Reklama
 
Blog | Topi Pigula

Krajina a paměť – recenze

Kniha, kterou nemá smysl si půjčovat. Tu musíte vlastnit! Zvlášť, pokud jste historik, krajinný architekt či poutník. Nebo jen zdravě zvědavý člověk, který chce vědět, víc, než je v dnešní uschěchané době bulvárně-klipovitých informací zvykem. Třeba komu v minulosti šlechtičtí lovci dávali jelení řiť.

V osmdesátých a devadesátých létech minulého století byla jedním z „lobbovaných“  vzdělávacích směrů ekologická výchova. Kniha Hany Librové Láska ke krajině? vydaná roku 1988 se tehdy stala jednou z doporučovaných publikací a pro studenty krajinné architektury či pedagogy v oblasti   environmentálního vzdělávaní byla cenným zdrojem informací zužitkovatelných ve vzdělávacích podkladech a programech. O 7 let později vyšla v zahraničí kniha Simona Schama Landscape a memory, která se českého překladu dočkala až roku 2007. Vypadá to, že psát recenzi na knihu tak „neaktuální“ je nesmysl. Opak je pravdou. Nejen, že se Krajina a paměť dá stále objednat (dnes dokonce levněji, než v roce svého vydání), ale její monumentalita časem nikterak neokorala. Naopak! Není bez zajímavosti srovnání s výše zmiňovanou publikací Hany Librové, tedy podobné téma zpracované u nás a tím, co se nabízelo v tehdy kapitalistickém zahraničí. Zatímco Láska ke krajině má 168 stran, Krajina a paměť nabízí 702 stran. V některých tématech se potkávají, oba využívají obrazy a umělecká díla starých mistrů k demonstrování historického vnímání krajiny, leč Schama přistupuje k tématu mnohem propracovaněji a detailněji. Oba operují s pojmem Arkádie a oba se snaží ukázat, jak se lidská historie vepsala do krajinného rázu. Ačkoli Láska ke krajině? byla svého času uznávaným dílem a používána jako učebnice, Krajina a paměť ji kvalitativně převyšuje podobně Říp ční nad okolní plochou krajinou.

Pohled do obsahu ukáže základní členění tří kapitol: Les, Skála a Dřevo, voda, kámen. Ovšem už první stránky ukáží, že myšlenkový rozhled autora dokáže pojmout jedno téma z tolika úhlů, že i pozorný čtenář se musí vracet k souvislostem napsaným o několik či několik desítek stran dříve. Les začíná příběhem Juliua von Brinckena, jež je „Němec původem, Polák výchovou“. On a zubr, respektive krajina na hranicích Polska a  Běloruska, jsou odrazovým můstkem k podrobnému historickému exkursu do krajiny 19. a poloviny 20. Autor zmiňuje nejen vysazování, vybíjení a opětovné vysazování zubrů, ale prochází hospodaření v polské puszczi (pralesu) a v historickém exkursu se dostává až před hlavně důstojníků KGB vraždící po tisících elitu polské armády. V podstatě jde o historii polsko-sovětských vztahů místně narušeným Německem a Pruskem a její vepsání do země, knih a duší dané doby. Nemine Galii, duby a jejich úlohu v nacistickém hledání „germánských“ kořenů, (vzpomínáte na nacistický železný kříž zdobený dubovými ratolestmi?), toulá se lesy francouzskými i anglickými včetně nejslavnější královské obory  – Sherwoodským lesem. Fascinující je znalost jednotlivých podrobností. „Tradičním bojovníkem normanské armády byl rytíř na koni, lov byl jakási bojová jezdecká škola pro mladé šlechtice. Od doby, kdy vyšlo první pojednání o lovu, Xenofontův lovec, byl právě lov doporučovaným způsobem, jak si mohli aspirující rytíři vysloužit ostruhy. Zachování iniciačních ritů lovu předpokládalo důkladnou vzdělanost… Běda tomu, kdo by omylem nabídl řekněme konečník jelena komukoli jinému, než vysoko postavenému lordu.“ No vida. Napadlo by vás, že špatně podarovaná jelení řiť vás mohla dovést in rectum? Bylo by divné, kdyby se autor nezmínil o americkém lesním symbolu – sekvojích a sekvojovcích, jež se staly zdrojem obdivu i zisku. Mimochodem víte, že se „Sequoia jmenoval jistý čerokíjský míšenec z Alabamy (známý jako George Guess), který pro tento kmen vymyslel psaný jazyk“? Pokud si informaci nezapamatujete z této recenze, znovu se vám připomene na straně 203. Výborné jsou rozbory obrazů, tedy „co  tím umělec myslel“. Je jen na každém ze čtenářů, zdali uvidí popisovanou a překládanou symboliku, ať už je skutečná, nebo jen přisouzená.

