Reklama
 
Blog | Topi Pigula

Konec prokrastinace – recenze

Na knihu Petra Ludwiga Konec prokrastinace myslím, bez přehánění, každý den. Patří ji první myšlenka po probuzení. Lžu, knize patří až ta druhá. Ta první je: ještě deset minut“ následovaná “zase jsi nevstal do pěti úderů  srdce, jak radí Ludwig“.

Pavlína Louženská měla o knize říct: „Tahle knížka vám pomůže kouknout se na každodenní boj s prokrastinací jinýma očima.“ To je pravda. Kdyby řekla, že vám kniha vyhraje váš boj se ztrátou času, což je český výraz slovo pro prokrastinaci, tak by lhala. Její nic neříkající fráze nikoho neurazí, nikoho nenadchne a je dostatečně nekonkrétní na to, aby se dostala na obálku knihy. „Prokrastinace je výrazná a chronická tendence odkládat plnění (většinou administrativních či psychicky náročných) povinností a úkolů (zejména těch nepříjemných) na pozdější dobu. Může představovat rizikový fenomén pro duševní zdraví. Psychologové často popisují takové chování jako mechanismus pomáhající jedinci vyrovnat se s úzkostí spojenou s výkonem dané činnosti. Podle některých vědců jsou kritéria definující prokrastinaci následující: je kontraproduktivní, zbytečná a zdržující,“ tvrdí wikipedie a do českého hesla se dokonce dostal i obrázek z Ludwigovy knihy.

Kniha vás, ani mě z postele nevykope. Knihy takhle totiž vůbec nefungují. Kdyby fungovaly, tak každý gramotný chlap by byl šťastný (Muž, který chtěl být šťastný, Laurent Gounelle), úspěšný manager (107 zlatých pravidel úspěšného managera, Richard Templar) a vůbec by měl spokojený život (106 zlatých pravidel pro spokojený život, Richard Templar). A kolik je kolem nás  nešťastných, nespokojených looserů? Jsou to gramotní uživatelé antidepresiv … a zdá se, že je jich čím dál víc. Takže kouzlo se neskrývá ani v knížce,  gramotnosti či umění číst (což není totéž,  autor těchto řádků se sice živí čtením a psaním, ale není schopen přečíst a pochopit návod na složení skříně z IKEA). Je to ve vás. Stručně řečeno, Konec prokrastinace není knížka pro každého. Ostatně i samotný fakt, že pár recenzí psali lidé živící se koučinkem, což jsou „radiči“, kteří vám řeknou, jak žít a pracovat a nechají na vás, jestli se jejich radami budete řídit, neb oni už mají vyděláno, leccos naznačuje. Výše napsané zní spíše dehonestačně, než pochvalně. Jenže Ludwigova knížka je dobrá. Tak dobrá, jako jste vy.

Chcete-li něco dokázat (jako já dopsat tuto recenzi), musíte pro to něco udělat (listovat poznámkami, vracet se k označeným stránkám v knížce, psát). Takže to není jen o „chtění“, jak je běžně zvána motivace, ale o „práci“. Chcete-li sbalit krásnou holku, tak chtít (marně) můžete léta, ale oslovit ji musíte. Pak vás sice motivace může opustit, ale nevzdali jste se bez boje. Může vás odmítnout, nebo zjistíte, že v krásném obalu není adekvátní obsah. Stejně jako v pytlíkovém „english tea“ není anglický čaj prostě proto, že v Anglii čaj neroste a v pytlících je drcené smetí z čajových lístků z Bangladéše. Chtění je málo, je nutná akce. Jenže musíte mít jasno, co vlastně chcete. Mít vizi. „Vize bez akce je sněním, akce bez vize je noční můrou,“ cituje Ludwig údajné japonské přísloví. V češtině se trefněji říká, že „aktivní blbec je horší, než třídní nepřítel.“ Chcete-li něčeho dosáhnout, musíte vědět čeho a proč. Od vize, respektive jejího definování, se Ludwig odpichuje. Mimo jiné odkazuje na přednášku Steva Jobse (s českými titulky tady). V ní legendární zakladatel Apple popisuje příběh vlastní vize a před auditoriem na vysoké škole nahlas říká, že není nutné mít vysokou školu.. ale mít vizi. V knize je podrobně a v logických krocích popsán postup, jak si vizi definovat a začít pracovat na jejím naplnění. Fráze o tom, že chcete být bohatí a šťastní vám tady moc nepomůžou.

Fakt, že čas od času se nám do něčeho nechce, je nezpochybnitelný. Úkol lze ignorovat, hodit na podřízené, určit jeho nízkou prioritu a tím pádem odložit, nebo zjistit, že termín hoří a povinnost splnit promptně. Jenže chce to být k sobě upřímný: opravdu je úklid, jež v pohodě nebyl proveden po několik týdnů, najednou tak nutný jen proto, že se blíží termín zkoušky a nechce se mi učit? Opravdu musím vše dělat sám, protože mám neschopné kolegy, nebo jim jen nevěřím či dokonce slávu za splněný úkol chci uzurpovat jen pro sebe? Ludwig logicky, nenásilně a čtivě vysvětluje. Leccos je chronicky známé: složitý úkol, psychicky vnímaný jako těžký až nesplnitelný lze rozdělit na několik dílčích, snadnějších úkolů, nebo soustředit se na jednu činnost a dotáhnout jí do konce. Tedy žádné odbíhání k Facebooku či kontrola emailové pošty. Konec prokrastinace nabízí systém a celou řadu nástrojů, jak posílit své“chtění“. Tedy vizi a její naplňování. Některé vypadají jako vyplňování Modrého života z Foglarova chlapeckého románu Přístav volá a dokonce mají i stejné styčné body, jen nepatrně jinak pojmenované. Autor dává známé věci do nového obalu. Na kluky od Bobří hráze fungoval Foglar, na prokrastinující managery může zafungovat Ludwig. Oba shodně doporučují najít si denně radostný prožitek :-). Může to znít infantilně, ale jde se o jeden ze způsobů vidět svět růžověji, protože není pořád jen pod mrakem. Proč se utápět v nadávání a zobat antidepresiva či antipsychotika. Jen proto, že je to módní, doba je uspěchaná a politici kradou?

Rada o seznamu úkolů a jejich rozdělení dle důležitosti zní banálně, ale kdo si dopředu píše seznam, barevně úkol podtrhává a splněné odškrtává? Dovolím si osobní zkušenost – když si večer napíšu seznam úkolů na další den, v naprosté většině případů je splním. Když ne, tak se v tom z rána trochu plácám, než zjistím, co mám vlastně dělat dřív. A ztrácím čas. Čas, který pro někoho znamená peníze, pro jiného komoditu, jež si ani za peníze koupit nelze. Čas máme vyměřený a často ho naprosto hloupě promrháváme neefektivní prací. To je pro mě hlavní poselství knihy. Konec prokrastinace je čtivě napsaný praktický „manuál osobního rozvoje“, což je vzácnost. Manuály jsou buď technické (dočetli jste někdy manuál na ovládání pračky do konce?), děsivé (kdybych věřil příbalovému letáku u acylpyrinu, nikdy bych si ten smrtelný jed nevzal) nebo prvoplánově blbé (tady stačí zajít do libovolného knihkupectví a projít regál s knihami o osobním rozvoji). 

Základ knihy najdete v Ludwigově přednášce tady. Důkazem, že knížka je (pro mě) dobrá, je její umístění v mé knihovně. V ní se snažím mít jen tituly, k nimž se budu – třeba i po letech –  vracet. Jen s tím odkládáním vstávání mi Ludwig nepomohl. Jenže to není o knížce, ale o mě. Pokud nechcete, nemáte dostatek motivace (mám-li vstanou brzy ráno, aby mi neuletělo letadlo, tam ani půl třetí ráno není žádným problémem), tak vám žádný psaný manuál nepomůže. Jako startovní výstřel může být Konec prokrastinace dobrý, ale běžet už musíte sami.

Ludwig P.: Konec prokrastiace, Brno 2013, Jan Melvil Publishing, ISBN 978-80-87270-51-6

Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama