Reklama
 
Blog | Topi Pigula

Nechci slevu zadarmo

 

Kauza 90% procentní slevy, kterou pro ČSSD získala agentura Médea ukázala, jak předražený je byznys s reklamou.

Smlouvat se vyplatí. Velká část asijského všeobecného a českého reklamního trhu je na smlouvání postavená. Princip je jednoduchý. Prodejce nahodí přemrštěnou cenu, kupující ji sníží a obvykle se dohodnou někde v 70% původně diskutované částky – tedy sleva 30%. Prodejce ví, že kdyby nahodil zcela nesmyslně vysoko, byl by nápadný a nikdo by se s ním nebavil. Ovšem nejsme v Asii. V Česku můžete poskytnout slevu 90% a ještě pořád vydělat. Možná je to tím, že ceníkové ceny jsou totálně nadsazená „hausnumera“ sloužící k odpichu diskuze o skutečné ceně a zároveň k naději, že se najde hlupák (nebo zahraniční poctivec věřící českému psanému slovu) který cenu bez remcání zaplatí. Jenže ceny inzerce jsou nehorázně přemrštěné a marže zprostředkovatelů jdou do mnoha desítek procent. Není divu, že se deformovaný trh začíná kroutit. „K 1. 5. dojde ke snížení ceny velkých formátů inzerce v deníku Hospodářské noviny. Podle ředitele inzerce vydavatelství Economia Jana Plamínka jde o logický krok, který musel nastat po mnohaletém pravidelném zvyšování cen inzerce o jednotky procent, které v posledních letech nekorespondovalo s vývojem trhu. Ceny se nemění u malých formátů. O velké inzeráty je ale podle Plamínka v poslední době na trhu obecně menší zájem a vydavatelství je tak tímto krokem chce vrátit do hry, ale současně nechce jít cestou nepřiměřeně velkých slev. Barevná celostrana zlevní o 25 %, tedy o 100 000 Kč. Levnější budou i ostatní formáty větší než 1/3 strany,“ přiznalo nakladatelství Economia. Jiní to nepřiznají a poskytují slevy v desítkách procent. Často je poskytnutí „slevy“ přímou podmínkou zadání inzerce. V mediálně obchodní branži ví každá čerstvě nastoupivši sekretářka, že ceníkové částky – tady ty, z nich se posléze pracovávají statistiky – jsou zcela nesmyslné.

České dráhy se potýkají, nebo to alespoň tvrdí, z nedostatkem peněz, jež jim brzdí efektivní revitalizaci vozového parku. Přitom v minulém roce utratily za reklamu v jedné z agentur 65 milionů korun. O rok dříve to bylo o čtyři miliony méně. Kdyby byly ČD stejně šikovné jako ČSSD a ušetřily by z loňských nákladů na reklamu u Medey podobně jako ČSSD 90%, tak měly 58,5 milionu k dobru. Za to už by se „nějaký ten vagon“ zrenovovat dal, pár lokomotiv koupit. Jenže drahám takto šikovně skrytý sponzoring nikdo nedá a dráhy se svou špatnou pověstí perou do reklamy další a další miliony, jako by peníze neuměly utratit smysluplněji. Ruku na srdce. Kdybychom přišli o reklamu na „levný“ elektrický proud či telefonní volání (což je ve skutečnosti finta k přetahování zákazníků, kteří netuší, že si moc nepomohou), vložky s perutěmi, nádražní časák, či o partičky lichvářů, kteří vám půjčí, aby vás o rok či dva později začal odírat s kůže – stalo by se něco?

Bylo by neférové a zlomyslné tvrdit, že ČSSD ušetřila a prohrála, neb je jasné, že důvod volební porážky leží zcela jinde, než ve lživých bilboardech. Stejně totiž lhaly všechny strany. Věřit volebním slibům je stejně nesmyslné, jako dávat peníze stranám za každý hlas vhozený do urny. Sliby zmizí po uzavření volebních místností stejně rychle jako peníze daňových poplatníků ve stranických rozpočtech. Ale sluší se „socdemákům“ poděkovat za kouzlo nechtěného. Slovy Jaroslava Tvrdíka v Hospodářských novinách: „Jaromír Soukup, majitel společnosti Médea, poskytoval ČSSD služby na nejnižší možné hranici ziskovosti a ve veřejných rozhovorech, které uskutečnil, hovořil o marži asi 2 až 3%.“ To znamená, že normálně má marži přesahující 90%. Budiž mu přáno. Jen je škoda, že je mu dopřáno z námi odvedených daní. Švejkův feldkurát Katz to vystihl dokonale: To se nám to hoduje, když nám lidi půjčujou.

Reklama