Reklama
 
Blog | Topi Pigula

Pouze pro VIP – recenze

Teddy je kriminálník. Ovšem polepšený. Za únos si odseděli osm let a vězení mělo přesně ten účinek na který přísahají jeho zastánci. Už se tam nechtěl vrátit. Raději bude sekat dobrotu. Jenže znáte to: chcete-li pobavit Boha, seznamte ho se svými plány.

Teddy po propuštění logicky nemá práci a navíc na něj dolehnou stíny minulosti. Má vrátit jakýsi dluh o jehož existenci neměl do té doby ani ponětí. Jenže nemít zaměstnání a potřeba vrátit značný obnos zpět do lidského podsvětí hrozí jediným – vrátit se zpět k „rychlým“ penězům. Tedy ke zločinu. Naštěstí se na něj obrátí advokátní kancelář s nabídkou velmi dobře placené zakázky. Má pomoci najít uneseného muže a jeho kvalifikací je spolu se schopností bystrého úsudku dokonalá znalost prostředí. Koneckonců sám si únos „odkroutil“.

„Philip Schale byl dneska večer tiptop – nepřekonatelný. Celý outfit: třicet dva tisíc u Hanse Alldeho – prvotřídní košile, navíc objednaná na zakázku přímo z Itálie.“ Asi si umíte Philipa představit. „Vystajlovaný“ chlapík, který se narodil se zlatou lžičkou puse, takže nikdy neměl do kapsy hluboko a do žlabu vysoko. Není divu, že se dostal do hledáčku únosců a skočil s kleštěmi uštípnutým prstem a kladivem způsobenými ranami svázaný na statku. Zraněný a vydíraný. Únosci chtějí miliony a dost je zaskočí, že banky mají své stropy pro převod takových částek, zvláště jde-li o převod do malé thajské banky. Situace se jim vymyká z rukou, trpělivost se vytrácí, nervozita narůstá. Přichází ke slovu kleště a kladivo. Pokud by se jednalo jen o únos pro peníze, což se v tomto případě dá předpokládat, tak situaci komplikuje fakt, že Philipa těsně před únosem kdosi přepadl a bez vysvětlení ho donutil vstoupit na tenký led zátoky. Philipa měl už předtím někdo v hledáčku a policie to nebyla. To vše je potřeba při vyšetřování, které nechce rodina svěřit kriminalistům, vzít v úvahu. Důvodem soukromého pátrání jsou časté úniky informací prosakující do bulváru vždy, když je vyšetřována nějaká vlivná či bohatá osoba. Únosci by se o postupu policie mohli dočíst z novin. Není potřeba jim dávat informace až pod nos.

Emelie je koncipientka právnické kanceláře, která ve vidině služebního postupu dře od nevidím do nevidím. Je morálně bezúhonná, snaživá a dostane za úkol kontaktovat Teddyho

a spolupracovat s ním na případu. Zejména poslední bod se ukazuje jako takřka nesplnitelný, neboť Teddy si „spolupráci“ představuje po svém. Tedy ignorováním jakékoli spolupráce. Jenže díky svým zkušenostem ví co dělá. A dělá vše proto, aby zůstal na správné straně zákona. Původně záporák se stává pracovitým klaďasem. Kniha jako správná detektivka graduje až do posledních stran, jenže hlavním rozuzlením není kdo a proč unesl Philipa na jehož osvobození se Teddy podílí. Až úplně nakonec se ukáže, že jeho osmiletý pobyt za mřížemi měl jiný důvod. Ale ten by slušný recenzent prozradit neměl. Ale může naznačit. Stal se figurkou ve hře vysoce postavených pedofilů.

Anglicky psané výkřiky, které dokonce nemající na konci knihy překlady, mohou čtenáře mást. U útržků písní linoucích se z rádia snad mají jakousi logiku, ale proč by Švéd Dejan vítal Teddyho, taky Švéda, opouštějícího brány vězení výkřikem „my friend!“ zůstává záhadou. Anglických nelogických vět je v textu povícero. Na realitě příběhu naopak přidávají skutečnosti známé čtenáři z vlastního života. Reklamní plakáty lákají na nejnovější mobilní tarify. SMS zdarma, neomezené volání, neomezená data, zkrátka: naprostá svoboda. Jenom se nám upíšeš na 36 měsíců.

Není to knížka, kvůli které jsem nešel spát, tak jako se mi to stávalo u detektivek Jo Nesba, ale je to knížka, která naprostou většinu času nenudí. Teddy není nesmrtelný Flemmingův Bond, ale chlapík se svými pochybnostmi. Zároveň jako většina knižních i filmových detektivů, přestupuje zákony, vloupá se do bytů, zkrátka dělá vše proto, aby případ byl vyřešen a čtenář mu to odpustí, neboť je na podobné postupy zvyklý a případ skutečně vyřešen je. Skutečnost by byla bezpochyby jiná, vzhledem k množství postav by případ bezesporu někdo na policii nahlásil. Právě množství postav je prvek, jež se knize, potažmo jejímu autorovi, dá vytknout. Mě, coby nepříliš pozornému čtenáři občas působily trochu chaos. Chci se do příběhu vžít a ne dávat pozor, kdo je kdo. Zatímco u Nesba i přes neuvěřitelnost zápletky člověk příběhu věří, tady jsem s tím měl místy problém. Může to být dáno mimo jiné tím, že u zřejmě nejproslulejšího autora skandinávské krimi Nesbo sleduje hlavní, byť nesmírně zamotanou, nit příběhu, zatímco tady je rovin více. Kriminálník, advokátka, balkánská mafie… Nicméně na konci se spojí ve velmi překvapivou pointu. Severská krimi si u nás buduje silnou pozici a Pouze pro VIP z ní nevybočuje. Téma pedofilie táhnoucí se celým příběhem a jeho vyvrcholení na samém konci je dobře, nevulgárně pojato. Zato sladkobolný, až americký závěr, si Jens Lapidus mohl odpudit. Až do objevení Jo Nesba jsem nebyl milovníkem detektivek a Lapidus má tu smůlu, že ho srovnávám s tím nejlepším, co takzvaná skandinávská detektivka nabízí. Nicméně čas vyhrazený Pouze pro VIP nebyl promarněným.

Lapidus J.: Pouze pro VIP, nakladatelství Kniha Zlín, Zlín 2015, ISBN 978-80-7473-379-6

Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama