Reklama
 
Blog | Topi Pigula

Prohlédni si tuto zemi – recenze

Četl jsem knihu a prohlížel zemi. Tu českou. Občas se mi totiž podařilo další dílo Václava Cílka číst ve vlaku a šlo o naprosto jiný zážitek, než večerní postelová četba. "Na Cílka" musíte mít náladu a pokud jste na cestě, je to bonus.

 

Napsat v úvodu recenze, že autor vykrádá sám sebe, je poněkud netaktické a netaktní. Naštěstí to Václav Cílek přiznává hned v předmluvě, takže recenzent může být v klidu. Nejde ani tak o to, že část knihy a většina myšlenek už byla Cílkem publikována, jako spíš o pocit jistého literárního déjà vu. Jeho knihy o krajině postupně stávají poněkud zaměnitelnými a čtenář má pocit, že něco podobného již od něho četl.

Jako u všech jeho ostatních knih zabývajících se českou (myšleno českomoravskoslezskou, byť jádrem jsou střední Čechy) krajinou, je možno na ni pohlížet jako na zajímavé tipy na výlet, jež jsou zprostředkovány netradičně, poutavě a právě proto lákavěji, než klasické rady průvodců s přehršlí faktografických dat. Takovým může být kostel ve Vrbčanech na Kolínsku, Hazmburk na Lounsku, či kterékoli místo popisované v oddílu Vrstvy Prahy. A nebo geologický útvar – aktivní sesuv – pod Araratem, jež se proslavil tvarem připomínající archu Noemovu. Stal se tak důvodem pro několik expedic a podrobný Cílkův článek v časopisu Vesmír č. 10 ročník 2012.

Velké Cílkovo umění je propojování zdánlivě nesouvisející věcí do společného kontextu. Dokázali byste najít vzájemnou souvislost mezi stříbrnými šperky na káhirském bazaru s pohanskými šperky nalezenými u kultovního místa na Libušince? „Kdybychom je zamíchali do pytle s beduínským stříbrem na náměstí Ubra, nikdo by si ničeho nevšiml. Z nějakého tělesa šperku, třeba z obdélníkové kaptorgy, visí stejně cinkavé řetízky na konci se závěsky v podobě kapky či oka.“ Cílek se vůbec rád obrací do minulosti a hledá „základy“ naší povahy v propadlišti dějin někde u Keltů, Lužičanů, Knovízanů a někdy dokonce jde dál na východ, do Turecka či Íránu. „Moje česká krajina začíná na severovýchod od Persie, na sever od prvního nilského kataraktu, na západě končí v nehostinných Hebridách a a na severu na Rujáně… Prohlížím si tuto zemi, dívám se z Řípu, ale také z hory Kynthos na ostrově Delos či z hory Nebo v Jordánsku.“ Je nutno pečlivě číst a být naladěn, jinak utíkají souvislosti. Aby byla přijata myšlenka, že „sibiřští Šamani nežijí na Sibiři (což není pravda, pozn. recenzenta) ale u nás na Žižkově a na Jižním Městě“, je nutno přijmout tezi, že „paleolitická vrstva musí tvořit základní a zdaleka největší část našeho vědomí.“ Prostě při četbě je nutno být ve střehu a nebýt unaven. Ačkoli to na první pohled nevypadá, tak Cílkovy knihy, ať už jde o Makom, Orfea, Dýchat s ptáky nebo Prohlédni si tuto zemi, nejsou klasickou odpočinkovou četbou. Detektivka vás baví či napíná, satira rozesměje, Cílek nutí k zamýšlení, což je něco, co česká (zejména mediální) společnost vyžaduje po svých čtenářích a divácích čím dál méně. Jako geolog dokáže vyprávět o letenském souvrství, ale přesto se neubráníte pocitu, že laškuje s Lovelockovou hypotézou Gaiy. Ta tvrdí, že Země je jeden živoucí organismus v němž je vzájemně propojena atmosféra geologickým podkladem a biologický život je jen jedním z projevů. „Věřím tomu, že zvíře Země má srdce a působí na nás, a nevím co víc bych k tomu měl dodat.“

Samostatnou kapitolou je grafické pojetí knihy: formát je dán řadou v níž nakladatelství Dokořán knihy této edice tiskne. Formát A5 se pohodlně vejde do batůžku či větší kabelky, takže četba v MHD či na mezi někde na výletě je zcela bezproblémová.  Černobílé fotografie doplňující text jsou někdy čistá abstrakce (slečna Adéla v gotické studni  Pustého hrádku u Dřevčic), jindy zajímavými detaily nutícího člověka více se rozhlížet kolem sebe (kříž v dlažbě horní části Václavského náměstí v místě, kde zahynul Jan Palach – v popisce je chyba, neb Palach skonal v tři dny po činu na Klinice popálenin FNKV a stačil ještě natočil rozhovor na magnetofon) a mající vztah k textu. Fotografie Palachova kříže je u kapitoly Jan Palach: prostor a místo. Zato u života a díla Džiddu Krišnamurtiho jsou poněkud nelogicky fotografie české krajiny (lužní les u Libochovic, suťový bukový les na jarní Milešovce, Truskavna).

Nakladatelství Dokořán ví, že Cílek je poetou, pozorovatelem, vypravěčem, mystikem, psavcem a vědcem – to vše v jedné osobě. Je mnoho důvodů proč toho využít – jeho knihy jsou oblíbené zejména mezi lidmi, jež neberou Blesk jako základní informační médium a část populace ho zná z mnoha populárně naučných dílek vysílaných českou televizí. Stačí jen vzpomenou na trochu  okultní putování s Květou Fialovou v rámci seriálu Mystické hory. Prohlédni si tuto zemi je knihou mnohovrstevnatou a možná proto se stane oblíbenou. Každý si tam najde té své. Vyznavače racionálního úhlu pohledu potěší historie sněhové vločky s popsanou molekulární strukturou vody, jež může za její šestiboký (a přesto tak různorodý) tvar, poeta a filosof se bude vracet k Poznámkám Prudiče Miltona v samém závěru knihy, jež působí opravdu dojmem chaoticky sesbíraných poznámek cizího člověka, s ním že už nepotkáte a nemáte šanci si je nechat vysvětlit a je jen na vás, zdali je odmávnete jako nepochopitelné a tudíž neuchopitelné, nebo jim dáte vlastní význam. Byť v úvodu píše, že nebude pseudolyrikem, v závěru lze konstatovat, že toto Cílek předsevzetí nedodržel. A záleží na typu čtenáře, zdali je to dobře. Kniha je pro nakladatelství svým způsobem jistým výročím. Vydalo ji jako svou pětistou publikaci a vzhledem k zaměření nakladatelství to vůbec nebyla špatná volba.

Cílek V.: Prohlédni si tuto zemi, Praha 2012, naklad. Dokořán, ISBN 978-80-7363-419-3

P. S. Od doby, kdy jsem začal číst Cílkovy „krajinoobrazné“ knížky si krajiny všímám mnohem víc. Pohled z Mariiny vyhlídky u Jetřichovic, České Švýcarsko.

Reklama

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 


Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama