Reklama
 
Blog | Topi Pigula

Vesmírná galerie – recenze

 

Fakt, že obrázky, náčrty či skicy patří kupříkladu k architektuře či biologickým vědám nikomu nepřijde divný. John D. Barrow ukazuje, že zásadní roli hrály i v matematice, chemii či fyzice. Seznamte se s klíčovými obrazy v dějinách vědy.

 

Nejde o žádný spisek. Kniha je na 544 stránkách rozdělena do 4 dílů ( Hvězdy v tvých očích, Zaujati prostorem,Malování čísly, Duch nad hmotou) a 89 kapitol. Každá z nich má snahu představit jeden fenomén (obraz, fotografii, graf) jen na několika stránkách, přičemž snaha o jednoduchost není na úkor srozumitelnosti. Pomocí obrazů se stávají i tak „neukazovací“ vědy jako matematika, respektive její vybrané kapitoly, přece jen trochu přitažlivější. Úvodní citát každé z kapitol nepatří mezi vědecká dogmata či definice, nýbrž mezi věty psané s nadsázkou. V praxi to znamená, že ne vždy je jasná souvislost, jindy je vtip a spojitost jasná. „V pátek jsem se vzbudil a protože se vesmír rozpíná, trvalo mi déle, než obvykle, než jsem našel své vršky,“ Woody Allen.

První díl začíná se hvězdnými mapami a polohami souhvězdí na nich zaznamenaných. Podle nich se o staletí později zpřesňovalo, kde a kdy vlastně vznikly. Mimo jiné nabízí k vidění Koperníkův heliocentrický model vesmíru v podobě, v jaké roku 1543 vyšla v knize De revolutionibus orbium coelestium. Na opačné straně historického spektra jsou moderní obrazy historie vesmíru v podání populárních záběrů Hubblova teleskopu. Mimochodem v jedné z kapitol (Vesmír plný umění) autor vysvětluje, že ony „hubbleovské snímky“ jsou vlastně grafickým znázorněním různých vlnových délek, tedy že mít tu možnost být ve vesmíru a dívat se na fotografovanou scénu, uvidíme něco úplně jiného. Přesto vidět „zastavený snímek Krabí mlhoviny, která se rozpíná rychlostí 1800 km za sekundu, nebo galaxii M1 v Andromedě, jejíž fotograficky zachycený obraz byl k nám vyslán dřív, než vznikl člověk…“ je prostě fascinující. A přitom se jedná o zcela zanedbatelný zlomek ze zhruba 700 000 fotografií, které zatím Hubblův teleskop pořídil.

Druhý díl je postupuje v rámci logiky od zvětšujícího se vesmíru v rozvíjejícímu se životu na Zemi s drobným odskočením k vědám geologickým. Konkrétně k mapě Wiliama Smithe (jehož příběhu je věnovaná samostatná kniha Simona Winchestera Mapa, která změnila svět). Na dalších ilustracích je zachycena mapa internetového provozu USA i fotografie ukazující „rozsvícené“ části naší planety jasně ukazující bohatost jejich obyvatel. Zatímco východní pobřeží USA září, subsaharská Afrika tone ve tmách.

Reklama


Ve třetím dílu jde hodně o geometrii začínající archimedovskými mnohostěny, které až příliš nápadně připomínají svou stavbou fullereny v podobě, v níž jsou znázorněny na obálce časopisu Nature ze 14. listopadu 1985. Obrazy nemusí být jen malby, ale i jednoduché symboly, jako + (plus) či – (mínus), jež se začaly používat v 15. století. „Nejstarší známý společný výskyt aritmetických symbolů „+“ a „-“ v tištěné knize najdeme v německém textu Kupecká matematika. Napsal jej Johann Widmann a vyšel roku 1489.

Poslední díl je věnován lidskému géniu, ať vymyslel či prosadil cokoliv. Není proto divu, že se začíná Einsteinem, pokračuje Mendělejevovu tabulkou a nevyhne se ani fotografii prvního atomového výbuchu na světě v Novém Mexiku či fotografii z kvantového tunelového mikroskopu na níž je 48 atomů železa umístěného do tvaru ohradu.

Není možné, aby se v knize nabité informacemi nevloudily alespoň drobné chyby (pterodaktyl nepatří mezi dinosaury), ale v kontextu rozsahu a množství podávaných dat a souvislostí se jedná o zcela podružné maličkosti. Zdaleka se nepodařilo zachytit vše, chybí například dech beroucí fotografie zoologických objektů z elektronových rastrovacích mikroskopů, ale i přes jistou „roztříštěnost“ jde o velmi zajímavý výběr témat. Plných 47 stran na konci knihy zabírají poznámky, což často čtenáři přeskakují. V tomto případě stojí za to nim v průběhu četby věnovat pozornost. Občas titiž dodávají popisovaným jevům další zajímavé souvislosti. V případě Vesmírné galerie nejde o odpočinkovou četbu, ale výhodou je, že pokud jste „úplně mimo“ rozebíraný fenomén, neváhejte přeskočit tři stránky a už můžete být ponořeni do zcela jiného problému. Stačí středoškolské vzdělání (a třeba i státní maturita) a přemýšlivému čtenáři má kniha co dát. Facebooková generace lačnící po „zásadních“ informacích kdo – kde – s kým a za kolik – knížku neocení, ale kdo má zájem o nadčasová fakta, ten litovat nebude

Barrow D. J.: Vesmírná galerie, klíčové obrazy v dějinách vědy, Praha 2011, nakl. Dokořán a nakl. Argo.

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama