Jet úplně na blind, tedy naslepo, má sice své kouzlo, ale mít alespoň základní oporu v papírovém průvodci přece jen vzbuzuje pocit mírně krytých zad. V podstatě se dá říci, že jakousi „normou“ pro cestovatele jsou dva navzájem si konkurující tituly. Rough Guides a Lonely Planet. Co je psáno, to je dáno a unavený nebo nekreativní poutník jde podle průvodce „na jistotu“. Tím sice poněkud křiví trh (podniky uvedené v průvodci většinou obratem zdraží), a zároveň zjednodušují a poněkud unifikují výběr. Jenže jinak to nejde, neboť nelze postihnout vše. Nakladatelství Jota vydávající české mutace Rough Guide, aktuálně přišla z průvodcem Myanma (Barma). Na 380 stranách je 5 hlavních kapitol (viz níže), kniha má dobrou vazbu, která vydrží i drsnější zacházení. Zkoušel jsem ji ohýbat až na poměrně nelogickou hranici a nezaznamenal jsem problém. Ohnutí je místy důležité, neboť text jde blízko ke hřbetu, kde se špatně čte. Obrázky i text jsou tištěny na stejném typu papíru, čímž obrázky poněkud ztrácejí na kvalitě. Výhodou je barevné členění podkapitol usnadňující rychlou orientaci, přičemž zkušenější cestovatel stejně používá samolepící papírky (pokud vy ne, berte to jako tip).
Úvod
Jde v podstatě jen o hrubý náčrt možných tras, několik nejzajímavějších tipů a „lákací“ fotografie. Užitečný je přehled teplot a srážek, neboť ocitnout se v Barmě uprostřed monzunu sice může být zajímavý, nicméně velmi mokrý zážitek. Základem barmské společnosti je buddhistické náboženství na které budete v obydlených oblastech narážet takřka neustále. „Buddhisté tvoří 90% populace, ale výrazně jsou zastoupeni také muslimové a křesťané,“ píše se v úvodu. Jedná se o poměrně slabou výraznost, konkrétně jde o 4% křesťanů, 4 muslimů, 1% animistů a na zbytek včetně bezvěrců zbývá poslední procento. Ze zmínky o „výraznosti“ čiší snaha o takovou korektnost, až je vůči čtenářům nekorektní.
Základní informace
Kapitola, která je naprostou klasikou: očkování, jídlo pití, způsoby dopravy. Jednoduché, přehledné základní rady, které jsou u všech psaných průvodců jakousi „normou“. V kapitole „alkohol“ je uvedeno, že jediným barmským alkoholem je palmové víno, což rozhodně není pravda. Barmánci si mimo jiné vyrábějí vlastní rum, pivo a dokonce i víno (vinice u jezera Inle jsou turistickou atrakcí). Pravdou je, že vojenská junta stále ještě ní úplně nakloněna tomu, aby se turisté volně potulovali krajinou a místní zase tlačí na najímání průvodců (poměrně drahých) z finančních důvodů. Zároveň jsou stále v Barmě oblasti, kde je cizincům vstup zakázán a není radno místní byrokracii pokoušet. Situace stále mění, nicméně alespoň v hrubých obrysech jsou základní oblasti zakresleny v mapce (str. 28) a na několika místech knihy jsou podrobnější zmínky.
Průvodce
Těžiště knihy je v popisu jednotlivých lokalit. Tipy na ubytování, jídlo hlavní památky, vše přehledně a srozumitelně. Samozřejmě není možno postihnout neustále se měnící nabídku, ceny jsou spíše orientační, neb osobní zkušenost praví, že co usmlouváte, to máte. Občas se vyskytne chyba, jako v tipu na zajímavost na str 171. Chrám Ananda Paya je zaměněn za skálu, ovšem v konkrétním popisu (str. 196) už je to správně. Mohutné krajtě v Hadím chrámu v Bagu (str. 137) nikdo peníze za šupiny nestrhá prostě proto, že to na hladké kůži prostě nejde. Něco takového svádí k domněnce, že autoři prostě čerpají odjinud, než z vlastní zkušenosti. Naštěstí se jedná o ojedinělé exscesy. V sedmi popisovaných oblastech jsou shrnuty ty nejatraktivnější lokality, způsoby dopravy, tipy na ubytování (které se velmi dynamicky rozvíjí) a pestrá paleta užitečných boxů rovnoměrně rozprostřených v celé knize. Informační boxy věnované pestré paletě zajímavostí ocení zejména pro průvodce nebo někoho, kdo se chce blýsknout.
Souvislosti
Jelikož budete na buddhismus, respektive jeho ortodoxní verzi, theravádový buddhismus, narážet často, je jeho zařazení do souvislostí velmi užitečné, stejně jako velmi srozumitelný popis buddhistických muder (poloh Buddhy) či průřez barmskými dějinami. Vtipné jsou „nejčastější“ nápisy, z nichž jsem byl schopný rozklíčovat jediný – „dámy“. A to jen proto, že obsahoval jediný znak 🙂 Barmské písmo je totiž opravdu velmi neobvyklé. Za největší slabinu této kapitoly považují ignorování faktu, že je v Barmě i nějaká příroda, včetně devíti národních parků a šestadvaceti dalších chráněných území různých kategorií včetně mezinárodních. Zkrátka příroda je z průvodce protentokrát vyjmuta.
V celé knize je název bývalého hlavního města Rangúnu důsledně přepisován jako Yankoun, což je zřejmě správný, ale rozhodně nezvyklý přepis. Knize by neuškodilo o něco větší písmo, což by ale znamenalo větší počet stránek a zvýšenou cenu. V aktuálním stavu je už v mírném šeru na hranici přečtení. Pokud byste se chtěli v češtině mírně přivzdělat, vyplatí si půjčit si knihu 631 dní v Barmě od Dagmar a Jana Bečkových. Má sice k datu svého vydání (rok 1966) poněkud ideologický nádech, ale má své kouzlo i informačné hodnotu.Zmínka o knize má své opodstatnění, neboť kapitola věnovaná literatuře o Barmě v knize zařazená je (jak je u průvodců Rough Guide dobrým zvykem), ale bohužel jde o výběz z cizojazyčné literatury bez ohledu na to, Barmské dni (prvotina později slavného George Orwella) má i svou českou mutaci a v češtině vyšla i Barma – pohled profesionálního průvodce od Olgy Walló. I přes výše zmíněné výtky je nutno říct, že pro rychlou orientaci a běžnou návštěvu Barmy je kniha užitečným pomocníkem. Velkou pochvalu si zaslouží aktuálnost! V českém překladu vyšla kniha ve stejném roce, jako anglický originál. Jak praví klišé, to by se za komunistů nestalo. Ovšem faktem je, že za komunistů by se do Barmy Češi běžně nedostali. Takže závěr? Do Barmy s ROUGH GUIDES? Proč ne!
Jamesová J., Thomas G., Zatko M.: Myanmar (Barma), Brno, nakladatelství JOTA, ISBN 978-80-7462-831-3