Reklama
 
Blog | Topi Pigula

Mossad – izraelské tajné války (RECENZE)

V tom nejryzejším pojetím práva vražda zůstává vraždou, byť by byla provedena ve státním zájmu či systémem oko za oko. Tajné služby používají pro ochranu státních zájmů "tajné", tedy nečisté metody práce  a dopady jejich akcí vnímáme skrze optiku našeho světonázoru. Když KGB zavraždila Alexandra Litviněnka, zvedla se vlna vyšetřování, kterému zabránil až Kreml jeho bojkotem. Když na začátku letošního roku Mossad zavraždil na Mahmúda Mabhúha, část světa to vzala nikoli jako vraždu, ale státem schválenou popravu a ryla pohledem v zemi jako školák přistižený při močení na dveře sborovny. Co je vlastně Mossad zač?

V listopadu roku 1944, tedy  tři a půl roku před založením Izraele řekl pozdější ředitel Mossadu Reuven Zaslanski (krycí jméno Šiloach) následující: „V Evropě budeme muset působit, neboť k nám odtamtud budou přijíždět přistěhovalci. Tady musíme vytvořit židovský stát a ve spolupráci  (se SOE – britskou Special Operations Executive pozn. autora) pokračovat.“ Šlo o více, než prorocká slova. Příprava vzniku Izraele sebou přinesla okamžitou potřebu výzvědného zpravodajství. Mnozí z přicházejících byli díky vysokému intelektu, jazykovému vybavení, znalosti země z níž přišli i ideologické vášni pro nově budovanou domovinu, ideálními adepty na práci agentů. Obrysy profesionální židovské výzvědné služby se začaly rýsovat už ve válkou zmítané Evropě, kdy Židé aktivně spolupracovali s výzvědnými službami mnoha spojeneckých zemí.  Čtenář nemá pocit, že by autoři komukoliv nadržovali, ani že by se Izrael, potažmo Mossad, snažili vybarvit v co nejtemnějších odstínech černé. Zmiňují úspěchy i průšvihy doprovázející vznik a existenci židovského státu v oblasti, která byla konfliktní už v biblických dobách. Popsán je případ vojáků podzemní židovské organizace Davida Mizrachiho a Ezry Horina chycených v létě roku 1948 Egypťany na území Gazy. Za pokus o otravu studny bacily tyfu a úplavice je odsoudili k smrti a zastřelili. Information Clearing House uveřejnil článek Traces of Poison Sitta v němž Salman Abu nepokrytě píše o izraelském používání bakteriologických zbraní. Podobné je to s příběhem uneseného autobusu v dubnu 1981. Po zásahu vojáci Šin Bet bez soudu popravili zajaté teroristy, což ve svém důsledku vedlo až k rezignaci důstojníků. Dobrodružný akcent dodávají příběhy agentů a poodhalení průběhu některých operací naznačuje část pracovních metod agentury. Jeden příklad za všechny: když Sověti začali v roce 1959 sériově vyrábět MIG 21, stal se letoun pro Izrael hlavním vzdušným nebezpečím ze strany egyptského letectva. Bylo potřeba nejméně jeden stroj získat, aby bylo možné podrobně prozkoumat veškeré jeho parametry (kapacitu nádrží, maximální výšku, dolet, rychlost, dobu potřebnou k natankování a novému vzletu…) Autoři na čtyřech stranách  popisují získání jednoho z MIGů. Stroj se podařilo unést z Iráku pomocí frustrovaného křesťanského pilota. Popsaná akce by se klidně mohla zařadit do některé z Flemingových bondovek.

Kniha probírá široké spektrum známých historických událostí (zničení iráckého jaderného reaktoru Osirak) i jejich méně známé pozadí (tajné dohody mezi Francií a Iránem ohledně dodávek reaktorového paliva a pomoci při výstavbě). Na základě procesu s Mordechajem Vanunem je zmiňovaný dodnes oficiálně nepřiznaný  izraelský jaderný potenciál.

Otázka v perexu se by se dala odbýt encyklopedickou  definicí pravicí, že v případě Mossadu jde o  Institut pro výzvědné a tajné operace,  zpravodajskou službu Izraele s vnějším polem působnosti (tj. rozvědka). Oficiálně vznikl 2. března 1951, svou činnost zahájil 1. dubna 1951. Jenže pokud by to bylo tak jednoduché, nebylo by potřeba sepisovat 632 stran tlustou knihu. Zatímco pro jedné jde o organizaci zločineckou, jiní ji vnímají jako vynikající nástroj uplatňování politiky mimo hranice vlastního státu. Všichni se ale shodnou na tom, že jde o agenturu velmi profesionální, efektivní (nikoli efektní), s takřka dokonalou  schopností infiltrace a skvělým plánováním. Jak jasně ukazuje nedávná akce v Dubaji, metody práce zahrnující násilí s následkem smrti, což je nádherný eufemismus  pro vraždu, jsou stále ve výbavě agentů Mossadu. Obrovské množství faktů a souvislostí je konfrontováno se znalostmi čtenáře, kterého nutí k zamyšlení. Asi mu neudělá „jasno“, ale pomůže vysvětlit zlomky blízkovýchodní minulosti.

Black s Morrisem odvedli dokonalou práci nejen se zdroji (prameny a vybraná bibliografie zahrnuje  okolo dvou stovek položek a poznámkový aparát zabírá 68 stran), ale i dynamikou vyprávění. Konkrétní příběhy zakomponovali do historického kontextu, jež může být pro člověka obeznámeného s politikou oblasti jen skrze běžné zpravodajství, přece jen trochu složitý. Jenže existence židovského státu a jeho tajné služby není a nebude jednoduchá. Kniha rozhodně není obžalobou Mossadu, podobným způsobem by se dala „obžalovat“ v podstatě kterákoli tajná služba. KGB či CIA počínaje a STB, rumunskou Securitate  nebo syrskou Al – Mukhabarat konče. Kniha se nečte jako detektivka s odhaleným zahradníkem na konci, ale jako popularizační formou napsaná historická studie s nejasným závěrem. Prostě kvalitně napsaná souhrnná publikace splňující to, co slibuje názvem. Popsání historie Mossadu a jeho tajných válek.

BLACK, Ian; MORRIS, Benny. Mossad – izraelské tajné války. Praha : Jota, 2006. 632 s. ISBN 80-7217-392-8.

Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama