Každý soudný člověk tuší, že dá-li výpověď, jde to rizika, bude přijata. Rentgenolog Martin Engel – šéf lékařských odborů – dal výpověď a ona byla přijata. Vedení špitálu nezaváhalo a okamžitě si našlo náhradu. Vlastně nejde výpověď nepřijmout. Platí zákonná výpovědní lhůta a po třech měsících sbohem a šáteček. Část doktorů si svou „výpověď“ pojistila dohodou, že budou přijati zpět, neboť jde jen o demonstraci síly a sounáležitosti. Martin Engel si záda nekryl (možná tušil, že by vedení nemocnice na dohodu nepřistoupilo). Navíc, kdyby se to provalilo, větší diskreditaci kampaně si lze už jen těžko představit. Jak ukazuje uzavřená a okamžitě zpochybněná dohoda LOKu s vládou, tak z hlediska marketingu byla kampaň Děkujeme odcházíme velmi úspěšná. Doktorům sice morální renomé nezvedla, ale platy ano. A to šlo. Peníze až v první řadě. Není na tom nic špatného. Jenže pracně dosažená dohoda neplatí, neb odbory zavelely k pohotovosti, aby jejich šéf nepřišel o místo. Ve vyhrožování výpověďmi se má pokračovat.
Z hlediska zaměstnavatele jsou odbory veš v kožichu a šéf odborů je vrchní všivák. Nicméně někdo tuhle úlohu na sebe vzít musí a právě proběhnuvší týdny ukázaly, že moc a pozice odborů je opravdu velmi silná. LOK pracoval profesionálně, nátlakově (což k jeho práci patří), odvážně. Dokázal doktorům podsunout myšlenky s nimiž nesouhlasili, ale nezbylo jim nic jiného, než v souladu s nimi postupovat. A vytrvat. Být v čele vyjednávacího odborářského týmu vyžaduje odvahu. Takový člověk bude v kolektivu (možná) oblíben, neb nastavuje svůj krk za ostatní, ale na druhou stranu se nesmí divit, že zaměstnavatel nebude zrovna hýkat nadšením, že má někoho takového zrovna ve svém zaměstnaneckém poměru. Kdyby odbory chtěly napravit svou pokřivenou pověst vyděračů (nemají to zapotřebí, o tu jim nejde), uznaly by uzavřenou dohodu a Engel by si musel hledat jiné místo. Bylo by to fér právě podle jím uzavřené dohody. To že si nemocnice okamžitě našla náhradu vypadá jako schválnost, ale upřímně řečeno, je se co divit? Jak dokazují jeho vlastní slova, že „revoluce občas požírá vlastní dětí“, byl si rizika vědom. Dohoda je dohoda a dotlačení vlády k podpisu stálo nemalé peníze. PR agentury nepracují zadarmo, něco stojí ovlivňování médií, potisk triček, zpracování a tisk propagačních materiálů, přebarvení sanitky… – doplňte si dle vlastních zkušeností.
Signál vyslaný směrem k odborářům je jasný – umíme držet basu (alespoň s těmi výše postavenými). Samozřejmě není reálné, aby se podobný nátlak nátlak opakoval v případě „obyčejných“ doktorů. Signál ke všem ostatním praví: dejte si na nás bacha, dohody nectíme a každá záminka pro pokračování (zvyšování) nátlaku je pro nás dobrá. Věříme doktorům? Jak se zdá, tak naštěstí ano, jinak by u nás kvetla živnost mastičkářská, zaříkavačská, místo operatérů by se zaměstnávali vykuřovači a místo gamanože by se léčilo pomocí „pozitivně“ nabitých krystalů. Zato před odbory je dobré býti na pozoru.
PS. Poslední zprávy říkají, že odboráři dávají přednost dohodě s vládou před solidaritou se svým šéfem. To na výše napsaném nic nemění.