„Byl Churchill tak zamilovaný do války, že si zasloužil být označen za válečného štváče?“ ptá se podplukovník americké armády a významný americký historik Carlo D´Este. Sám si v druhém díle Churchillova životopisu odpovídá. „Ne. Jeho okouzlení válkou nesmí být zaměňováno s láskou k válce.“ D´Este v knize mapuje nejznámější etapu jeho života – druhou světovou válku. Zatímco v búrské válce Churchilla boj fascinoval (viz první díl) vrhal se do každého dobrodružství s touhou po medailích, první světová válka mu ukázala, že odpovědnost za mylná rozhodnutí stojí tisíce životů vojáků, které nikdy neviděl. „…Nemohu nabídnout nic než krev, dřinu, slzy a pot. Čekají nás nejtěžší zkoušky. Máme před sebou mnoho, mnoho dlouhých měsíců bojů a utrpení. Tážete se, jaká je naše politika? Řeknu: „Vésti válku na moři, na souši a ve vzduchu s celou mocí a ze všech sil, které nám Bůh může dát: vésti válku proti obludné tyranii, která nebyla nikdy překonána v ponurém, žalostném seznamu lidských vin. To je naše politika. Tážete se jaký je náš cíl? Mohu odpovědět jedním slovem: Vítězství – vítězství stůj co stůj, vítězství přes všechnu hrůzu, vítězství, jakkoli dlouhá a trnitá bude cesta; neboť bez vítězství není života…“ Citát jasně vykresluje nejcharakterističtější povahový rys, jímž je neústupnost a naprostá víra ve vítězství. Dokonce i ve chvílích, kdy se Londýn hroutil pod stovkami tun zápalných pum, Churchill fatálně věřil v naprostou porážku fašistického Německa. Jedno z jeho častých rčení znělo: „Nepřítel by měl každý den krvácet a hořet“. Autor popisuje osobnost britského ministerského předsedy skrze jednotlivé jednání, ať už z vlastními důstojníky či americkými spoluhráči na válečném poli. Rýsuje obraz ješitného, o své pravdě přesvědčeného člověka pro něhož „ne“ z úst protistrany je jen výzvou k další diskuzi a zároveň člověka neuvěřitelně tvrdě pracujícího, schopného pro svou pravdu a přesvědčení zemřít.
Často bez ohledu na to, jak přesné měl informace o skutečném stavu věcí na bojišti, kritizoval velitele za nedostatek odvahy. Přesto sdílel názor, že: „Válka je příliš nebezpečná věc na to, aby byla svěřena vojákům.“ Místy tak D´Este staví do rozporu Churchillovu osobnost politickou a vojenskou, přičemž z celého textu vyplývá, že vojákem, respektive velícím důstojníkem, se cítil být více a kdykoli se naskytla příležitost, snažil se být bez ohledu na riziko frontě co nejblíže. Pracovat v době války pod britským ministerským předsedou bylo nesmírně vyčerpávající. Oplýval neuvěřitelnou vitalitou a s oblibou diskutoval dlouho do noci a vyžadoval od svých podřízených, aby se vyčerpávajících seancích účastnili. Nesnášel nedostatek odvahy a kdo neměl odvahu tvrdě prosazovat svůj názor, tedy přít se s ním, ten byl na nejlepší cestě skončit. Druhý díl životopisu dobře vystihuje Churchillův lidský posun. Od vojáka opojeného válkou k politikovi, který byl citlivý (často se v knize objevuje zmínka o slzách na tvářích ministerského předsedy), nevypočitatelný a poměrně nesnášenlivý. Oplýval neuvěřitelnými nápady, jejichž praktický dopad byl z hlediska vojenského i lidského velmi sporný. Jak by se asi dějiny dívaly na použití bojového plynu nebo nalití nafty na hladinu v blízkosti německých vojsk a jeho zapálení (tedy upálení útočníků) ve chvíli, kdy by se dostali do příliš těsné blízkosti? Do podrobného popisu „vojenské“ části osobnosti velmi dobře zapadá přiznání Churchillových strategických chyb. Lidově řečeno: Z pozice své funkce mluvil i do věcí, kterým nerozuměl, zdržoval a odváděl pozornost, občas tvrdošíjně a ješitně trval na svém. Na straně druhé provokoval k myšlení a hledání nových, alternativních cest. Ve své podstatě se jednalo o viktoriánského, poněkud rigidního státníka, jehož způsob vedení války vycházel z historických a už dávno překonaných zkušeností. Naproti tomu překvapoval svým zájmem o moderní technologie, jakými byl například radar, jež zásadním způsobem pomohl vést vítěznou leteckou válku o Británii.
Je známo, že dějiny píší vítězové. Ale kdyby Británii nevedl právě on, stála by Británie na straně vítězů? Jeden z jeho podřízených shrnul osobnostní charakteristiku do jediné věty: „Byl statečný jako lev, něžný jako žena a prostý jako dítě“. Přes všechny chyby byl nesporný vítěz. Milovníci historie 2. světové války by rozhodně měli mít druhý díl Churchillova životopisu na čestném místě v knihovničce, ale pro pochopení významu a vývoje osobnosti jednoho z nejvýznamnějších státníků 20. století je dobré znát celé dvoudílné dílo.
D´Este C. Válečný vůdce, život Winstona Churchilla ve válce, 1874 – 1945, 2 díl, Praha 2013, nakladatelství Mladá Fronta, ISBN 978-80-204-2358-0