Název naznačuje, že rostlinstvo bude v knize hrát prim a zbytek přírody je jen jakousi kulisou na pozadí. Není divu, tři ze čtyř autorů jsou botanici (J. Kubíková, L. Hrouda, A. Skalická), zatímco J. Kříž zastupuje geologickou a paleontologickou část přírody. Všichni jsou nejen zkušení odborníci ve svých oborech, ale i ostřílení publicističtí matadoři, což se odráží na faktograficky vysoké úrovni knihy. V předmluvě si autoři spolu s Ladislavem Čelakovským povzdechli, že „mladý přírodník neví kam zrak obrátit a tak mu zůstává květena okolí z největší části tajemnou rouškou zahalena.“ Tento povzdech odhaluje největší slabinu knihy – není totiž pravdivý. Jak dokládá bibliografie pokrývajících sedm stran v závěru recenzované publikace, v průběhu posledních několika desítek let spatřila světlo literárního světa velmi slušná řádka materiálů věnujících se pražské přírodě, přičemž stěžejním a vyčerpávajícím dílem je XII. svazek edice Chráněná území ČR z roku 2005, kde je jako první z autorů uvedená Jarmila Kubíková. Ačkoli se jedná o knihu zaměřenou jen na chráněné území našeho hlavního města, jsou v úvodu zmíněny i celkové přírodní poměry této oblasti. Podobné je to s přírodou Prahy v celé plejádě dalších knih. Namátkou lze jmenovat publikace J. Chlupáče (geologie) či V. Cílka (krajina, geologie, geobotanika). Neznámá tvář Prahy často sumarizuje a zpřístupňuje informace rozeseté ve vědeckých statích a popularizačních článcích ukrytých v poměrně širokém a veřejnosti často neznámém spektru časopisů a sborníků. Někdy jde o i v knihovnách špatně dohledatelné příspěvky, jindy obecně přístupné materiály na více či méně odborných webech. Příkladem budiž soubor článků věnovaný rostlinstvu pražských nádraží. Informace, tu populárnější, onde odbornější, zájemce o přírodu tohoto území najde. Pokud umí hledat a ví, co hledá. Kniha tak vlastně zastupuje poměrně čtivý souhrn toho nejznámějšího. Těžištěm jsou popisy v Praze se vyskytujících druhů flóry, jaké najdeme v desítkách jiných publikací a internetových odkazů. Výhodou je, že tady k nim je občas přiřazena zajímavost týkající se konkrétní lokality a informace může sloužit jako odrazový můstek k dalšímu hledání. Příkladem může být vinice v Modřanech, která je nejjižnější pražskou vinicí. Ovšem pro konkrétnější informace o její historii je nutno jít do internetových zdrojů. Grafická stránka knihy nabízí množství vydařených pérovek a 71 kvalitních barevných fotografií. V kapitole o neofytech, tedy povětšinou nechtěných „novinkách“, zmiňuje necelou třicítku druhů, jako jsou dva druhy křídlatek, bolševník velkolepý, bez černý či trnovník akát, což jsou obecně známé invazivní rostliny. Škoda, že není zmíněna mexická opuncie, neofyt, jenž se po svém „útěku“ ze zahrádkářské kolonie uchytil v přírodní rezervaci Chuchelský háj.
Neznámá tvář Prahy je kompilačním dílem uceleně shrnujícím známá fakta. Navazuje na titul nakladatelství Dokořán z roku 2003 s názvem Střední Čechy – příroda, člověk, krajina, na které se spolupodílela i Jarmila Kubíková, jedna z autorek Neznámé tváře. Neobjevuje nic neznámého, ale přesto může být užitečným titulem pro studenty přírodních věd i přírodomilného pražského turistu, který se dozví, jak se dostala kavylová step na Cikánku v Radotínském údolí (stejně jako na čedičové vrchy Českého středohoří) a jak se měnila zdejší květena v průběhu věků. Chcete tip na výlet? Stačí se podívat na stranu 226 – 238 s přehledem zdejších chráněných území, porovnat je s mapou na předsádce a můžete vyrazit do toho nejbližšího. Ovšem předtím se stejně vyplatí pro podrobnější pohled nahlédnout do zmiňovaného XII. svazku edice Chráněná území ČR.
Kubíková J., Kříž J., Hrouda L., Skalická A., Neznámá tvář Prahy – příroda a rostlinstvo, Praha 2014, nakl. Dokořán, ISBN 978-80-7363-599-2