Podobně široce jako je pojata tématika lesa, je v druhé kapitole zpracovaná voda. Nemůže chybět Nil a mýty s ním spojené. „Seneca se zmiňuje o obecné víře že pití vody z Nilu dokáže zbavit ženy neplodnosti a v celém pozdním starověku a raném středověku byly jako lék prodávány ampulky, právě s touto kalnou tekutinou.“ Své místo tu má Stalin a jeho kolosální projekty, z nichž se dodnes rozsáhlé oblasti nevzpamatovaly  (obrátíme toky řek). Nechybí „voda v malém“, tedy fontány v zahradách francouzských zámků. To co máme my „v malém“ v lednicko-valtickém areálu, to je popsané v historických souvislostech zahrnující i francouzskou revoluci.

Do tématiky skal jde autor doslova po hlavě. Hned od prvních řádek rozdmýchaná skrze Rose Arnold Powellovou spor o to, zdali by na Mount Rusmore neměla být vytesána i hlava ženy. Jakkoli dnes vypadají do skály vytesané hlavy amerických prezidentů, není to zhola nic proti tomu, co se chystalo. Plánovala se 300 stop (přes 90 metrů) vysoká socha Kolumba. V Mount Rushmore každá ze čtyř prezidentských hlav měří od brady po čelo 18 metrů. Nechybí Alpy, ani zmínka o absurdním zákazu házení kamenů do švýcarského jezera, za což hrozil trest smrti. Vtipné je, že v této kapitole zmiňuje švýcarský kanton Appenzell jako místo jež bylo známo nejlépe zachovalou přímou demokracií“. Přitom právě kanton Appenzell Innerrhoden v roce 1990 jako poslední v Evropě uznal volební právo žen.

Závěrečná Nová podoba Arkádie je 61 stránkové pojednání o vylepšování krajiny, ať už umělými jeskyněmi, nebo módními plemeny dobytka. Kdo něco podobného chce vidět u nás, nechť věnuje jedno odpoledne výše zmíněnému lednicko-valtickému areálu – nejlépe s knihou v ruce. Když porovná fotografii na str. 589 – Pagodu v Chanteloupu a minaret v Lednici, nebude už potřeba moc vysvětlovat. Část textu je věnována francouzskému Fontainbleau s jeho první značenou turistickou cestou na světě. Okrajově jsou zmíněny i zoologické zahrady a v 19. století módní skleníky, které mohly vzniknout díky schopnosti zpracování velkých tabulí skla.

Shamova Krajina a paměť je ideální pro všechny, kdož jsou natolik zvídaví, aby je zaujaly zdánlivě nesouvisející souvislosti a natolik inteligentní, aby je ocenili. Což, řekněme si rovnou, není každý. Dokonce ani každý druhý. Ale ten, pro čtenáře, jenž je schopný ocenit či využít množství informací je kniha studnou v podstatě s nevysychajícím zdrojem poučení. Zvlášť, když se k tomu připočte 13 stránek Průvodce bibliografií na konci knihy. Autor těchto řádků v průběhu měsíců nesčetněkrát držel knihu v ruce, náhodně otevřel na libovolné stránce… a vždy narazil na něco nového. V době, kdy si celá generace myslí, že všechno lze najít na internetu je kniha jasným důkazem, že tomu tak není. To co se Shamovi podařilo, je ukázat složitou strukturu a vývoj našeho vnímání přírody jednak jako zdroje inspirace, ale i zdroje (někdy obnovitelného) bohatství.

Schama S.: Krajina a paměť, nakl. Argo 2007, nakl. Dokořán 2007, ISBN 978-80-7203-803-9 (Argo), 978-80-7363-071-3 (Dokořán)

Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama