Reklama
 
Blog | Topi Pigula

1938 – Československé opevnění – recenze

Při pohledu na stovky snímků pevností a pevnůstek bezesporu každého znovu napadne, jestli jsme se neměli před Hitlerem aktivně bránit.

Návštěva malých betonových bunkrů, řopíků, je oblíbenou kratochvílí pro děti na (nejen rodinných) výletech. Mohutné pevnostní sruby zase lákají tatínky, kteří docení pracnost stavby a lépe chápou jejich (nevyužitou) historickou úlohu. Jan Lakosil a Tomáš Svoboda nejsou v „bukrologii“ žádnými nováčky, ostatně ani tato výpravná kniha není na téma československého opevnění první. Zužitkovávají to, co nasbírali na práci na jiných knihách (Nové putování po československém opevnění, Velká kniha o malých bukrech…) Povedlo se jim shromáždit vynikající obrazový materiál, který dokumentuje stav československého opevnění jak v předvečer války, tak po mnichovské kapitulaci. Stačí jen vzít v úvahu uniformy vojáků zachycených na snímcích.

1938 - Československé opevnění

1938 – Československé opevnění

Publikace mimo jiné obsahuje 21 geografických celků (např. Bruntálsko, Jižní Čechy, Jizerské hory, Krkonoše, Plzeňská čára…), které z hlediska fortifikace mapuje. Jedna kapitola – vnitrozemské linie – v sobě zahrnuje Liběchovskou příčku, Pražskou čáru a Vltavskou linii. Těžištěm knihy jsou podrobné popisky pod dobovými snímky, ale člověku, jež se rychle neorientuje v místopisu ČR by prospěly mapy se zakreslenými liniemi opevnění. Ne každý si totiž umí rychle představit, kde přesně vedla linie Mělník – Liběchov – Zákupy – Ještěd – Jablonec nad Nisou – Tanvald – a Suchý vrch u Králík. Každý ze čtenářů bezesporu zná okolí svého bydliště, zatímco s místopisnými podrobnostmi vzdálenějších konců republiky to bude horší.

Málokdo by čekal, že se mezi historickými snímky najdou i barevné fotografie. Je jich jen několik, ale tvoří zajímavý doplněk knihy. Stejné je to i s fotografiemi dokumentů dokládající interesantní „byrokratické detaily“.

Kniha nádherně shrnuje mohutnost opevnění, které mělo sloužit k obraně republiky. Stálo stovky milionů korun a nakonec ho využil nepřítel, ať už k pokusům, testovacímu postřelování a dokonce i v přímém boji během osvobozování Československa Rudou armádou z východu či spojenci ze západu. Nechtěným, ale rozhodně neméně zajímavým prvkem jsou záběry krajinných celků s opevněním, které v těchto případech netvoří dominantu snímku. Čtenář nejen že vyčte charakter jednotlivých ekosystémů (už tehdy vládly lesům smrkové monokultury), ale i typ zemědělské krajiny.

Zájemce o fortifikaci a militarie kniha bezesporu potěší, jde o graficky velmi zdařilo publikaci, za níž se skrývá obrovské množství práce. Její využití se nabízí hned v několika rovinách. Jednak jako námět na možný výlet pro „army“ fandy (autoři dodávají konkrétní tipy), ale zároveň by vůbec nebylo špatné s jejím obsahem seznámit žáky v hodinách dějepisu probírající období „Mnichovské zrady“ a počátky německé okupace Československa – tedy rok 1938. Dnes, kdy se část populace řídí a rozhoduje na základě falešných zpráv, není od věci ukázat fakta. Navíc obrazovou a tedy mnohem přístupnější formou – mladší generace čte méně, což bezesporu ukazuje boom sociálních sítí založených na sdílení fotografií. Se sdílením dat a psaného textu je to mezi mileniály mnohem horší. A právě tuto skupinu by stálo za to oslovit. Současní padesátníci, jenž si svou základní i střední školu „odkroutili“ za minulého režimu, mají většinou o problematice předválečné mobilizace a s ní spojeným budováním „betonové hráze“ alespoň základní povědomí.

Z popisků k fotografiím je znát, že knihu psali nadšenci s obrovským rozsahem vědomostí, kteří zacházejí s faktograficky přesnými názvy. Na čtenáře to klade jisté požadavky znalosti zkratek: Úseky LO zadané ZVV Praha v roce 1936: IV.a jindřichův Hradec – východ (21/21), IV. . a České Budějovice – východ (25/25) a X.b České Budějovice – západ (24/24). Ovšem nenechte se odradit – recenzent záměrně vybral extrémní příklad 🙂

Rozhodně je dobře, že kniha vznikla, což se nedá říci o všech aktuálně vydávaných publikacích. Upozorňovat a připomínat naši historii rozhodně má svůj význam a pokud to jde udělat graficky přitažlivou formou, tak tím lépe. Jeden citát dokumentující opravdu velmi slušnou práci autorů: „Pokud jste se záplavou dobových fotografií poctivě „prokousali“ až na závěr, pak jste v rámci této historické exkurze po Československu prošli přibližně tři tisíce kilometrů délky převážně předválečných obranných linií a alespoň „fotograficky“ navštívili přes pět stovek různých pevnostních objektů.“

Lakosil J., Svoboda T. Československé opevnění 1938: Velká obrazová kniha, Praha, nakl. Mladá Fronta, 2017, 296 stran, ISBN 978-80-204-4629-9

Reklama