Reklama
 
Blog | Topi Pigula

Největší show pod Sluncem – recenze

Výborná kniha, jež není určená „čtyřiačtyřicetiprocentním“ Američanům. Stejně by ji nepochopili. Přesto, nebo možná právě proto, by si ji měli přečíst.

Komunistům můžeme zazlívat kde co. Vraždy, mučení, nucení k emigraci, šikanu… ale jedno jim je potřeba připočíst k dobru. Tvrdým postojem k církvím zajistila Česku 28,9 věřících křesťanů, zatímco Američané nepostiženi komunismem jsou křesťanskou věroukou zasaženi z plných 78,5% populace. Tak to alespoň tvrdí CIA, která by toho o svých i cizích občanech měla vědět opravdu hodně. Víra ve stvoření je záležitost, která  evidentně R. Dawkinse neuvěřitelně dráždí. Jakožto biolog znající evoluční souvislosti  nechápe křesťanské lpění na nedokázané (a z principu nedokazatelné) teorii božského stvoření. „Myslím, že pravé pochopení Darwinismu náboženskou víru rozleptává. Teď to možná zní, jako že tu začnu kázat ateismus, a musím vás ujistit, že tohle v plánu nemám. S tak sofistikovaným publikem by to bylo jako kázat kostelnímu sboru. Ne, to, k čemu vás chci vybídnout, je militantní ateismus.  řekl ve své přednášce v TEDu. „Více než čtyřicet procent Američanů odmítá představu, že se lidé vyvinuli ze svých zvířecích předků, a místo toho se domnívá, že jsme byli, stejně jako všechen život na Zemi, stvořeni někdy během posledních deseti tisíc let. Můžeme jim pracovně říkat popírači historie nebo čtyřicetiprocentní,“ píše ironicky a s podobným sarkasmem se do kreacionistů trefuje v bezpočtu příkladů. Zřejmě jej přírodovědecké ignorantství dost znepokojuje, neboť „z velkým zděšením a fascinován výsledky veřejných průzkumů, ze kterých mimo jiné vyplývá , že 19 % britské populace neví, jaký význam má slovo „rok“, a má za to, že Země obíhá okolo Slunce jednou za měsíc!“

Cílem knihy je bojovat s kreacionistickým bludem pomocí jasných faktů a důkazů podaných „blbůvzdorným“ způsobem. Tedy dodat odvahu a munici všem, kdož zatím nemají odvahu hájit svůj ateismus příliš nahlas. Pokud vám slova jako blud připadají příliš expresivní, pak vězte, že jsou v Dawkinsově boji za evoluci zcela namístě. Církev za silné pomoci lobbistů totiž zásadním způsobem znevěrohodňuje jeho práci osvětovou, biologickou i pedagogickou a degraduje evoluci na „pouhou teorii“ čímž se snaží (a v řadě případů se jí to daří) dostat kreacionismus na stejnou úroveň včetně školních osnov. Přičemž není teorie jako teorie. S ohledem na miliony fosilií, souslednost geologických vrstev, časovou posloupnost vývoje je ignorantské lpění mnohých křesťanů na Božím díle pro Dawkinse nepochopitelné a snaha dodat kreaci stejnou důvěryhodnost či důležitost považuje za krajně nebezpečnou.

Naprostá většina textu je pro středoškolsky vzdělaného českého čtenáře bez problémů vstřebatelná, příklady jsou pochopitelné a obecně jasné. Díky překladu se občas vloudí chyba (jako „orchideové včely z anglického orchid bees – česky je včela orchideová jen jedna – Euglossa asarophora) To znamená, že nečerpá z reálií, které našinec nemusí znát, naopak jde o běžné biologické, evoluční či geologické zákonitosti. Když se snaží vysvětlit časový horizont, který měla evoluce k dispozici, bere si za příklad zvíře člověku nejbližší, psa. „Čivava i bernardýn se při vší odlišnosti vyvinuli ze společného předka – potulného psa – během několika desítek století, a tak by nás zajímalo, o kolik delší je celkové množství času, s nímž mohla evoluce pracovat. Odpověď se vymyká lidské představivosti. Od doby, kdy po Zemi chodil společný předek všech dnešních savců , uplynuly asi dva miliony století. Nám připadá sto let jako velmi dlouhá doba – umíte si představit dva miliony století?“ Sluší se upozornit na nepřesnost v tom, že ani čivava, ani bernardýn se nevyvinuli, ale byli vyšlechtěni, což příroda nedělá. Člověk vybírá k chovu selektivně, čímž šetří čas, kterého má příroda dostatek.

