Reklama
 
Blog | Topi Pigula

Výchova českých žurnalistů – případová studie.

Pojďme si na konkrétní ukázce přiblížit kvalitu českých „mladožurnalistů“. Původně se článek měl jmenovat „Kterak novinář motýla vyhynouti nechal“, ale berte prosím příspěvek jako doplněk ke facebookové diskusi a článku Marka Švehly.

Novinařina, jak lze každodenně sledovat na webu, v papíru i na televizní obrazovce, je oborem, který učí všechno a nic. Naprostá většina článků jdoucích do hloubky je zpracovaná lidmi, kteří oboru jemuž se téma věnuje, rozumějí. Buď ho vystudovali, nebo jej mají jako koníčka. Novináři mohou jen stěží stíhat a během opisování se dopouštění někdy úsměvných, jindy kardinálních chyb.

Novinář Pavel Baroch má na svém profilu v aktualne.cz uvedeno, že coby„absolvent žurnalistiky na Univerzitě Karlově v Praze nastoupil hned po ukončení studia v listopadu 1990 jako redaktor do MF Dnes, kde pracoval téměř dvanáct let. Jeho hlavní specializací je ekologie a témata, která s ochranou životního prostředí souvisejí. Této oblasti se věnuje prakticky po celou profesní dráhu. Mezi další jeho témata patří historie nebo armáda.“ Armádu jsem nikdy pořádně nepochopil, což mohl způsobit nucený dvouletý pobyt u československého dělostřelectva. Dokážu si tipnout, že mnohý z těch, kdo zasvěceně píše o armádě, si vyběhal modrou knížku.

Autor, který má být podle profilu odborníkem na životní prostředí ve svém článku smutně konstatuje, že žluťásek právě vyhynul. Ve své erudici poněkud opomněl zmínit fakt, že aby mohl být druh prohlášen za vyhynulý, nesmí být 50 let spatřen. Přičemž sám uvádí, kterak u nás žluťásek poletoval ještě v roce 2006. Čert vem motýla, potřebujeme ukázat na viníka. Odskákala to Evropská Unie. „Vzácný žluťásek je jedním z důkazů toho, jak se Evropské unii nepodařilo splnit svůj závazek zastavit do roku 2010 vymíraní živočišných a rostlinných druhů.“ Chudák EU – nepodařilo se jí zastavit evoluci, v níž je vymírání nutnou součástí. Představuji si, kterak chudák Ladislav Miko musí odpovídat na otázku „Jak to, že EU nezastavila vymírání?“ Opět citace ze článku: „“Pravdou je, že cíl (zastavit vymírání pozn. autora) jako celek dosažen nebyl,“ potvrdil Aktuálně.cz někdejší ministr životního prostředí Ladislav Miko, který v Bruselu vede ředitelství ochrany přírodních zdrojů. No co jiného mohl říct? Co by asi odpověděl tazatel z aktuálně.cz na tak nelogickou, prvoplánovou a navíc demagogickou otázku? I když pro férovost buďme kritičtí – otázka mohla znít jinak a odpověď taky – redakční úpravy patří mezi známé hrozbou a redakční nešvary.

Reklama

Článek dále pokračuje dramatickým popisem, kterak u nás už neuvidíme mendelíka hajního či kolihu velkou – v případě mendelíka je to pravda, neboť jde o mandelíka. Překlep lze odpustit, dopouštíme se jich všichni, neověřené informace nikoliv. Koliha velká byla u nás pozorována 15.12, 12.12. 2009 – tedy před zhruba měsícem a půl, mandelík 29.7. 2009 – což vzhledem k tomu, že jde o migrujícího ptáka, docela nedávno. Jde o zajímavé zdramatizování informace, kterou do světa (asi) vypustila CENIA (Česká informační agentura životního prostředí. Ta na svých stránkách píše následující:  „U některých druhů je úbytek dramatický – koroptev polní 82 %, čejka chocholatá 91 %, některé druhy téměř zmizely (koliha velká, mandelík hajní)“. V podstatě totéž píše aktuálně.cz. „V některých případech jde o dramatický úbytek – koroptev polí o 82 procent, čejka chocholatá dokonce o 91 procent. Kolihu velkou nebo mendelíka (původní překlep ponechán z důvodů autentičnosti pozn. autora) hajního v české přírodě už nenajdete vůbec“. Zatímco ecomonitor, který informace přebral taky, se alespoň odvolával na zdroj, aktualne.cz toho neměla zapotřebí. Jak vidno, škola nebo redakční praxe naučila Pavla Barocha „pracovat s informacemi“.

Uznávám, že není úplně fér vzít jeden článek a udělat z autora pitomce – to je sice klasický postup médií, vytrhnout informace z kontextu, vystřihnout a zdramatizovat, tak aby materiál zaujal bez ohledu na zkreslení celkového dojmu. Dámy a pánové v redakcích makají pod tlakem uzávěrky, kde na zpracování tématu mají v lepším případě den či dva, v horším několik hodin. Na druhou stranu, jak moc může čtenář může věřit Barochovým článkům o armádě, když existuje reálný předpoklad, že vypadají podobně jako ty přírodovědné?

Čerstvě vystudovaní novináři plní elánu a (ne)znalostí dychtivě píší o čemkoli a zachraňují svět. Vědí, co si máme myslet. Až příliš moc mi připomínají dvacetiletého finančního poradce, který mi na ulici chtěl radit, jak mám nakládat se svými penězi. Trochu jsem ho zaskočil otázkou, kolik už jich vydělal, že tak dobře ví, kterak ukládat a investovat.