Jen pro osvěžení paměti si shrňme, co důležitého se u dívčí punkové skupiny Pussy Riot v poslední době odehrálo. Holky si zasouložily v muzeu s tím, že chtějí dát najevo, jak „mrdají na následníka medvídka“, což měla být narážka na putinovsko-medvěděvovskou výměnu funkcí. Video stále dohledatelné na internetu si nezadá s tvrdým pornem, jen sovětská muzika poněkud kazí dojem. Následně udělaly ostudu vulgárním „tancem“ v pravoslavném kostele a dvě z nich za to dostaly 2 roky v těžkém pracovním táboře. Takový putinovský gulag se vším všudy. Málokdo pochybuje o tom, že trest byl na jedné straně režimní mstou, na druhou populistickým gestem zejména směrem k pravoslavné církvi, k níž se v Rusku hlásí 15 – 20% občanů. Kdyby byly odsouzeny k pokutě, prohlášeny za feťačky (což by bezesporu dalo snadno dokázat – punková scéna je známá konzumací lehkých i tvrdých drog) a jejich protest ignorován (Putin by snadno zařídil, aby se ve velkých médiích nic neobjevilo), byl by trest nejen spravedlivější, ale i účinnější. Vždyť šlo provokaci, stržení pozornosti. Ale když na vás všichni kašlou? Dvě členky místo toho zjistily, zač je v lágru chleba. Nevíte zač? Za sedmnáctihodinovou pracovní dobu, za takřka nesplnitelné pracovní normy, za volno jednou za šest neděl a sprchu jednou týdně – pokud vše plníte tak, jak si vedení přeje. Za propuštění Naděždy Tolokonnikovové a Marije Aljochinové se postavili zejména konformní celebrity. Možná proto, že nonkonformisty nikdo, krom jich samých, nebere vážně.
Dámy, které udělaly OSOBNÍ zkušenost s putinovským kriminálem se následně staly popkulturními ikonami, díky čemuž mohou aktivně a účinněji vyvíjet snahu o zlepšení podmínek v ruských ženských věznicích. A přišlo jim fér a slušné vyjádřit vděk těm, kdož se jich zastal. I Madoně. Padl polibek na přivítanou na pódiu, který média označila za polibek smrti. Naděžda a Maria byly za málo „punk“ přístup vyloučeny z Výtržnických kundiček, což je jeden z možných překladů názvu Pussy Riot. Pokud nevěříte, dejte si první slovo z názvu vyhledat google jako obrázek. Jen pozor, nedělejte to v práci! 🙂
Punk is dead. Naštěstí už dlouho, byť čas od času se objeví nějaký zoufalec s propíchaným obličejem nebo umělkyně souložící na veřejnosti, umělci kálející v galerii (kdyby to udělal obyčejný člověk, bezesporu bude považován za nekulturní hovado a jeho výkal nebude uměleckým artefaktem) či pěstující řeřichu na použitých dámských vložkách. Všichni na svou obhajobu tvrdí, že posouvají hranice umění. Hranice vkusu možná. Punk is dead mimo jiné proto, že usmrtí ty, kdož pochopí důležitější hodnoty, než je soulož v muzeu. Třeba cenu chleba.