Reklama
 
Blog | Topi Pigula

ČD – nechci slevu zadarmo


„To, co si většina ráda přečte hned na začátku, je fakt, že výše jízdného se v zásadě nemění a dochází pouze k dílčím úpravám jednotlivých nabídek jak tarifních, tak akčních,“ tvrdí Roman Šulc v časopisu Českých drah. „To, co nikoho nepotěší, je zásadní zdražení některých slev, někdy  i o více, než 100%, neboť České dráhy podobně jako každého půl roku, využili úprav grafikonu ku zdražení. Tím se jen zvyšuje chaos a nepřehlednost v systému jednotlivých slev,“  kontruje autor těchto řádků poté, co se pokusil zorientovat v zásadě nezměněném jízdném.

Dobrá zpráva: kilometrická banka, SONE+, RegioNet, zpáteční sleva, skupinová sleva, ČD Net jsou slevy které nejsou podmíněné koupí žádného drážního „předplatného“. Chcete-li využívat dalších výhod drážního cestování, je pro pozdější ušetření nutné si zprvu připlatit. Tedy klasické grossmanovsko-šimkovské „nechci slevu zadarmo“. Tedy nejprve je potřeba utratit bez desetikačky tisícovku a pak si ji pomalu na slevách „odepisovat“. Příklad: aby bylo možné si využít zřejmě nejvýhodnější jízdenku Eliška platící mezi krajskými městy, je potřeba si pořídit za 990,-Kč slevovou Inkartu. Mimochodem u ní se dráhy „chlubí tím, že ji o několik desetikorun akčně slevnily pro důchodce“ – tedy pro skupinu, která většinově vlak nevyužívá. Připočteme-li, že Inkartu musíte koupit na dobu tří let… nic extra lákavého pro člověka, který už je tak stár, že nemusí pracovat a ze zákona už i tak má slevu 50% ze základního jízdného. Samozřejmě je možné jít i do dražších slev, IN gold + je celoroční jízdenka, kterou je možno využít i do I. tříd. Žádná láce, jde o bratru 22 000,-Kč. Nicméně ani to cestujícího nezbaví povinnosti připlatit si stokorunu za každou jízdu Pendolinem.

SONE+, již zmiňovaná Inkarta, Regionet, INjunior, bonus za samoobslužné a bezhotovostní odbavení…. Vyznáte se v tom? Eliška byla jízdenkou, která jste coby majitel In Karty mohli pořídit za jednotnou cenu 160,-Kč. Po optimalizaci se dá pořídit o více, než 100% dráž. Kilometrickou banku, tedy předplacených 2000 km ČD zdražovaly při každé změně grafikonu tak dlouho, až pro část uživatelů ztratila význam. Cena za ujetý kilometr při využití této slevy vyjde dráž, než při koupi normální jízdenky na zákaznickou kartu. Autor těchto řádků se domnívá, že zmatek je vytvářen zcela záměrně. Ten, kdo se neorientuje totiž pravděpodobně nekoupí nejlevnější variantu. Bylo by fér přiznat, že některé „Elišky“ slevnily. Například „Olomouc – Brno“ stojí méně, než oněch pevných 160,-Kč. Pravda – i těch 160,-Kč bylo více, než klasická jízdenka bez jakékoli slevy, takže ni v podstatě nikdo rozumný nevyužil.

„Přeprava živých zvířat vlakem byla od 19. prosince 2009 převedena do režimu takzvané instradace. V praxi to znamená, že obecně je podle přepravního řádu přeprava živých zvířat pomocí služby ČD-Kurýr zakázána, ale pro přepravu je možné vyžádat si zvláštní povolení. Je třeba vyplnit žádost o zajištění přepravy instradované kurýrní zásilky a odevzdat ji ve stanici, která je zařazená do systému ČD-Kurýr. Za tento úkon se zaplatí 550 korun, na oplátku za tuto platbu má chovatel právo poslat deset zásilek na deset jím určených vybraných železničních stanic. Mimo tuto taxu ale ještě zaplatí za každou zásilku přepravné 240 korun,“ píše server hobby.cz. Bylo by ze strany ČD fér přiznat, že je to pro ni příliš velká zátěž, právní riziko (zákon na ochranu zvířat proti týrání) a proto ji ruší. Blíží se další úprava jízdního řádu a dá se tušit, že opět přinese nějaké překvapení.

„I organizace zdánlivě zainteresované na neproblematickém zisku, typu řekněme mobilních operátorů či železnic, vyprodukují za krátký čas tak bizarní spleť různých slev, programů a soutěží, že i pouhá orientace v nich by si žádala specializovaného poradce,“ píše ve svém sloupku v Hospodářských novinách. Asi má pravdu. Onen specializovaný poradce sedí v každé nádražní pokladně. České dráhy mají cca 17 různých typů slev a kdo si dá tu práci, tak na většinu jízd vymyslí nějakou levnější variantu (už 2 lidé mají nárok na skupinovou slevu, zpáteční sleva atd). Stačí se při koupi jízdenky u pokladny zeptat na nejlevnější variantu konkrétní jízdenky (tedy znát čas, místo a dobu návratu) prodejce lístků je povinen vám doporučit nejvýhodnější cestovní doklad. Holt líná huba holé neštěstí. Což nic nemění na tom, že jízdné autobusem je mnohdy levnější a doprava rychlejší.

V málo čem mohou jít České dráhy příkladem, ale Bémovu „Kartu Pražana“ zvládly dokonale. Tisícikorunová (tedy bez desetikoruny v případě dospělého, děcka mají aktuálně slevu) In karta, která se nápadně podobá Bémově „kartě Pražana“ utře pražský projekt jako zpocené brýle. In karta totiž slouží jako „tramvajenka“ na vlaky, elektronická peněženka na nákup lístků a ještě, pokud je využívaná, vám dráhy připisují „korunové“ bonusy. Nemůžete s ní sice do pražské knihovny, ale zase platí po celé republice. Věčná škoda, že hlavní pražský radní nevyhrožuje stávkou s argumentem, že pokud policie nenechá kauzu Karty Pražana na pokoji, tak už nikdy firmě Haguess nepřihraje žádný kšeft. I v otázce stávkování a vydírání by se u ČD mohl ještě leccos přiučit.

Reklama