Je potřeba štěrk do základů nově budované, nebo znovu a znovu opravované silnice v himalájském podhůří? V místech, kde ujíždí svah či kde co rok či dva monzunový déšť strhne do rokle kus cesty? Není problém. Ženská, která vydrží víc, než člověk, ráda za pár drobných odvede práci několika strojů. O drobné se jedná z našeho úhlu pohledu, jenž míří zasněně do dálav z tepla příjemně vyhřátého kanclu provoněného čerstvě uvařenou kávou. Padesátikilový pytel štěrku za 40 rupek, tedy cca 13 korun. Za den se udělá cca 4 – 5 pytlů. Vězí za tím nasbírání kamenů velkých jako hlava dospělého člověka a trpělivě úmorná práce s malým kladívkem. Nic složitého, nic co by se mohlo pokazit, nic co by bylo nelogické. Systém, jenž je plně funkční.
Sedávají u cest v podhůří a horách (viděl jsem je jak v Darjeelingu, tak u Hanumanchati) a trpělivě se snaží zabezpečit svou rodinu. Tady práce nesmrdí, ale naopak každý je vděčný za to, že nějakou mají. Nastal další pracovní rok. Až budete nadávat na těžkou šichtu, vzpomeňte si na to, jak se dělá štěrk.
Data k úvodní fotce
ISO: 640
Expozice: 1/320 s
Clona: 8
Ohnisko: 50 mm (po přepočtu 75 mm)
Kompenzace expozice: -1/3
Upraveno v ZPS 16
Základní pracovní nástroj.
Nošení košů s kameny znamená mít na zádech několik desítek kilo zátěže.
Zase to ujelo. Takže je nutno vzít mechanizaci v podobě lopat, sochorů, kbelíků a kladiv a cestu obnovit.
Je to zvláštní, jak i při takové práci jsou pořád usměvavé.
Klepat, bušit, ťukat, mlátit. Pořád dokola.
Co si nanosila, to si rozbije.
Proměna velkých v malé.
Výsledek denní šichty
Článek byl psán pro www.topi-photo.cz