeho krátké příběhy jsou hutné, mají výborný sloh, dějový švih a čtenář se u nich rozhodně nebude nudit. Pro zvídavého mohou sloužit jako základní odrazový můstek k vyhledávání dalších informací „o případu“, většině však budou jednotlivé příběhy sloužit coby „historka z natáčení dějin“, která v naprosté většině případů není veselá. Ale upřímně řečeno, koho zajímá, kdy se Hitler pobavil? Mnohem větší pozornost vzbudí příběh o tom, jak Hitler fetoval. Milton jde ve své zkratce až na samotnu hranici uvěřitelnosti. Příběh o Stalinově bankovní loupeži je popsán na dvou stranách a nejinak to je ve většině ostatních.
Dne 13. června 1907 došlo v dnešní Tbilisi ke špatně uvěřitelnému přepadu dostavníku převážejícímu 1 000 000 rublů. Neuvěřitelná není ani tak milionová částka, jako fakt, že nikdo nebyl (alespoň podle autora) dopaden. Na ulicích muselo být obrovské množství svědků a pachatelé zanechali fůru stop. Popisovaná loupež by byla skvělou předlohou k hollywoodské scéně. Ze střech pršely granáty, 6 lidí zahynulo a 40 bylo zraněno. Zločinci museli sehnat zbraně, bylo jich hodně, šlo o organizovanou skupinu… zkrátka pravděpodobnost „dokonalého“ zločinu se blížila nule. Nicméně stejně k němu došlo. To opravdu byla carská policie, proslulá množstvím špiclů v řadách obyvatel tak neschopná?
Milton své řemeslo dokonale ovládá, takže jakmile podchytí zájem, ví že má vyhráno. A umí udržet pozornost. Název knihy slibuje příběh „Jak Stalin vyloupil banku“, ale text nám jeho úlohu moc neobjasní. „Po loupeži pak nikdo nedokázal spolehlivě říct, jestli se (Stalin) aktivně účastnil, nebo ne. Jeden ze svědků prohlásil, že Stalin hodil s blízké střechy první bombu, což byl signál, aby útok začal. Jiný zase tvrdil, že byl pouhým projektantem loupeže. A třetí se dušoval, že Stalin byl na nádraží, aby v případě, že by se něco pokazilo mohl rychle uniknout.“
Titul knihy je sám o sobě tak trochu „click bait“, tedy mírně bulvární, prvoplánově lákavý, nicméně funkční. Není divu, že další z „fascinujících poznámek z historie pod čarou“, jak zní podtitul Miltonovy další knihy nese název Když Lenin přišel o rozum a Churchill porazil ovci. Churchillův životopis je plný bizarních rozhodnutí včetně schvalování jedovatého plynu ve válce proti Búrům u Němcům, takže porážka ovce je naprostou minoritou. Ale přiznejme, že titulek prodává…
Padesátka příběhů je rozdělena do celkem 17 částí. V naprosté většině co část, to trojice „storek“, jen kapitola Život bez sexu obsahuje jediný příběh věnovaný poslednímu čínskému eunuchovi.
Jednotlivé kapitoly by měly mít společný prvek, který se dá odvodit z jejich názvu: Zapřisáhlí nacisté, Jsem hrdina, Jsem celebrita, Útěk z pekla.
Co v knize nechybí je odkaz na literaturu, takže chybí kontrola, co je historický fakt, odkud autor čerpal a co autorská licence a nadsázka. Mnohé z Miltonových předkládaných faktů se totiž dají jen těžko ověřit. Výběr z přepestré palety světových událostí je opravdu skvělý, část z nich se stala námětem samostatných filmů a knih. Jeden příklad za všechny: kapitola Osamělá cesta přes Andy byl podrobně popsán i zfilmován. Film letadle zříceném v Andách se u nás promítal pod názvem Přežít.
Kniha se dokonale trefuje do vkusu současného mladého čtenáře, který nevyhledává dlouhé romány, ale krátké, úderné, rychlé a pokud možno dramatické příběhy, které v tomto případě jsou spíše historické glosy. Úžasně dokáže na dvou až čtyřech stranách jednoduše přiblížit čtenáři historickou událost zasazenou do kontextu doby. V porovnání s extrémně sledovanou scénou youtuberů přináší čtenáři až encyklopedické znalosti, v porovnání s příběhem rozpracovaným do knihy by v případě Miltonových „historických poznámek pod čarou“ šlo jen o zajímavé úvodní slovo. Nicméně díky za něj. Jak by řekl klasik: jen houšť a větší kapky.
Giles M.: Když Hitler bral kokain a Stalin vyloupil banku, 2016, Brno, nakl. Jota, ISBN: 978-80-7462-935-8