Dobrá detektivka se vyznačuje tím, že během čtení jste několikrát přesvědčeni o tom, že víte, kdo je vrah. Výborná detektivka vás během četby několikrát usvědčí ze špatného úsudku. Syn je víc, než jen dobrá detektivka. Zaskočí vás tím, že tentokrát jste měli správný úsudek. Jo Nesbø bude v recenzích porovnáván s proslulou sérií knih s Harry Holem v hlavní roli, podobně, jako každý nový produkt je porovnávám se svým předchozím modelem. Je to tak u aut, nového alba staré skupiny, upgrade počítačových programů i knih. Není to fér, neboť vždy jde o něco nového, ale je to tak. Ačkoli je Syn příběhem mimo „holeovskou“ sérii“, nelze si nevšimnou styčných bodů a podobné struktury příběhu. Jeden z hlavních hrdinů, vyšetřovatel Šimon Kéfas, je bývalý gambler, zatímco Hole je bývalý alkoholik. Oba pátrají na vlastní pěst a mají, eufemisticky řečeno, poněkud nestandardní metody, na nichž by je v případě potřeby policejní inspekce „dostala“. Ovšem nikdy k tomu nedojde protože prostě nesou výsledky. Nakonec i u policie (neoficiálně a jen v případě úspěchu) platí, že účel světí prostředky. Kéfasovo „postižení“ je jednou z nosných linek příběhu, v němž jde o mstu, drogy, úniky informací z policejních vyšetřování a Syna, který na sebe bral vinu. Vinu za cizí zločiny i otcovo provinění. Nesbø dokáže ve svých knihách mistrně fabulovat a měnit pointy tak, že neuvěřitelné se díky neúprosné logice stává uvěřitelným, ba ze správného úhlu pohledu dokonce pravděpodobným. Tentokrát má kniha výrazně jednodušší dějovou linku, v níž uprchlý kriminálník sleduje příběh svého otce a mstí se bezpráví na něm spáchané. Synův otec, policista, byl zavražděn a Syn se snaží najít vraha, pomstít otce a alespoň v symbolické rovině očistit jeho jméno. Když přijde na to, že „všechno je jinak“, má už na svém kontě několik obětí mistrně zbavených života. Plus jeden uříznutý prst. Přičemž vrahové jsou v knize dva. Syn, jenže se mstí a … ten druhý, o němž to nelze tipovat až do posledních stran. Detektivky Jo Nesba řeší vnitřní konflikty, dotýká se otázek vlastní morálky, práva a spravedlnosti, což jak víme, často nemusí být nutně totéž. To co je správné a morální nemusí být spravedlivé. „Netrestáme lidi za to, že jsou zlí, nýbrž za to, že volí špatná řešení, řešení špatná pro stádo. Morálka není nic seslaného shůry ani věčného, jsou to jen pravidla zajišťující blaho stáda.“ Vypadá to, jako by Nesbø neměl v lásce norskou kriminální službu Kripos, která leze do zelí policejnímu oddělení vražd. Jak v „holeově“ sérii, tak i tady nevypadá Kripos zrovna jako idol kompetentnosti. V tomto případě ho zastupuje vrchní komisař a arogantní blb Bjørnstad, jehož je snadné nemít rád. Na rozdíl od recidivisty Syna, jež působí veskrze kladně. Asi jako mužská polovina z Bonnie a Clyde, ve verzi vylíčené ve stejnojmenném filmu z roku 1967. Mám rád uvěřitelné zápletky a logické vývody. „Výrobci ručních zbraní mají už deset let nařízeno, že musejí vyrážet sériové číslo zbraně na zápalník. Ten při úderu na nábojnici vytvoří něco jako otisk prstu. Díky tomu nás pak prázdná nábojnice a rejstřík zbraní dovedou přímo k majiteli.“ Nevím jestli je to pravda v případě zbraní v Norsku, ale vím, že podle nalezených nábojnic se v reálu dohledával původ zbraní použitých v bojích z Islámským státem. Popisovaný příběh se nestal, ale je napsán tak pravděpodobně, že máte pocit, že se stát mohl. V zatím poslední knize Jo Nesba se skrývá drobné nebezpečí. Jde o typicky prokrastinační literaturu. „Ještě kousek, pak už vážně půjdu pracovat, spát, vařit…,“ budete si říkat tak často, jak to jen bude možné a zároveň s nelibostí sledovat, že už se fakt blížíte ke konci. Kdyby se Syn nejmenoval Syn, druhým případným jménem knihy by bylo Dvojče. Ab Lofthus byl Synův otec a Šimon Kéfas jeho blízkým přítelem. Ale víc prozrazovat se už skutečně nehodí.
Nebes A., Syn, nakladatelství Kniha Zlín, první elektronické vydání 2015, ISBN ePUB 978-80-7473-377-2 ISBN Mobi 978-80-7473-378-9