Reklama
 
Blog | Topi Pigula

Netopýr – recenze – detektiv Hole tentokrát v Austrálii

Už jste někdy stáli před pasovou kontrolou a imigrační úřednice se podezřele dlouho dívala do vašeho pasu? Pokud ano, tak víte, jak se cítil Harry Hole při svém příletu do Austrálie, kde měl být nápomocen vyšetřování vraždy bělovlasé mladé Norky.

Harry Hole vchází na scénu. Tak „bombastický titulek“ by příslušel knize vycházející 18. 2. pod taktovkou Knihy Zlín. Ovšem tato „Holeyho prvotina“ vychází až v době, kdy čtenář zná tohoto detektiva Holea ze Spasitele či Sněhuláka, takže může srovnávat. Aby čtenář souzněl s příběhem, musí mu věřit. Tohle je detektivka, která může vzbudit pocit, že takhle nějak se to mohlo odehrát“. Zatímco Spasitel se odehrává v uvěřitelných reáliích, s Austrálií je to horší. Už samotný fakt, že Hole přilétá pomoct s vyšetřováním do Sydney má k realitě daleko. Australská policie si volá skandinávského vyšetřovatele při vraždě Norky asi stejně často, jako ta česká touží po FBI při úmrtí Američanky v Praze. Sice je to v textu vysvětleno, nicméně vysvětlení je to krkolomné a v policejní praxi v podstatě nemožné. Na to, že se děj odehrává u protinožců se v příběhu vyskytuje severských prvků, od Norky Gro Harlem Brundtlandové v televizi po po utkání mezi Austrálií, Novým Zélandem a Norskem v novinách či bezdomovcem z Finska. Původní obyvatelé jsou zde poněkud krkolomně překládáni jako Austrálci a nikoliv jak jsme my zvyklí, jako aboridžinci a pokud jedna z linií příběhu měla být představení jejich kultury a minulosti, tak se to děje jen velmi povrchně. Ve Spasiteli se toho čtenář o prostředí Armády spásy dozvěděl více.

„Když do Austrálie přišli běloši, bylo tu sedm set padesát tisíc domorodců rozděleno do šesti sedmi stovek kmenů. Mluvili více než dvě stě padesáti jazyky, řada z nich přitom byla stejně rozdílná jako angličtina a čínština. Jenže kulky a střelný prach, nové nemoci, proti nimž neměli domorodci protilátky, integrace a jiná pozitiva, která s sebou běloši přinesli, vedly k dramatickému snížení počtu původního obyvatelstva. Mnohé kmeny úplně vymřely. Když vymizela někdejší kmenová struktura, začala se pro to, co zbylo, používat všeobecnější označení. Austrálci, kteří bydlí tady na jihovýchodě, se nazývají koori,“ začleňuje Nesbø původem domorodé obyvatele do příběhu pomocí jednoho z policistů.

Nicméně výše zmíněné výtky jsou ale jen marginální záležitostí, důležitý je příběh, jež má klasický detektivní postup. Skoro vyléčený alkoholik Hole (během děje do“toho“ zase spadne) pomáhá při vyšetřování, přičemž jeho hlavním nástrojem je intuice a čtenář je vtahován do příběhu tak, aby měl pocit, že ví, kdo je vrah. V danou chvíli si to myslí i detektiv a přesvědčí i lidi kolem sebe. Děj letí, psán je svižně a jeho uvěřitelnosti napomáhá fakt, že netečou potoky krve, protože australští policisté s Holem v týmu to nemají zapotřebí. Byť z původně jedné vyšetřované vraždy se vyklube hledání vraha sérového.

Reklama

 

Silnou stránkou Jo Nesbø je práce s popisem reálií, které zná buď z filmů, nebo (možná) z vlastního cestování.„Pláž se začínala vyprazdňovat a proudil tu rovnoměrný dav toho typu lidí, kteří zaplňují nejznámější a nejkrásnější australské pláže: surfaři s bíle natřenými rty a nosy, kolébající se svalovci, dívky v ustřižených džínách na kolečkových bruslích, opálené béčkové celebrity a plážové nymfy vylepšené silikonem, zkrátka The Beautiful People, mladí, krásní a – přinejmenším na povrchu – úspěšní.“ Výborně vystiženo, zvlášť ti, co nemají silikonem vylepšené poprsí souzní s přesvědčením, že jde skutečně jen o povrchové vylepšení, jež ti „duševně bohatí“ nepotřebují. Občas člověka potěší jednoduchý fórek nebo politicky nekorektní poznámka.

 

Nehodí se vyzradit pointu, nicméně všichni jen trochu poučenější čtenáři detektivek vědí, že vrahem není ani zahradník, ani hlavní podezřelý. Netopýr je kniha krásně odpočinková, něco, co lze bez problémů doporučit, protože nezklame. Nejde o knížku z níž by se i po létech citovalo, ale pokud máte rádi detektivní klasiku neprohloupíte. Jo Nesbø se bezesporu lépe cítí ve svém domovském prostředí severu Evropy (podobná zápletka by se dala vykonstruovat i tam), ale proč se uprostřed zimy alespoň knižně a odpočinkově nepodívat k protinožcům. A nenechte se zmást názvem, netopýr se v knize vyskytuje jen coby domorodý symbol smrti. A jak je u Knihy Zlín dobrým zvykem, bude možné knihu získat i v elektronické podobě.

 

Jo Nesbø: Netopýr, nakl. Kniha Zlín 2013, ISBN 978-80-7473-048-1 ISBN 978-80-7473-050-4 ePub ISBN 978-80-7473-051-1 mobi