Reklama
 
Blog | Topi Pigula

Podzemní památky středních Čech – recenze

Kniha, která není jen o podzemí, ale i o historii, mýtech, geologii, krajině, lidech a souvislostech.

Když se řekne „geologický útvar“ středních Čech, nebo místo nápovědy použijme Český kras či Karlštejnsko, co vás napadne? Lom Amerika? Pokud ano, jste doma. Právě tenhle lom je první fotkou knížky, která by se právem měla stát učebnicí na téma „Jak popularizovat a nenudit“.

Grafická část

Výjimečně začnu obrazovou částí a nikoliv textem, neb ta zaujme dřív, než se člověk do knihy začte.  Luxusní jsou fotografie, mnohé z nich celostránkové a velký formát si rozhodně zaslouží. Autoři v textu píší, že „jen z podzemí jsme vybrali z pěti tisíc již protříděných fotografií a fotografické dokumentaci jsme v posledních třech letech věnovali 140 pracovních dní.“ A je to poznat. Navíc popisky nejsou fráze typů „prudce tekoucí voda vytváří nádherné scenérie“, což můžete naspat takřka na jakýkoli horský potok (tohle dělají editoři v médiích, když jim fotograf nedodá konkrétní popisku), ale dodávají další jasné a konkrétní souvislosti a fakta, jako například „V alpské oblasti probíhala ve vysokých, téměř horolezecky dostupných stráních prospekce již v eneolitu. Všimněte si mladší průzkumné štoly v dolní části vodopádu Geinfeldbach u Bischofhofenu“. Přiznám se, že bez popisky, bych si štoly nevšiml.

Podzemní památky středních Čech - kniha

Podzemní památky středních Čech – kniha

Čtenář musí být zvídavý

Kniha není určena těm, kteří v záhlaví svého facebookového profilu mají napsáno, že absolvovali „vysokou školu života“, naopak od čtenářů vyžaduje dávku skutečného vzdělání a znalostí. Kdo se chytá v pojmech z historie, metalurgie, geologie, petrografie, mineralogie, klimatologie, hornictví či ekologie, je ve výhodě. Víc souvislostí pochopí ten, kdo umí číst geologické nebo geografické mapy (tady žádná v telefonu fungující aplikace nepomůže).

Reklama

Vědění (ne)bolí

Nicméně jazyk, jakým je text psát je natolik srozumitelný, že bezpodmínečná znalost daných oborů není nutná. Ovšem čtenář musí disponovat obecným rozhledem, který autoři doplní neuvěřitelným množstvím zajímavých souvislostí. A to je v aktuální době rychlých informací a polarizovaných hodnocení (ano/ne, dobrý/špatný) pro mnohé lidi složité a špatně pochopitelné. Souvislosti vyžadují přemýšlení na straně jedné, ale za to přinášejí obohacení na straně druhé. Až budete listovat kapitolou Houbařův průvodce podzemím a žasnout nad fotkami budete si říkat „tak to jsem vůbec netušil“, jste můj člověk a ideální čtenář, tedy moderně řečeno cílová skupina, této knihy. Nemusíte být mykologem ani speleologem, chce to jen mít touhu poznávat a umění žasnout.

Dočtete se, jak prospekce kovů ovlivňovala zakládání říší (kap. Kovový pravěk: příběh bronzových říši) a čím bylo pro horníky důležité dolování ve Vídni, v Mauku, „kde byly odkryty 10 000 let staré doly na červenohnědé rohovce z jurských vápenců. Tento nález může být důležitý z hlediska technologie – protože právě zde si staří horníci vyzkoušeli práci v tvrdé hornině.“ Knihu můžete namátkou otevřít takřka na jakékoli straně (vyzkoušeno za vás) a vždycky narazíte na nějakou fascinují souvislost nebo údaj. Věděli jste, že v českých v jeskyních žijí bakterie, které se živí ionty oxidovaného železa a manganu? A že v pleistocénu u nás žijící hyeny používaly jeskynní prostory jako chladničky, kam si uskladnily zbytky svých hostin?

