Je fér přiznat, že nejde jen o knihu Václava Cílka, ale o soubor autorů (V. Cílek, F. Šmiktátor, J. Juránek, L. Heinz, P. Horký), kteří se snažili podat co nejpraktičtější popis toho, co je potřeba udělat, až přijde blackout či jiná civilizaci rozkládající pohroma. Egyptolog Miroslav Bárta (nepatří mezi autory), který dlouhodobě rozkrývá život a smrt faraónského Egypta tvrdí, že není otázkou, zdali blackout přijde, ale kdy.
Kniha je sice psána pro každého, ale vzhledem k tomu, že mezi autory není jediná žena a jedna z prvních kapitol se jmenuje Psychologie kapesního nože, tak je jasné, že do noty kápne více chlapům a chlapákům, než dívkám, ženám a dámám, byť praktický chod domácnosti by byl i případě havárie a katastrofy stejně tak jejich, ba možná více, než mužskou záležitostí.
V zásadě jde o to, jak se ideálně a po všech stránkách připravit na situaci, kdy nebude fungovat stát. Může to trvat jen několik málo dnů, ale i déle než týden. Podle odhadu v jedné z kapitol trvají výpadky a sociální bouře 8 – 15 dnů a na ty je dobré být připraven. Aktuálně je svět (elektricky a elektronicky) propojen tak sofistikovaným způsobem, že zásadní výpadek jednoho zdroje může být nahrazen odjinud a nebo naopak poškodí i ostatní systémy.
Jen si představte, že nepůjde proud. Nevyjedou tramvaje ani trolejbusy a Pražané přijdou o metro. Jen to by znamenalo kolaps dopravní obslužnosti, neboť i ti, co běžně autem nejezdí by ucpali silnice. Nebude doma fungovat wifi, takže ti, co těží z výhod vzdáleného připojení na home office nejen, že nebudou moct pracovat, ale ani si v mikrovlnce neohřejí jídlo. A to je jen obyčejný výpadek proudu, byť masivní. Žádná válka, žádný nedostatek. Ostatně jednoduchá ukázka prvního covidového lockdownu ukázala, jak rychle zmizí z obchodů základní potraviny.
Jak si vyrobit pitou vodu z té znečištěné, jaké zásoby mít a kde je uskladnit. Kde vzít energii a jak rozdělat oheň nebo získat alespoň základní léčiva či minerály. „Nedostatek železa v organizmu nelze efektivně odstranit pojídáním přípravků a léků s obsahem jeho anorganických sloučenin. Výsledek neodpovídá očekávání. Aby mohlo být železo využito, musí být nabídnuto v koloidních citrátových nebo chelátových formách. Stačí do jablka zapíchnout velké čisté hřebíky a ponechat je v něm přes noc. Nepříliš vzhledné černé otvory po hřebících jsou přesně tím, co náš organismus dokáže využít.“ Autoři tím zároveň říkají, že kdo si za velké peníze kupuje potravinové doplňky, až příliš často jen mrhá penězi.
Nechybí ani základy léčitelství, ale tady se od čtenáře očekávají jisté botanické znalosti. Poznáte kostival nebo lichořeřišnici jako lék, či mydlici, která v sobě obsahuje saponin usnadňující mytí nádobí? Ve zdravotní nouzi autoři doporučují nechat zplesnivět chléb, vybrat kousky se zelenou plísní obsahující penicilín, z nich udělat kaši, která má sloužit jako lék. Při vědomí, že laik není schopný poznat správný druh plísně a škody, které nevhodné plísňové mykotoxiny mohou napáchat by autor těchto řádků měl s podobným typem léčby problém.
Některé babské rady jsou až na hranici mýtů. Na zácpu prý platí přikládání vaření cibule na podbřišek a na žlučníkové potíže prý pomáhá vlaštovičník větší. „Polévkovou lžíci nasekaných listů spaříme vařící vodou a pijeme 3x denně.“ Je sice jedovatý, ale v knize ho ke krátkodobému užití doporučují. Naproti tomu Josef Patočka a Josef Frynta v časopise Vesmír píší, že „po požití vlaštovičníkového mléka se objevuje podráždění sliznic nebo pokožky, mohou se objevit puchýře, dále se otrava projevuje škrábáním v krku, zvracením, krvavým průjmem a krvavou močí a akutní žloutenkou.“ A ono „mléko“ je obsažené i v listech. Desítky a desítky rad nemusíte využít jen při neštěstí či havárii. Přesličkou umyjete ešus i na běžném výletě.
Mít materiální základ, jako potraviny, vodu či léky je jedna věc. Druhá je umění pracovat s vlastními emocemi a budovat si dlouhodobé přátelské vztahy. V okamžiku krize jsou sousedé nejblíž. Můžete si vzájemně pohlídat majetek, vyměnit přebytky či udělat uliční hlídky. Je důležité se nehroutit, budovat si sebevědomí, které mimo jiné pramení z vědomí vlastních znalostí a zároveň z toho, že se na své nejbližší můžete spolehnout.
Fanoušci military, trampingu či skautingu určitě znají knihy popisující techniky SAS, Delta Force či podobných speciálních jednotek. Ruka noci podaná je zcela adekvátní kniha s velmi podobnými technikami, jen přizpůsobenými na naše poměry. Mít knihu se vyplatí. Je ale dobré se začít řídit alespoň základními radami dřív, než to bude skutečně potřeba. Kdo je připraven není překvapen. Jen si zkuste sami odpovědět na otázku, kam byste si zašli pro pitvou vodu, kdyby z kohoutku netekla a obchody byly ze strachu z rabování zavřené. Jak byste si rozdělali oheň a zdali máte doma sirky, i když jste nekuřáci. Pokud bychom knihu měli shrnout je jediného slova, tak by bezesporu znělo: praktická.
Cílek V., Šmiktátor F., a kol: Ruka noci podaná – základy rodinné a krizové připravenosti, nakl. Dokořán, 2018, ISBN 978-80-7363-914-3