Dawkins se v knize snaží vypořádat s nejčastějšími argumenty kreacionistů, a to nejlépe jasně, rázně a jednou pro vždy. Znamená to, že si bere na paškál například oblíbený „chybějící článek“ což zní sice jako logický argument (kde je přechod mezi rybou a obojživelníkem?), ale ve skutečnosti tento kreacionistický požadavek odhaluje totální neznalost faktů a z ní vyplývající demagogii. Jakákoli fosilie je „přechodovým článkem“  s výjimkou situace, že by se fosilizovaný druh stal posledním  ve vývojové řadě dané vymřelé skupiny. Dawkins na praktických příkladech vysvětluje, že přistoupit na diskuzi o chybějícím článku je malým kreacionistickým vítězstvím. Oblíbeným „chybějícím článkem“ je Archeopteryx, plaz s peřím a dalšími ptačími znaky. Jenže on evolučně nemířil nikam, žil a vymřel. Stejně tak jako dinosauři či neandrtálci. Pokud některá linie pokračovala v pozměněné podobě – jako dinosauři v podobě ptáků – je to důkaz evoluce, a nikoliv důkaz existence přechodových, nebo chcete-li chybějících, článků. Copak jste někdy četli, že dinosauři byli „jen“ přechodovým článkem směrem k ptákům? Určitě nikoliv. Dinosauři byli dinosauři, obrovský soubor samostatných druhů, a Archeopteryx byl a zůstal Archeopteryxem. Nic víc, nic míň. Z Archeopteryxích vajec se nikdy nevylíhl pták, ale vždy jen další Archeopteryx. Možná se v něčem drobně lišící od rodičů, stejně tak jako u lidí se běžně rodí potomek s vlohami pro běh či s hudebním sluchem, který rodičům chybí. Lze proto rodiče považovat za „chybějící článek“? Lidé nejsou potomky opic, lidé sdílí s opicemi společného předka. Což je něco zcela jiného, byť i s takovouto interpretací by měl druhý muž prezidentské kanceláře Petr Hájek problém. Jeho vyjádření, že nepochází z opice, jen podtrhuje fakt, že i na vysokých českých postech chybí základy přírodovědného vzdělání. I k němu míří základní premisa knihy: „Ten, kdo popírá historii a zpochybňuje  evoluci, zjevně nemůže vědět nic o biologii.“   

Autor těchto řádků měl tu čest diskutovat se zapáleným křesťanem, českým lékařem, který kreaci podporoval v té nejsyrovější podobě.
„Mám doma zkamenělinu starou dva miliony let.“
„ A kdo vám řekl, že je tak stará?“
„Jednak to dokládají geologické vrstvy, v nichž byla nalezena, a navíc s tím korespondují podobné fosilie z dalších koutů světa.“
„To jsou výplody chorých mozků,“ řekl pan doktor a bylo jasné, že je po diskuzi.

I díky této zkušenosti považuji Největší show pod sluncem za knihu i v ateistickém Česku velmi potřebnou (viz výše zmiňovaný Petr Hájek). Na první pohled to vypadá, že kniha je o evoluci jako takové. Nikoliv, o ní pojednávají jiné Dawkinsovy knihy. Tahle se snaží vypořádat s demagogií lidí od Strážné věže a jim podobných. Každý, kdo má v rodině kreacionisty a sám v kreaci nevěří, každý, kdo se zajímá o biologii, i každý, kdo se jen chce zábavným způsobem poučit o historii života jako takového, by měl mít Největší show v knihovně. Je to přesně ten typ literatury, k níž se vyplatí čas od času se vrátit. 

Dawkins R.: Největší show pod Sluncem, Praha 2011, nakladatelství Argo, nakladatelství Dokořán

Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama