Íránský prezident je z hlediska faktického vládnutí jen
o něco silnější figura na šachovnici politické moci země, než prezident Česka.
Už jen samotný fakt, že je volen na konkrétní volební období něco signalizuje.
Faktickou moc, což znamená vymezení a dohled nad naplňováním základní politické
linie islámské republiky, velení íránské armády a Revolučních gard i bezpečnostních
složek, jakož i dozor nad vysíláním státního rozhlasu a televize, má doživotně
zvolený nejvyšší vůdce, jimž je v současnosti ájatolláh Alí Chámeneí.
Ahmadinéžádova agresivní rétorika o vymazání Izraele z mapy světa má sice
vliv na chod světových konferencí, ale prst na spoušti íránský prezident
nedrží. Ale moc dobře ví, co a kde
říká. Už coby teheránský starosta proslul agresívní rétorikou, která se
radikálnímu kléru hodila (ostatně jemu samotnému taky, vždyť jej vynesla do
prezidentského úřadu). Ahmadinežád není hloupý a ví, kdo je v zemi důležitý
a co chce slyšet. „Kdyby se všichni z
vás (západních mocností) spojily dohromady a přivolávaly si na pomoc všechny
svaté, íránský národ nezastavíte!" Íránci jsou velmi hrdý národ nesnášející zaměňování s Araby
(jedná se o perské etnikum, Arabů je v zemi okolo tří procent). Spíše než prezident
leží v žaludku střední vrstvy radikální klér, o který ve volbách vůbec
nejde. To paradoxně Ahmadinežádovu pozici posiluje. Současný prezident má v rukou
příliš mocné nástroje propagandy, než aby prohrál. V rámci rozlohy jsou
opravdu regionální velmoc, navíc jim v důležitém blízkovýchodním projektu
přiznal prezident Obama „právo na atom“, takže vlnka nacionální hrdosti se o
něco více vzedmula na rybníku íránského sebeurčení. Co z toho vyplývá? Obrovská
nespokojenost s režimem doutná pod povrchem, ale volby nejsou tou správnou
rozbuškou k radikální změně.
Mohu se mýlit,
ostatně politologové sami nejsou s to tipovat vítěze a halí se do kluzkých
frází. A jak ukázaly prognózy ekonomického vývoje těsně před krizí, čím více
toho člověk ví, tím horší má odhad. Já vycházeje z krátkodobé zkušenosti
z Íránci a neznaje nic o politickém zákulisním boji v zemi (krom znemožnění
přístupu na Facebook a běžných zpráv z médií /no ale věřte jim/) nabízím
sázku. Prvnímu, kdo se přihlásí, vsadí
se se mnou, že nevyhraje Ahmadinežádům, ale jeho protikandidát, (ať už Mir
Husajn Musáví či kdokoli jiný) a
vyhraje – výsledky bychom mohli znát v neděli – zaplatím 2 piva. V případě
mé prohry (tedy v případě, že se stane novým íránským prezidentem někdo
jiný než Mahmoud Ahmadinežád) jsem ochoten zajet zatáhnout dvoupivní útratu do
jednoho z těchto měst: Děčín, Ústí nad Labem, Lovosice, Roudnice nad
Labem, Kralupy nad Vltavou, Praha. V případě
prohry mi budou zaplaceny 2 piva v Ústí nad Labem. Je to hra. Ale to jsou
volby v Íránu taky. A na termínu se domluvíme.