Na to, že jde o beletrizovanou formu doktorandské práce, je férové knize přiznat čtivost. Publikací tohoto typu, jež mají šanci zaujmout více lidí, než jen oponenta a pár odborníků z oboru, je jako šafránu. Kvalit Losu a sázky Michala Horáčka (vynikající vysokoškolská práce sahající do historie sázek a losovaček) kniha Kristiny Ulmanové sice zdaleka nedosahuje, ale i tak je čtivější, než naprostá většina vysokoškolských prací. Celek autorka rozdělila do dvou kapitol. Český turista ve 20. století (snaha o zatřídění „turistů“ a jejich popis jejich vybavení) a Cestovatel odborník (vysvětlení motivací a popisy konkrétních cest, přičemž za cestovatele odborníka je uváděn např. A. Frič či F. Křižík). Kdo je vlastně v pojetí této knihy turista? „Délka turistovy cesty by měla být delší, než 24 hodin. V opačném případě se nejedná o turistu, ale o výletníka.“ Různých „definic“ určujících, kdo je turista, cestovatel, výletník… je v knize několik a pokud by se braly doslovně, budou si vzájemně odporovat. Zvlášť vtipný je tříděním posedlý Guth Jarkovský. Podle něj se turisté dělí „na pěší (nejvlastnější), novodobé (ochotné cestovat lodí či vlakem), kombinované a horolezce“. O kus dál ale citát od stejného autora dokazuje jeho nadčasový postřeh týkající se mediální záměny turisty a „velkého cestovatele“. „Odtud také z pouhého turisty uděláme velkého cestovatele, majíce na mysli pouze zdánlivou dálku jeho cesty, kdežto dnes nic, než posaditi se s plnou peněženkou do vagonu. A přece někdy takovýto turista holedbá se svým cestovatelstvím.“ Slova, jež by se dala tesat do prvních stran cestopisů vznikajících na základě v podstatě banálních dovolených. Jako cestovatel je médii oslovován kde kdo (včetně autora těchto řádků), ale znáte dnešní živoucí verzi Emila Holuba, Vojtěcha Friče nebo Vojtěcha Náprstka?
Nezpochybnitelným kladem knihy jsou citace odhalující dobové reálie v podobě, kterou si dnes již těžko dokážeme představit. „Hostu bydlícímu v některém vyšším poschodí bývá někdy s ouzko, pomyslí-li na nebezpečí ohně. Jsou sice nejen na hotelích, ale i na soukromých domech řebříkové schody, které někdy až hyzdí uliční facadu domu i jinak již nevkusnou, a v každém pokoji jest připevněn na silné skobě dlouhý provaz, po němž se může pasažér v případě nebezpečí zachrániti, avšak jak by se dostal člověk v rozčilení ze 6. nebo 8. patra o takovém laně bez úrazu, zůstalo mi dnes hádankou.“ Plány i pocity cestujících příjemně doplňují popisy jejich zavazadel a oblečení. Jak vidno z černobílých ilustrací, už tehdy mělo odívání svou cestovatelskou odnož. Jelikož je publikace zaměřena výhradně na (převážně železniční) cesty za světovými výstavami, nechybí ani popis výběru lidí, kteří se na ně za vybrané spolkové peníze vydají a výčet povinností po jejich návratu.
Závěrečných šest příloh obsahuje přehledy světových výstav a kongresů, jmenné seznamy a povolání účastníků dvou výprav a železniční spojení z Prahy do Paříže v roce 1889 (světové výstavy v Paříži v létech 1867, 1878 a 1900 jsou v knize nejfrekventovanějšími tématy). Tyto akce, byť jsou dodnes pořádány, ztratily v dnešní uspěchané době svůj glanc i význam. Před stoletím byly výpravy na ně velkou událostí na níž bylo nutno se pečlivě připravit a po návratu referovat. Kniha není o cestování před sto let, ale o putování na světové výstavy, což je v celkovém příběhu „cestování“ úplně jiná a nutno říci, že naprosto minoritní, záležitost. Přesto není nezajímavá a milovníkům putování (ale i železniční dopravy) sděluje mnoho zajímavých podrobností z úhlu, který by patrně unikl pozornosti.
Ulmanová K.:Cestování před sto lety, aneb všude dobře, doma nejlépe, Praha 2011, nakl. DOKOŘÁN, stran 222, ISBN 978-80-7363-384-4