Někdy jsou předkládané informace až bizarně aktuální. „Na šachtě bývá záchod sestávající se z železné nádoby s víkem umístěn v nějaké odbočce. Ty však na (vodovodním) přivaděči nebyly a tak horníci někdy chodili kadit do hromad kamení přímo v chodbě. Na uranové šachtě by s tím problém nebyl, ale stalo se, že v mokrém štolovém prostředí se rozšířily bacily střevní infekce. To se ovšem neslučovalo s posláním štoly, ve kterém nesmělo vzniknout infekční ohnisko. Všichni pracovníci závodu byli preventivně očkováni, a kdo dostal průjem musel být vyšetřen.

Kam se chcete podívat?

Kapitola Kutná hora v sobě nese příběh toskánských bankéřů, v Příbrami nelze minout skvěle zpracovanou historii uranu. Voda pro Prahu se ukrývá v kapitole o Želivce a na své si přijdou i milovníci živého podzemí, protože i jeskynnímu životu se autoři věnují.

V této souvislosti asi každého napadne postup státu a (ne)vyšetřování havířů v dole OKD na Karvinsku, odkud se šířil koronavirus SARS-CoV-2.

Proč Jermanová?

Představte si, že máte na sobě nádhernou halenku a na ní malý flek od kafe. Na místě, kde nikdo nekouká, ale kdo si ho všimne, ten o něm ví a najednou to kazí celkový dojem. Je to maličký flíček od hnusného, levného, nepotřebného kafe. Tak přesně to je předmluva knihy, které se zřejmě z marketingových či politických důvodů (na to znají odpověď buď autoři nebo vydavatel) zhostila hejtmanka středočeského kraje Jaroslava Pokorná Jermanová. Ano, ta z ANO, manželka vykuka kadeřníka, která žaluje na vlastní zdravotníky poté, co řeknou, jaká je situace v jejím kraji s rouškami. Odborně nemá s žádným s témat v knize absolutně nic společného…. a přesto v knize musela být. Možná na knihu kraj přispěl a toto je úlitba. Na kvalitě v knize uvedeného textu to nic neubírá, podobně jako halenka s malinkou skvrnou, které pokud si jí nevšimnete pořád zůstane skvělým kouskem. Halenka se dá vyprat a předmluva vyříznout. A nebo se budeme tvářit, jak to lidé ve slušné společnosti dělají, že neexistuje.

Pár osobních slov

Na knize se podílelo celkem 9 autorů a odvedli skvělou práci. Před časem jsem navštívil rudné příbramské haldy a po přečtení mám znovu chuť se k nim vrátit. Když jsem v knize narazil na snímek „sklepního pavouka“ mety temnostní, vzpomenu si na to, jak jsem ho fotil v podzemí jakési ruiny v Lužických horách a o tom, že populace koníka jeskynního v ČR tvoří jen partenogenetické samice (bez přítomnosti samců se rozmnožující) jsem vůbec nevěděl.

Rád bych napsal, že knihu doporučuji, jenže to mi přijde zoufale málo. Stejně tak málo je si ji jen půjčit v knihovně, přečíst a vrátit. V tom, že ji vlastním vidím obrovskou výhodu nejen jako publicista, který z knih čerpá data a informace, ale i jako milovník cest po světě, který teď v době koronavirového poblouznění zákazy věnuje svůj „cestovní čas“ Česku. Podzemní památky středních Čech dodávají k putování novou motivaci a další dimenzi. A to i zpětně. Zkrátka a jednoduše, z Podzemních památek jsem nadšený nejen kvůli jejich skvělé fotografické stránce, ale zejména kvůli komplexnosti informací, které, jakkoliv jsou odborné, jsou podávány tak, že je pochopí každý, kdo na střední dával v přírodopisu pozor.

Cílek V. a kol.: Podzemní památky středních Čech. nakladatelství Dokořán 2019, Brno, ISBN 978-80-7363-942-6