Myšlenkové pozadí premiéra Putina se dá jednoduše shrnout asi takto: Sloužil rozpadlé imperiální sovětské velmoci. Jako špion bezmezně věřil ve „svou“ věc, což mimo jiné obnášelo jakékoli poškozování kapitalistického systému. Jakmile se řízením osudu a prezidenta Jelcina dostal až úplně nahoru, věděl, která struna ruské duše je ta správná a jak na ni brnknout. Současný ruský nacionalismus spolu s bývalou komunistickou propagandistickou masírkou nenechali v duši ruského venkovana moc místa pro demokracii. Byl car, byl Stalin, teď je Medveděva úspěšně zastiňující Putin. Ti všichni chtěli, aby matička Rus byla respektována, či ještě lépe, aby byla dominantní na poli světové politiky. „Naše země, kdysi chráněná nejmocnějším obranným systémem po celé délce svých vnějších hranic, stanula bezmocná jak proti východu, tak proti západu… Ukázalo se, že jsme slabí. A slabí bývají biti,“ řekl Putin v jednom ze svých prezidentských projevů. V Oválné pracovně nesedí otec hvězdných válek R. Reagan, který jasně pojmenoval Sovětský svaz jako říši zla a podřídil bipolárnímu vidění světa americkou politiku. To v důsledku vedlo nejen k rozpadu SSSR, ale i pádu komunismu ve východní a střední Evropě. Dnes prezidentskou židli zahřívá B.Obama, jež je ochotný s judistou Putinem diskutovat. Třeba o odzbrojovacích smlouvách. Na tatami politického klání je to v Putinových očích ústupek, ukázka slabosti, jíž je třeba využít. Chování ruského premiéra jasně naznačuje touhu po bipolárním, respektive tripolárním světě. Kéž by si svět rozdělilo Rusko, Čína a Amerika. Pak je jasné, koho torpédovat.
„Potřebujeme si vytvořit vlastní útočný systém. USA si vytvořily vlastní obranný systém, čímž se cítí bezpečně a proto se budou chovat agresivně ,“ řekl podle médií ruský premiér a více, než nápadně naznačil zvýšenou podporu vojenskému průmyslu a myšlence ruské rozpínavosti. Petruška Šustrová natvrdo vyřkla myšlenku, že Rusko nikdy zbraně útočného charakteru vyvíjet nepřestalo. A smutně proslulá ponorka Kursk a vývoj kavitovaných torpéd Škval (autor těchto řádku se domnívá, že byla na palubě Kursku, byť to Rusko nikdy oficiálně nepřiznalo) to jen potvrzují. Putin vrátil lidem ztracenou sebedůvěru, což mu spolu s chytrou taktikou blokace příštích prezidentských kandidátů vynese v příštích volbách prezidentských úřad. Ten ostatně de facto nikdy neopustil. Pokud se vám tato slova zdají příliš nadsazená, stačí sledovat televizní zprávy. Kdo je v souvislosti s ruskou politikou častěji zmiňován – Putin, nebo Medveděv?
Současná ruská vyjednávací taktika s rukou na ropných kohoutech (loni reálně, letos zatím jen ve výhružkách), bojkotováním odzbrojovacích smluv i vyhrožováním vlastními útočnými zbraněmi je poměrně jasná. Vydírání je normální součást politického vyjednávání. V Murphyho zákonech Helžino pravidlo jasně praví: řekněte ne a pak začněte vyjednávat. Putin asi Murphyho četl, navíc ví co chce a nehodlá o tom moc diskutovat. Rusové s ním souhlasí. U těch, kteří ne a mají dokonce tu drzost svůj nesouhlas projevit, se postará, aby nebyli moc slyšet. Například Politkovskou, Baburovovou, Chlebnikova (novináři), Markelova (právník), Litviněnko (přeběhlík, bývalý příslušník KGB) …… už nikdo nikdy neuslyší.