Mladá Fronta učinila „zásadní objev“: Zelení na ministerstvu školství „živili“ své stranické kolegy penězi z evropských fondů. Bylo by dobré toto tvrzení nějak neprůstřelně dokázat, protože jinak se list vystavuje nebezpečí, že bude ještě víc, než v současnosti, považován za softbulvár. Jenže to se mu asi hned tak nepodaří. Známý bonmot praví: „Věřím jen takové statistice, kterou si sám zfalšuji.“ V případě mladofronťáckého článku nejde přímo o falšování dat, ale o hrátky s čísly určitě. Projektů bylo několik desítek, uspěli dva „zelení“. Co se z toho dá vydedukovat? Běžný čtenář pokrčí rameny a řekne že „asi nic“. Novinář ale už vidí kauzu. Co kauzu. KAUZU!!
Zásadní tvrzení halasně oznamuje, že „projekty v mnoha případech připravili důležití členové zelených“. Opravdu? Kolik projektů připravili Bursík, Jacques, Patočka, Rabas… to jsou důležití členové. Kdo ze čtenářů kdy slyšel o Petru Laštůvkovi? Tedy pokud jako dítě neprošel brněnským Rezekvítkem, nepracuje v oblasti ekologické výchovy či se opravdu aktivně nezajímá o brněnskou komunální politiku. Jiří Kulich se skutečně dá označit za důležitého člena SZ – ale to moc neospravedlňuje podsouvání množného čísla. Článek úspěšně vybuzuje pocit, že zelení za přispění ministra Lišky tunelovali evropské fondy. To je asi největší žurnalistická chyba. Zbytek je spíše úsměvný a dokazuje neznalost tématu. Autoři mimo jiné tvrdí, že „ostatní předměty, jako třeba moderní dějiny, dostaly mnohem méně“ peněz, než ekologická výchova. Nezbývá, než doporučit k přečtení Krkonošskou čítanku (vydal SEVER). Co třeba kapitola Jak ve Svobodě (nad Úpou) přivítali 28. říjen 1918. Jsou to pro Mladou Frontu dostatečně „moderní dějiny“? Nemá smysl rozpitvávat větu po větě a tvrzení po tvrzení. Z hlediska kvality české novinařiny jde o klasickou ukázku systémového selhání, které je bohužel čím dál častější. Skutečných investigativců hýčkajících si své zdroje a ROZUMĚJÍCH tématu, které zpracovávají je jako šafránu. S. Slonková (aktualne.cz), S. Motl (kdysi NOVA, Reflex,nyní si nejsem jist), J.Spurný (Respekt)… a napadá vás někdo další?
Samotné sousloví „ekologická výchova“ je poněkud zavádějící, neboť v rámci programů nejde jen o ekologii v původním“slova smyslu (věda sledující vztahy mezi jednotlivými, živými i neživými, složkami prostředí) ale i o životní styl, konzumerismus, problematiku odpadů nebo propojení historického obrazu krajiny v níž žijeme s jejím současným stavem. Je to ještě „ekologie“, nebo už dějepis. Stačí si přečíst zásady operačního programu a je jasné, že soubor témat, kterými ekologická výchova disponuje se dá napasovat na kteroukoli z pěti základní os. Není divu, že projekty uspěly, vždyť jejich autoři mají s jejich psaním dlouholetou zkušenost. Naopak by byl div, kdyby neuspěli.
Podobný článek jako ten o „zelených milionářích“ se dá v době mobilních telefonů a rychlého internetu snadno napsat doslova od stolu. Ukazuje na jedno – není důležité, aby zpráva byla ověřená, věcně správná a nikoho bezdůvodně nepoškozovala, ale aby byla chytlavá a strhla pozornost k médiu, které ji publikovalo.
Lidé z týmu SEVERu, včetně autora těchto řádků, se radovali z evropské Fordovy ceny i japonské Sasakawa Peace Foundation už v době, kdy SZ byla spíše spolkem, než politickou stranou a ministr Liška v politickém “kojeňáku“ slýchával pohádky o Budulínkovi. Do SZ vstoupil až v době, kdy SEVER měl evropské renomé a mezinárodní ocenění. Jiří Kulich ve své reakci nazval diplomaticky Mladou Frontu Dnes „prestižním deníkem“, ač právě výtvor Jakuba Pokorného a Radky Wallerové svědčí o opaku.
Žijeme v době kauz. Čtenář je má rád, neboť si rád zanadává a novinář taky, protože si tím už od dob Woodwarda s Bernsteinem (afera Watergate) zvyšuje svůj mediální kredit. Tak jako měla dvojice B+W svého donašeče (informátora) Hluboké hrdlo, tak i zdroje MFD pocházejí z vyšších (ministerských) sfér. A i oni zůstali utajeni. V aféře Watergate šlo o politiku, což ani tady není vyloučeno – možná je cílem poškodit před volbami zeleného konkurenta a novináři, tak jako v minulosti už vícekrát, skočili na špek. Je fér přiznat, že výše napsané je neodůvodněná spekulace dána jen a pouze předvolebním časem. Leč ne každý je W + B a v malém českém rybníku se skutečné kauzy až příliš často zametají pod koberec a pronikají do slovníků (vyčunkovat, tunelovat), ale málokdy končí pravomocným rozhodnutím soudu. Nesmyslná kauza „zelených milionářů“ za 24 hodin zestárla jako včerejší noviny, jež se hodí už jen jako výplň do provlhlých bot. Jenže na jmenovaných aktérech na dlouho zůstane nános nepravdivého „to jsou ti zelení, co si nahrabali“. Pikantnost celého podtrhuje vedle článku Zelení sobě upoutávka s názvem „Jak lhát pomocí statistiky.“ Že by se Jakub Pokorný s Radkou Wallerovou inspirovali na redakčním blogu?
P.S. Nebyl jsem první, kdo na článek reagoval – Ekolist byl rychlejší