Je zvláštní, jak moc někteří úředníci či média měli snahu gay průvod zpolitizovat a dát akci jiný, než ryze festivalový rozměr. Petr Hájek tvrdil, že jde o nátlakovou akci a vážnou politickou demonstraci, Jakub Železný se snažil dát Prague Pride politickou konotaci několikerým připomenutí (zcela mimo faktickou stránku diskuze) členství pražského primátora v ODS. Jako by záštitu převzalo ODS a nikoli primátor města, v jehož ulicích se průvod a doprovodné akce konaly. Řeči o tom, že gayové a lesby nepotřebují žádat nějaká práva, neboť jim je nikdo neupírá, byly zcela mimo mísu. Kdyby totiž byly pravdivé, tak se nad průvodem nikdo nepozastavuje. „Raději mě tady nefoťte,“ říká mladá slečna s becherovkou v ruce. „Ráda bych pracovala v diplomatických službách,“ zdůvodňuje svou prosbu a nechtíc tak potvrzuje fakt, že by ji zveřejněné snímky mohly v kariérním postupu ohrozit. Nakonec ale stejně zapózuje, možná proto, že se rozhodla přiznat otevřeně podporu akci, nebo byla becherovka silnější než hypotetická diplomatická kariéra. Její obavy jsou v přímém kontrastu se slovy V. Klause, jež uveřejnil na hradním serveru: „Je kontraproduktivní a přebytečné vyjadřovat podporu právům, jež v ČR nikdo nepopírá ani neupírá“. Těžko říci, zdali je to vědomá lež nebo jen neobratná formulace. Homosexuálům sice nikdo nic neupírá, jen prezident vetoval zákon o registrovaném partnerství a jeden z jeho přímých podřízených označil homosexuální občany za devianty. Není divu, že se to mnohých dotklo. Matka jednoho z gayů zcela nevhodný Hájkův výrok okomentovala na transparentu „Můj syn není žádný deviant!“ Ladislav Jakl, ředitel politického odboru Pražského hradu označil na svém webu pražský pochod za „arogantní exhibici homosexuálů“. Exhibice to bezesporu byla, tou byly i komunistické prvomájové průvody a jsou jimi volební bilboardy a lživá předvolební politická vystoupení. Ovšem na rozdíl od posledně zmiňovaného příkladu šlo o exhibici s nulovou škodlivostí, bez kriminálních deliktů (akci „zevnitř“ monitorovali kriminalisté v civilu, vrtulník, říční policie). Přestupků se dopustili hololebí pravičáci, kteří přes hlavy policistů skandovali urážky vedoucí k postihu v rámci přestupkového řízení. Zákon č. 200/1990 Sb. v paragrafu § 49 totiž poměrně jasně říká, že přestupku se dopouští ten, kdo jinému ublíží na cti tím, že ho urazí nebo vydá v posměch či úmyslně naruší občanské soužití vyhrožováním újmou na zdraví, drobným ublížením na zdraví schválnostmi nebo jiným hrubým jednáním. Účastníci festivalu, a nebyli to zdaleka jen lesby a gayové, je zvesela za tónu taneční hudby ignorovali, což nadávajícím (a bezesporu v některých případech i homosexuálním) pravičákům na náladě nepřidalo.
Žádný návštěvník Prague Pride, ať už je jeho sexuální orientace jakákoliv, nemohl akci vnímat jako nátlakovou či dokonce politickou. Ne že by se na sebe lidi občas netlačili, ale to se při tanci děje na každé diskotéce, nebo se tam neobjevili politici. J. Paroubek či M. Bursík se přišli podívat a bezesporu se ve správnou chvíli svou účastí vytasí. Zpívalo se, tančilo, prodávalo předražené pivo. Prostě obyčejná festivalová klasika, jen oděná do duhových barev a maximální tolerance.
Začali jsme slovy Jiřího Hromady. Budiž mu dáno i poslední slovo. „Kdysi, v dobách minulého režimu se vyprávěl vtip určený tehdejšímu komunistickému prezidentovi: Husáku. I kdyby si se zbláznil, slunce opět dnes opět zajde na západě. Můžeme jej drobně upravit. Klausi. I kdyby si se zbláznil, my jsme tady“. A jaká by měla být reakce prezidenta, pokud je skutečně prezidentem všech občanů ČR? Pokrčení ramen a slova… „no a co má být“.
fotografická galerie k akci je umístěná tady